Sniper: Ghost Warrior 2

Cestování prostorem i časem, ale jen chvíli

Každá z nich obsahuje pět zhruba dvacetiminutových misí, což představuje celkově pět hodin herní doby na střední obtížnost. Jakmile uvidíte závěrečné titulky, budete překvapeni. Možná budete i uvažovat nad tím, jestli jste něco nepřeskočili, protože i samotný konec hry přijde dřív, než reálná zápletka.

Příběh téměř nemá cenu zmiňovat. Jde o klasické odstraňování bezpečnostních hrozeb pod pokličkou tmy nebo alespoň v ghillie obleku. Plno stereotypů a klišé na vás vykukuje zpoza všech rohů. Jediný Andersonův motiv ke klestění si cesty skrz nepřátele musí být výplatní páska. A ano, kufřík plný nukleárních hlavic.

Díváme se na svět růžovým puškohledem

Nejvíce propagovanou novinkou Ghost Warrior 2 je použití CryEngine 3. Hra na první pohled vypadá velmi realisticky, včetně perfektních modelů postav nebo okolní přírody. Na druhý pohled ovšem zpozorníte a zamyslíte se nad nedostatkem textur u objektů postavených pár metrů mimo prostor veškerého dění.

Velmi pěknou grafiku bohužel stahují do propasti problémy jiného rázu. Umělá inteligence protivníků je k pláči. V situaci, kdy se vám daří střílet přesně podle příkazů nadřízených a nezpůsobíte žádný poplach, jede hra přesně podle plánu. Problém nastane ve chvíli, kdy se netrefíte a spustíte alarm. Naráz nepřátelé zapomenou na veškeré taktické plány a po chvíli v úkrytu a několika výstřelům přibližně vaším směrem, se jeden po druhém přijdou podívat, kdo na ně mohl střílet.

Skriptem ku zdraví

Nic proti předskriptovaným sekvencím, které slouží jako hybatele děje či příběhu. Ale co je moc, to je příliš. Sniper: Ghost Warrior 2 vás ze skriptu nepustí. Můžete se snažit, můžete prosit. Nic vám nepomůže a jako po kolejích budete každou misí projíždět rovnou za nosem. Veškeré rozhodnutí za vás činí hra.

Na kolena vás dostanou až situace, kdy si na předem přesně daných stanovištích rozložíte padesáti kalibrovou odstřelovačku a čistíte svým přátelům cestu. Zde vývojáři použili klasické skripty na druhou a popřeli jimi veškeré poučky. I když máte přehled nad situací a do vzdálenosti více než kilometru zpozorujete i myš, nepřátelé se objeví (ne nepřijdou, oni se prostě objeví) až ve chvíli, kdy k nim vaši spolubojovníci dojdou. Následně vám přesně řeknou koho a v jakém pořadí zabíjet. A tohle už je opravdu hnus velebnosti.

Co cítíte, když zabijete teroristu na vzdálenost 1500m? Zpětný ráz.

Ke cti hře ale slouží libý pocit ze střelby. Dokonce i zvuk zbraní je daleko lepší než u většiny konkurence. Při srovnání s Crysis 3, kde se při výstřelu skoro smějete, to je tady úplně jiná liga. Tady si výstřely patřičně užíváte.

Výborná je také neustálá přítomnost větru a jeho proměnlivá rychlost. Přibližně desítka zbraní je výkonem prakticky stejná a odlišíte je kromě modelu jen puškohledem. 

Oproti prvnímu dílu zde došlo ke změnám ve výdrži postavy, kterou ovlivňuje tepová frekvence. Pokud se přiblížíte k hranici 160 tepů za minutu, nedovolí vám hra sprintovat a míření bude velmi nepřesné. Dokonce je i na velmi krátkou dobu dovoleno zadržet dech a díky tomu se dostat to tzv. bullet-time režimu (ten známe z prvního dílu), neboli zpomalení veškerého dění okolo vás. Zde je vidět, že vývojáři nejsou příliš erudování, co se práce snipera týče. Zpomalení jako takové lze raději nahradit zpřesněním střelby, ale hlavně, výstřel z odstřelovací pušky se provádí při zadrženém dechu po výdechu, nikoli po nádechu.

Sarajevo nebo džungle? Radši tu džungli, prosím.

V Ghost Warrior 2 máte možnost zahrát si i s živými hráči. Na dvou mapách. Po pravdě vám budou obě mapy připomínat stylem zákopové boje v 1. světové. Dva rozpadající se domy postavené okny proti sobě přes ulici, to není příliš lákavé. Prakticky jediná možnost efektivního hraní je vykukování zpoza spadlých trámů. Nuda a šeď.

Chyba je v tomto případě na straně vydavatele, který si podle všeho multiplayer od vývojářů vynutil. Ve hře je zbytečný a během špiček se na několika serverech pohybuje celkem čtyřicet lidí. Osobně bych raději hrál dalších pět hodin v různorodém prostředí singleplayerovou kampaň a multiplayer úplně oželel.

Prakticky na všech frontách kromě grafiky byly veškeré dobré nápady schovány v koutku a převládala nelogičnost a nuda. Namísto nápravy jsme se v mnoha případech dočkali prohloubení chyb z prvního dílu, což křivě rámuje neustálé vedení za ručičku a nemožnost jakéhokoli vlastního rozhodování. To vše posílá Sniper: Ghost Warrior 2 do průměrných vod.