Sniper Elite: Resistance

Teď už ale vážně: Kdybych tady vykopíroval hodnocení předchozího dílu slavné série o odstřelování nacistů a jen pozměnil názvy lokací, seděl by text i na Resistance jako Stahlhelm na hlavu wehrmachťáka. Odbočka, ve které místo německo-amerického odstřelovače Karla Fairburna přivítáme drsného britského džentlemana Harryho Hawkera je nachlup stejná... a vlastně i změna protagonisty je víceméně kosmetický rozdíl. 

Vadí to? Upřímně, nevěřil jsem, že to kdy řeknu, ale ano... ustřelování varlat nacistům se může po čase omrzet.

Recyklát bez tváře

Do karet Sniper Elite: Resistance tak hrají hlavně dva faktory: Je zpátky fantastický režim odstřelovačských invazí. A potom taky fakt, že zkrátka vychází málo stealth her, takže fanoušci tichého našlapování ze hry vytěží porci plížení, vraždění, odstřelování a sabotáží hutnou jako Eintopf. 

Příběhově si Resistance nehraje na bůh ví co. Náckové vynalezli tajnou superzbraň, která má potenciál zvrátit průběh druhé světové války a překazit vylodění v Normandii. Je na puškohledu jediného tajného agenta Jejího veličenstva, aby tomu zabránil a ideálně sprovodil ze světa pěknou řádku SSmanů a další uniformované verbeže.

Stejně jako ve Sniper Elite 5 i tady na vás čekají velké a příjemně otevřené lokace, ve kterých budete hledat cesty a odstřelovačská hnízda - tu v továrnách, zákopech, evropských vilách anebo historických městech. Cest k cíli je většinou hned několik a jde vidět, že úrovně vznikaly hlavně s myšlenkou opakovaného hraní.

Je fajn dostat stealthové hřiště, ve kterém můžete skotačit po orgánech skopčáků, nicméně žádný z devíti levelů nedosahuje pamětihodnosti Sniper Elite 5 – působí zkrátka jako levnější generické varianty předchozího dílu. Marně byste pátrali po tak působivé úrovni, jakou bylo zdolávání stovek schodů a spletitých uliček ostrovní vesnice inspirované Mont-Saint-Michel. 

Výsledkem je i poměrně lakomá herní doba. Na těžkou obtížnost jsem hrou prosvištěl za sedm hodin. Z devíti levelů se navíc dvakrát podíváte na úplně stejné místo a závěrečná mise trvá bez přehánění necelou minutu.

Achtung! Sniper jäger!

Velké plus je ale resuscitace multiplayeru, protože, jak už jsem zmínil výše, vrací se fantastické invaze. Pokud svolíte (a budete souhlasit s instalací Denuva), může vám při hraní do kampaně kdykoliv skočit jiný hráč v uniformě nacistického odstřelovačského esa. 

Rozpoutá se napínavá hra na kočku a na myš, kdy se snažíte stále splnit zadané cíle, ale pokud možno během toho neprozradit svou pozici, zatímco protihráč má úkol zřejmý: Zasadit vám kulku mezi oči. Anebo naopak, rozhodnete-li se potrápit nějakého nebožáka tím, že se mu pokusíte překazit postup kampaní.

Paradoxně právě tyto momenty jsou nakonec z celé hry nejpamátnější, protože lidskému protivníkovi se AI prostě nevyrovná. Budete chystat léčky, pokládat miny, dlouze vyčkávat na zrádný záblesk puškohledu, ale taky v panice prchat před poplašnými píšťalkami hlídek a s tlukoucím srdcem očekávat smrtící výstřel karabiny, zatímco se na vaši pozici srocuje roj zbraněmi chřestících nepřátel. 

A stejně jako třeba v Dark Souls je teď, dny po vydání, multiplayer Resistance nebývale živý a byla by škoda jej minout! Právě tady se vám budou hodit i nabyté zkušenosti z hraní, protože zúročíte veškeré znalosti topografie a vlastně i misí. Když budete vědět, kam spojenecký hráč směřuje, aby splnil úkoly, budou se vám mnohem lépe chystat léčky a vybírat ideální odstřelovačská pozice.

Mohl to být datadisk

Stran multiplayeru je pak kampaň taky plná hitmanovských pamlsků, které vás budou lákat se do misí se stále vracet a zkoušet je zas a znovu – zabíjet nepovinné cíle, vyzobávat sběratelské předměty, plnit vedlejší úkoly, snažit se hrou projít s co nejvyšším skóre... Odemknete si taky příjemně široký arzenál různě upravitelných pušek, samopalů a pistolí.

Taky nesmím vynechat zmínku o šikovně nastavitelné obtížnosti, kdy si ze hry můžete udělat vyloženou akční arkádu nebo poměrně tuhý stealth simulátor odstřelovače a všechno mezi tím. Sandbox je ale oproti Sniper Elite 5 sevřenější, přímočařejší a celá hra vlastně působí jako samostatně hratelný datadisk než co jiného. Ostatně bych přísahal, že i animace Harryho jsou totožné s Karlem.

Vedle kampaně pak na vás čeká klasický akční multiplayer v arénách, a nakonec i série výzev, ve které máte na čas za úkol buď tiše, nebo pěkně sniperkou ze střechy zlikvidovat všechny nepřátele. Příjemné zpestření, ze kterého taky nějakou tu hodinku, dvě vyždímáte.

Kolem a kolem se ale nedá zbavit dojmu, že Sniper Elite: Resistance je tak trochu do počtu. Ano, pořád jde o poctivý stealth s parádně efektními rentgenovými záběry na zpomalený projektil trhající orgány, tříštící lebky a rvoucí bulvy z důlků. Sniper Elite 6 ovšem už tak bezuzdné kopírování neprojde.

Mimochodem, i Resistance si neodpustilo uzamknout misi, ve které máte odkráglovat Hitlera, za placené DLC. Což se v kontextu toho, jak spin-off působí jako přes kopírák, mně osobně kouše mnohem hůř než u předchozích dílů. Chápete? Ve hře, kde je vaším cílem střílet nácky, vám schovají toho nejhoršího nácka do zvlášť zpoplatněné mise... tsk tsk.

Hlavně se na Resistance podepisuje i zastaralý engine. Harry se toporně ovládá a snad za to mohl spěch při tvorbě map, ale příliš často jsem se zasekával o geometrii nebo nemohl přeskočit zídku, protože kolem ní tvůrci vytyčili neviditelné zábrany.

Hra je taky vyloženě ošklivá – od nepěkně kostrbatých textur vysoké trávy přes rozplizlé vzdálené objekty. Resistance nezapře, že vychází i na minulé generaci konzolí a opět: Snad to je uspěcháním, ale Sniper Elite 5 si dokázal pohrát s atmosférou. Třeba hořící trosky města v závěrečné misi si pamatuju dodnes. Ve spin-offu nic takového nenajdete. Rentgenové průstřely nacistů vypadají pořád skvěle, ale... vidíme je už poněkolikáté v úplně stejném provedení.

I když se snažíte načasovat smrtící polibek odstřelovačky do burácení hromů, aby vás neprozradil hlasitý výstřel nebo čekáte na ohlušující průlet štuk, památných momentů je vlastně velmi málo.

Kam s tím?

V mých očích Sniper Elite: Resistance je jasným doporučením pro ty, kterým se fakt hodně líbil Sniper Elite 5 a strávili invazemi protihráčských kampaní většinu času. Pokud by tohle měl být váš první Sniper Elite, můžete s klidným svědomím sáhnout po předchůdci, který má rafinovanější level design a variabilnější mise i prostředí.

Na druhé straně, jestli vám chybí nějaký poctivý stealth, nebo jste už dlouho nedostali příležitost postřílet nějaké nácky, poslouží vám Resistance plnými hrstmi, a ještě trochou navíc.