Smashing Four

Základní princip je velmi jednoduchý. Ze zpočátku skromné nabídky hrdinů (časem si budete odemykat další a další postavy) si sestavíte svou vyvolenou čtyřku a vydáte se s ní poměřit síly s živými protihráči. Zde se právě projevuje ona kulečníková praxe, protože na vás nečeká žádné suché mydlení hlava nehlava meči a sekerami, ale své hrdiny budete vymršťovat proti protivníkovi. Odrážejí se úplně stejně jako kulečníkové koule. Každý (i vícenásobný) dotek vašich postav během vašeho kola způsobí protivníkovým rekům poškození.

Princip je tedy jasný - namířit bojovníka tak, aby se poodrážel, dotkl se co nejvícekrát co nejvíce nepřátel, a ideálně třeba ještě některé z nich odmrštil směrem k vašim ostatním čekajícím hrdinům. Tím se tvůrcům krásně podařilo trefit onen ideální bod, kdy hru okamžitě pochopíte a naučíte se ji, ale chce to zkušenost, dovednost a představivost, abyste v ní mohli být opravdu dobří. Jinými slovy, házet hrdiny nazdařbůh a čekat, co se stane, dovede naprosto každý, ale jakmile s podobným přístupem narazíte na protivníka, který má odhad odrazů v malíku a přemýšlí o nich, se zlou se potážete. Zkrátka úplně stejně jako při partičce billiardu. Mlátit do koulí a doufat, že některá někam spadne, zvládne kdokoliv, ale jakmile máte něco odšťoucháno, je to sakramentsky znát.

Už to samo o sobě by slibovalo hodiny a hodiny pestré zábavy, ale všechno ještě ozvláštňuje RPG prvek. Právě díky němu se Smashing Four může stát pěkně prohnanou návykovkou. Vaši hrdinové totiž časem získávají zkušenosti a zvyšují své úrovně. Jakmile dosáhnou určitého levelu, otevřou se jim speciální schopnosti, které odkrývají úplně novou taktickou hloubku. Pálit reky nazdařbůh vpřed je sice docela zábava, ale jakmile přidáte třeba aspekt, kdy se musíte rozmyslet, zda s paladinem zaútočit, nebo ho odrazit mezi vlastní hrdiny, protože ty naopak na dotek vyléčí, je to najednou úplně jiný příběh.

Pestré schopnosti, mnoho bonusů, lákadel, a proměnlivá, dynamická hratelnost. Tomuto receptu v podstatě není co vytknout. Někoho by mohla čas od času rozčílit role náhody, když se protivníkovi povede rozbít vaši geniální taktiku naprostou náhodou, ale to se v kulečníku prostě děje, bez ohledu na to, zda probíhá na zeleném plátně, nebo je oblečený do přilbic a zbrojí na mobilním displeji. Lehce nepříjemné je i čekání na otevírání truhliček a nasbíraných bonusů, které může zabrat klidně půl dne. Na druhou stranu, lze to urychlit prémiovou měnou. Výroba her není charita, tvůrci musí nějak vydělat, takže se to nakonec dá překousnout, protože ostatní monetizace je na poměry podobných mobilních her velice příjemně mírná.

Smashing Four si určitě vyzkoušejte, je to povedená zábava, která se díky své variabilitě a multiplayerovému aspektu jen tak neokouká.