Sins of a Solar Empire II

Sins II zajímavě spojují prvky, které byste našli spíše v galaktických tahovkách typu Galactic Civilizations IV nebo Endless Space 2, s akčním komandováním desítek různorodých lodí. Mezi mikro a makromanegement je zdánlivě rovnítko, byť delší hraní odhalí, že obě složky si nejsou rovny a důraz se tady klade především na vesmírné střety, ale to trochu předbíhám.

Kam se nikdo nevydal

Než se totiž dostanete k úlovým letkám, titánským megalodím a systematickému dobývání známého vesmíru, musíte si v zázemí vybudovat silnou ekonomiku, která vám dodá prostředky, jak si planety a asteroidy podmanit.

Každé vesmírné těleso je vlastně ekvivalent města. Na povrchu hostí unikátní stavby, kolem orbit obíhají výzkumné stanice, přístavy a planetární obrana. Na měsících a asteroidech zase budujete těžařské kolonie, které z útrob vytrhávají rudu a minerály.

Každá planeta pak má hned několik úrovní pokroku, jež ovlivňuje rychlost produkce nerostných surovin, jak rychle vám do kapsy tečou kredity, kolik vojenských a civilních budov můžete kolem oběžnice postavit a v neposlední řadě i jak vám držení tělesa zrychluje výzkum.

Přitom kolonizovat nemůžete jen tak, potřebujete mít vyzkoumaný způsob, který vám odemkne technologie na obydlení plynných obrů, krystalických planet, oceánských světů, ale i těch vulkanických a s půdou bohatou na železo. A tady se dostáváme k dalšímu důležitému prvku správy vaší říše v Sins of the Solar Empire II – výzkumu.

Je libo červí díry, nebo osídlování planet?

Desítky technologií postupně objevujete ve vojenském a civilním stromu. Najdete tady vše - od bonusů k ekonomice, silnějších lodí, nových staveb, rychlejších skoků mezi soustavami, po systém varování při nepřátelském útoku. Zkrátka cokoliv, co byste v pořádné 4X strategii čekali.

A protože jsou Sins II realtimovkou (kterou si můžete zapauzovat), i výzkum probíhá v reálném čase, což ale znamená, že vaši pozornost často uprostřed důležité bitvy odláká zrovna dokončená technologie. Takže musíte šup do nabídky, naklikat nové zkoumání, ideálně ještě právě odemčené budovy postavit na planetách, kde potřebujete, případně zadat továrnám výrobu nových lodí, a když se vrátíte k boji... co jsem to vlastně chtěl?

Sins II naštěstí spoustu kroků automatizují a ulehčují. Můžete klidně zadat stavbu orbitální stanice a hra začne automaticky zkoumat příslušné technologie, aby vám budovu odemkla. Stejně tak lze výrobu nových jednotek zadávat přímo v rozhraní označené letky, takže po dokončení automaticky přiletí a zařadí se do formace. I průzkumné stíhače cestují po neprobádaných končinách automaticky a nemusíte na ně dohlížet.

Jenže ani to nedokáže úplně odstranit konstantní vyrušování a podivné tempo jednotlivých střetů, kdy dlouhé minuty nicnedělání a pomalého rozvoje velmi rychle nahradí hektický mikromanagement formací a přepadů, zatímco neustále odbíháte do rozličných menu zadávat nové úkony, aby ekonomika a diplomacie jely na plné obrátky.

Na dně gravitační studny

Hra ale přichází s jednou fantastickou novinkou, před kterou musím smeknout – vesmírná tělesa skutečně obíhají kolem hvězd. To znamená, že mapa se dynamicky a v reálném čase mění. Planety se v nekonečném tanci přibližují a oddalují, čímž vznikají nové stezky vesmírem a staré zanikají.

Klidně se tak může stát, že protivníka, který začíná na opačné straně sluneční soustavy, budete mít za hodinu, dvě v předsíni. Naštěstí si kdykoliv můžete vír mapy nasimulovat až na hodinu dopředu, a podle toho připravit logisitku.

Proč zbytečně skákat přes tři planety, abyste se dostali k nepřátelské základně, když můžete dvacet minut počkat, než vám planeta přirotuje na dosah jednoho skoku, a v mezičase si ještě posilníte armádu nově vyrobenými loděmi?

Každá mapa má díky tomu unikátní a nezaměnitelný ráz. Během minut se dokáže z pomalého průzkumu vzdálených koutů soustavy a systematického osídlování neutrálních planet změnit v panické manévrování, protože vám gravitace do sousedství přihrála vesmírné piráty. Fantazie!

Na diplomaty se nehraje

Než si probereme další důležitý pilíř Sins of a Solar Empire II, je nutné zmínit, že hra má jakous takous diplomacii a neutrální frakce, u kterých si můžete zvyšovat vliv. Zatímco podbízení se xenorasám, obchodování a z lepších vztahů plynoucí bonusy jsou pro hru zásadní (dokonce jedna ze šesti hratelných frakcí je kolem tohoto mechanismu přímo postavená), diplomacie s umělou inteligencí působí tak trochu do počtu.

Sins II jsou i přes tu všechnu 4X nádheru hlavně realtimovou strategií. To znamená, že šíříte vliv převážně silou. Diplomacie je žádoucí pouze v případě, že potřebujete soupeře na chvíli vmanévrovat do příměří, abyste postavili dostatečně silnou armádu, kterou ho smetete.

A ani to se vám nemusí podařit, protože tak odmítavou umělou inteligenci jsem ve strategii dlouho neviděl. I s nesmyslnou podbízivostí obrovského množství surovin se mi dařilo AI ke klidu přesvědčit jen zřídka. Mnohem častěji jsem celý mechanismus úplně ignoroval a bral každou mapu jako běžný skirmish.

Nakousl jsem souboje, tak se pojďme na všechny ty fregaty, korvety, křižníky a torpédoborce podívat zblízka. Protože je na co koukat.

Kaleidoskop vesmírných explozí

Střety flotil ve vesmíru jsou jednoduše skvělé. Lasery, rakety, pulzní kanóny zběsile střílejí a černočerná tma vesmíru září explozemi lodí. Druhů jednotek je za každou frakci tak akorát, abyste se snažili postavit vyváženou údernou sílu, která pokryje všechny slabiny.

Fyzika projektilů je totiž taktéž simulována v reálném čase. To znamená, že jim klidně můžete do cesty postavit méně potřebné letouny, abyste ochránili křehké bombardéry, stáhnout se za asteroid a podniknout výpad do týla na nechráněné letadlové lodě.

Musím se ale přiznat, že kvůli setrvačnosti a pomalé rychlosti lodí jsem takové malé manévry prováděl spíše výjimečně. Podobné taktiky jsou totiž hodně situační, mnohem častěji jsem prostě poslal celou flotilu na střet a nechal ji útočit podle vlastního uvážení, maximálně jen poslal protiraketové obranné lodě do cesty chumlu naváděných střel, aby hejno projektilů pročistily, než zasypou obranné štíty větších fregat.

Hra vypadá krásně, vesmír je poutavý a na souboje se skvěle dívá i díky detailním modelům. Jen zvolený výtvarný styl je zvláštně sterilní a generický. Různé národy mezi sebou sice rozeznáte, každý má jasný design a unikátní hratelnost, ale troufám si tvrdit, že Sins II prostě vypadá jako běžné sci-fi. Do toho připočtěte nevýrazný soundtrack a vyjde vám, že hře zkrátka chybí výraznější, a hlavně zapamatovatelný styl.

Kultovka?

Citelně mi chybí i příběhová kampaň. Chápu, že u 4X strategií bývá zvykem hrát delší mapy bez příběhového kontextu, ale jádro Sins of a Solar Empire II je natolik založené na akci, že mi scházela nějaká vyšší motivace než jen zničit soupeře. Obzvlášť, že si kvůli de facto neexistující diplomacii dynamické příběhy jednotlivých her sami vlastně nepíšete.

Strategie jsou ale poměrně vzácným žánrem a Sins II bez okolků patří mezi ty lepší zástupce. Soubojová složka je výborná, zpracování vesmírné fyziky fantastické a komplexní vrstva výzkumů a vylepšování planet udělá radost každému, koho nebaví jen honit vesmírné lodě po obrovském vesmíru.

Jen nevím, jestli se hra stane takovým kultem jako první díl. Na to jí podle mě chybí výraznější identita a v mnoha ohledech působí odtažitě, genericky a tempo příliš kolísá mezi nudou a hektickým chaosem. Své publikum si ale Sins II jistě najdou.