SnowRunner

Ne, neděláme si iluze, že by se ze SnowRunneru stala masová záležitost, která by plošně zaujala příznivce MMORPG, stříleček a válečných strategií. Stále jde o velmi okrajovou disciplínu, se kterou nemá každý trpělivost, pro kterou mnozí nemají pochopení.

Už samotný koncept „load and delivery“, tedy nakládky, přepravy a vykládky zboží, je pro mnohé španělskou vesnicí, a to i přesto, že jednou z nejúspěšnějších českých her je simulace kamionů a poslední výtvor talentovaného vývojáře Kodžimy je sice tažen příběhem a hororovými prvky, ale základním herním mechanismem je prosté poslíčkování.

Nedá se tedy pochybovat o popularitě blaženého pocitu z dobře odvedené práce, který se ve SnowRunneru dostavuje ve dvojnásobné, možná trojnásobné míře. Množství úsilí, které musíte vyvinout pro doručení dvou palet s cihlami z jednoho konce michiganské mapy na druhý, je neuvěřitelné, a i když úplně neplatí, že jste po zásluze adekvátně odměnění, pocit úlevy a radosti ze splnění obrovské výzvy nemá obdoby.

A takových příležitostí bude víc než dost. Nástupce MudRunneru je totiž v úplně každém směru o pořádný kus dál a začíná to aktivitami, kterým se na celkem jedenácti mapách rozdělených do tří států můžete věnovat. Rozlučte se s těžbou dřeva, respektive si počkejte, až do hry přibude později v průběhu roku.

Tato mise tě zničí, pokud se ji rozhodneš přijmout

SnowRunner se točí kolem různých materiálů, jako jsou zmíněné cihly, dřevěné latě, železné tyče, betonové bloky a spousta dalších, které jsou potřeba za různými účely. Může jít o malé kontrakty, s jejichž pomocí odstraníte zával silnice, vybudujete most nebo třeba obnovíte stožár elektrické rozvodné sítě.

Nebudeme přehánět, pokud v tuto chvíli SnowRunner označíme za metroidvanii. Když se totiž poprvé objevíte na mapě, máte ji celou zahalenou černým závojem, kterého se zbavíte dosažením rozhleden, ideálně s použitím kompaktního džípu, který se nezalekne úzkých horských cestiček. Teprve poté se vám odhalí náročnější cesta pro větší trucky, s jejíž pomocí dopravíte suroviny ke zmíněným blokádám a odemknete si tak hlavní proud, který vám zásadně usnadní objemnější zakázky.

Ty vám zadávají velké firmy a jde o opravdu dlouhodobé kontrakty, které se navíc mohou rozpínat napříč několika mapami a jejichž výsledkem může být například zprovoznění ropných vrtů (aneb něco málo z „příběhu“). Mezi mapami můžete cestovat pomocí tunelů, případně do nich přeskakovat z menu hry po jejich objevení, přičemž si s sebou můžete vzít jen pár z odemčených vozidel.

Většina úkolů se sice omezuje na doručování, ale občas se po vás bude chtít vytáhnout zapadlý tahač, najít ztracený přívěs a najdou se i kratochvíle jako výzvy s dosažením několika těžko dostupných míst jen tak pro radost. Ve výsledku to znamená, že na jedné mapě můžete strávit klidně desítky hodin snahou splnit vše, co nabízí, abyste se následně vydali do zbývajících deseti oblastí.

V hlavních rolích: těžká technika a tuning

Plnění misí vás obdarovává zkušenostmi, se kterými souvisí systém levelování postavy, na němž jsou zase závislé například možnosti tuningu. Vozový park se slušně rozrostl o licencovaná i jen realitou inspirovaná vozidla (v případě ruských zástupců), která se zásadně liší svým chováním v terénu i mimo něj a můžete je dále ozvláštnit jejich úpravou (funkční i jen vizuální).

Zatímco na začátku hry si budete rvát vlasy s továrním pickupem a tahačem určeným na asfaltové silnice, po patřičném zapocení v hustém bahně se buď dostanete ke schopnějším kouskům, které se jen tak povalují v přírodě, nebo si s pomocí zakázek vyděláte na zbrusu nové stroje. Anebo ty stávající vylepšíte.

Se silnějším motorem si snáz poradíte s těžkým nákladem, přidaný šnorchl vám umožní brodit se hlubší vodou, nové pružiny s vyšší světlou výškou podvozku razantně zlepší terénní dovednosti a nesmím zapomenout na pneumatiky, které jsou rozdělené do několika úrovní od silničních přes všestranné až po pořádné drapáky, případně kola s řetězy. To vše má znatelný vliv na chování vozidla v terénu i mimo něj a vy budete postupně svědky toho, jak se s jízdou čím dál tím méně trápíte.

Nikdy to ale nepřestane být výzva, protože i to nejschopnější vozidlo může vinou nepozornosti a neopatrnosti skončit převržené na zádech nebo po pás v bahně. Zatímco první případ se řeší opravdu těžko, z bahna či hlubokého sněhu se povětšinou vyhrabete s pomocí všudypřítomného navijáku. V horším případě musíte povolat další stroj, který pomůže s vyproštěním.

V kooperaci samozřejmě odpadá nutnost obstarat všechno sám a křižování zdejšího světa není až tak nebezpečné. A díky bohu už vaši kolegové nejsou pouhými duchy, ale jsou ve vámi sdíleném světě zcela přítomní, to znamená kolize schopní a brázdy tvořící. Nicméně se nebojte, že byste v solitérním hraní byli o něco ochuzení. Jen je to občas větší výzva a musíte se obrnit ještě větší dávkou trpělivosti.

Erotická fyzika

Celou tu dobu se budete kochat nádhernými scenériemi, ať už půjde o podzimní americký Michigan, letní ruský Tajmyr, nebo jedinou zasněženou lokalitu Aljašku. Trochu zamrzí, že jde vlastně o apokalypsu, ve které na silnici nepotkáte jediné vozidlo a nikdy nezahlédnete jediného živáčka. Pokud vám vadí pocit samoty a nevyřeší ho kooperace, budete si interakci s lidmi při plnění misí muset domýšlet.

Naštěstí vám dělají společnost alespoň nádherná vozidla, na která je skutečně radost pohledět a ani nedovedeme spočítat, kolikrát jsme se zkrátka kochali bezkonkurenční fyzikou, díky které se SnowRunner může nazývat skutečným simulátorem.

Je úplně jedno, jestli je řeč o fyzice pneumatik, chování zavěšení kol, špinění vozidla, jeho deformaci po kolizi, postupném selhávání poškozených součástí, realistickém vlivu zatížení na chování vozu, pocitu z jízdy po různých površích, pocitu vlivu silného proudu řeky, ovládání jeřábu nebo manipulaci s přívěsy a návěsy. Každá jednotlivá technická část SnowRunnera je zpracovaná s neuvěřitelnou precizností, důrazem na detail a snahou o co nejvěrnější zpracování reality.

Jde o technologický úspěch, který ve světě simulátorů nemá obdoby. Je ale pravda, že i v takto komplexním a fantastickém systému se najde pár nedostatků, respektive prostoru pro zlepšení. Například hlína už se nelepí na kola tolik jako v předchozí hře. Sice snadno dojde k zahrabání, ale neodvezete si z něj hroudy bahna, které by dočasně ovlivnily chování vozu.

Prší, no a co?

Dále se nám nepodařilo zpozorovat jakýkoliv vliv počasí na terén. Poměrně často zde prší, ale nevšimli jsme si, že by se dříve suchý a tvrdý podklad rozmočil a najednou začal působit problémy, stejně jako se nezmění obtížnost brodění se bahnem, což je prostě škoda.

Rovněž chybí informace o nosnosti vozidla a hmotnosti nákladu. Prostě to vše naflákáte na korbu a až pak sledujete, zda cestu v pohodě zvládnete, nebo se budete (vesměs příjemně) trápit. Stejně tak bychom byli vděční za tachometr, i když rychlosti přesahující 50 kilometrů v hodině tu jsou vzácné.

A rozhodně by neuškodilo plnohodnotnější manuální řazení. SnowRunner obsahuje jakousi pomyslnou šaltpáku, která se stane vaším nejlepším kamarádem. Standardně máte zařazený automat, během kterého vás plyn tlačí dopředu napříč pěti rychlostními stupni a brzda slouží jako zpátečka.

Sami si ale můžete zařadit například neutrál, který jsme odvážně používali při jízdě z kopce, aby nás nebrzdil motor, nabrali jsme rychlost a zažili trochu adrenalinu, což se nám samozřejmě vymstilo střetem se svodidly... Hlavním důvodem ale bylo ušetřit palivo, které jinak dotankujete jen v garáži, s pomocí jiného vozidla či dodatečné výbavy nebo na ojedinělých čerpacích stanicích (za palivo a opravy se nic neplatí, peníze slouží jen k nákupu nových vozidel a jejich tuningu).

Ale častěji budete řadit takzvané pomalé stupně, které můžete mít od jednoho do tří. Sice mohou působit jako běžné řazení a slouží hlavně k tomu, abyste hned nezapadli (když do bláta vjedete pod plynem, kola se začnou protáčet a vy zapadnete, zatímco s pomalými stupni je šance zapadnutí menší, když si vůz dokáže udržet hybnost).

Problém s automatem a chybějící manuální pětistupňovou převodovkou nastává ve chvíli, kdy jedete po pevném povrchu do mírnějšího kopce s těžkým nákladem a automat se neustále snaží zařadit vyšší stupeň, jen aby zjistil, že s ním soupravu neutáhne a musí si podřadit. V praxi to vypadá tak, že neustále nabíráte a ztrácíte rychlost, takže je váš postup pomalejší a spíš hrozí uvíznutí, něž kdybyste si sami mohli nechat zařazenou dvojku.

Nový král tahačů?

Jsou to ale detaily, na které si snadno zvyknete a zážitek vám rozhodně nezkazí. Možná budete překvapení ze sněhu, který se zas tolik neliší od bahna – logicky víc klouže a mění krajinu k nepoznání, ale nepůsobí jako hlavní lákadlo, které dalo hře jméno.

Tím je spíš rozsáhlý systém zakázek garantující zábavu na stovky hodin, přelomová fyzika, která ve hrách nemá obdoby, nádherná grafika, která je na poměry simulací rozhodně nadstandardní, výborné ozvučení, ať už jde o zvuky motorů, či hudební doprovod, a obsáhlé lokace, které vás všechny vtáhnou něčím trochu jiným, budete je chtít pořádně prozkoumat a poměrně snadno se v nich zorientujete a budete se cítit jako doma.

Kdo se těšil na pokračování MudRunnera, potažmo Spintires, ten bude náramně potěšen a totálně pohlcen. SnowRunner od těchto her urazil pořádný kus cesty. Už to není jen originální nápad, který je po pár hodinách pořád stejný. Jde o až překvapivě plnohodnotnou hru založenou na prostém principu a pokrokové technologii.

Ve hře jsme nechali desítky hodin a zažili jen zlomek toho, co nabízí (a ano, občas jsem měl nervy v kýblu, když jsem těsně před cílem pochybil a musel celou cestu absolvovat znovu). Další obsah se přiřítí formou season passu (vozidla, mapy a jedno obrovské rozšíření) a já se bahnem a sněhem hodlám brodit ještě dlouho.

SnowRunner nezklamal, dokonce mě i přes veliké očekávání dokázal příjemně překvapit a v mém případě jde rozhodně o jednoho z kandidátů na mou osobní hru roku. Recenze je konečně dopsaná, a já tak mohu nerušeně pokračovat v doručování extrémních nákladů.