Silence of the Siren

Světlé futurum lidstva

Jedním z hlavních a velmi patrných rozdílů Silence of the Siren oproti tahové konkurenci je její futuristické zasazení. Popravdě jsem byl vůči němu relativně skeptický, protože po všech těch Heroes, Disciples a Songs of Conquest mi přišlo jako docela riskantní. Hráči mají rádi svoje osvědčené aspekty a změny vítají spíš zřídka. Naštěstí se ale ukazuje, že s odehranými hodinami onen futurismus není vůbec na škodu. Pravda, ve zpracování jsou vidět rezervy, ale ty se týkají spíš čitelnosti jednotlivých map než samotného zasazení.

To je ve své podstatě velmi klasické, a tak narazíte na dvojúrovňové mapy, tedy podobně jako v Heroes, kde má spousta levelů ještě i svoje podzemí. Po herním světě se pohybujete s hrdinou, který má pochopitelně omezenou pohyblivost a armády. Cestou sbírá suroviny, obsazuje budovy a v mezičase si buduje i svoje město, respektive města. Je to tedy v jádru klasická „heroesácká“ hratelnost, která ale průběžně odhaluje svoje růžky a drápky a demonstruje, že i osvědčené systémy lze upravovat v mezích zákona.

Moje největší výtka v této fázi hry je mířená na už zmíněnou čitelnost mapy. Vzhledem ke zvolenému vizuálnímu stylu hry a celkové barevné paletě je občas těžké si všimnout, že u zelených stromečků, houbiček nebo jiných vzrostlých organismů leží nějaké suroviny, které mají v podstatě stejnou barvu. Opakovaně se mi tak stává, že tu a tam něco přehlídnu a zdroje, které bych na začátku využil si posbírám až o pěkných pár kol později při dalším průchodu stejné cesty. Neoznačil bych to nutně za chybu, dá se na to zvyknout, ale občas člověka zamrzí, když jednoduše přehlédne něco užitečného.

Na druhé straně budovy rozeseté po mapě opravdu přehlédnout nejde, protože zvolené měřítko mluví v jejich prospěch. Oproti klasickým Heroesům zde má hráč možnost budovy produkující suroviny různě vylepšovat a po menší investici se tak dá například zvýšit jejich výnos. Jelikož zdrojů je obecně poskrovnu, záleží na každém hráči, jak se nabízené možnosti postaví. Prvotní investice se totiž nakonec vrátí, to bezpochyb, ale chcete napřed investovat do vnější infrastruktury nebo do vlastního města? V tom je právě zakopaný krtek.

V zemi se narodil krtek

O krtky budete navíc zakopávat pravidelně, jde o jednu ze tří hratelných frakcí v této vývojové fázi Silence of the Siren, a pro mě osobně půjde také o zcela jasného maskota hry. Přece jen, antropomorfní zvěř má svoje nezaměnitelné kouzlo. Stačí se podívat na stále skvělý Tooth & Tail, kde není o zvířátka nouze.

Samozřejmě jsou tu i další hratelní lidé a pak také hmyzáci, bez nichž se žádné pořádné sci-fi neobejde (že ano, Tyranidé a Zergové), nicméně jsou to právě originální podzemní savci, kteří na první dobrou zaujmou. Za ně si také zatím můžete zahrát jedinou přístupnou kampaň sloužící tak trochu i jako tutoriál, jež vám ukáže a vysvětlí ty nejzákladnější věci kolem herních mechanik. Pokud vám ani tak nepřirostou k srdci, měli byste hledat chybu hlavně u sebe.

Trojice hratelných frakcí pak funguje v podstatě stejně jako v případě Heroes. Máte svoje město se sedmi úrovněmi jednotek, rektrutujete hrdiny s různými startovními armádami a specializacemi. Herní styl se pro jednotlivé frakce příjemně liší, byť spousta základních mechanik je podobných. U budování měst se nicméně ještě chvíli zdržím, protože je na nich krásně vidět, že se Silence of the Siren hodně inspirují ani ne tak u třetího dílu Heroes, ale u druhého. Zatímco souboje jsou totiž poměrně moderní a stran nabízených mechanik připomenou v některých ohledech pětku, budování měst jakoby vypadlo z oka Heroes of Might and Magic II.

Je to především tím, že nemáte žádné zázračné vysoké příjmy i přes nejrůznější vylepšování budov a musíte se tak hodně rozmýšlet, do čeho zrovna investujete. Jestli do zlepšení nebo radši do rekrutování dalších šiků. Skutečnost, že máte hlavně ze začátku málo peněz je opravdu hodně podobná druhým Heroesům, kde jsou vaše denní příjmy také omezené a nemůžete si příliš vyskakovat. Ve hře naštěstí funguje systém podobný diplomacii, a tak pokud do něj investujete užitečné talentové body hrdinů, můžete si občas pomoci k levné pracovní síle. Nicméně samospásný způsob rekrutování nových bojovníků to rozhodně není. Hlavně pokud se hru pořád učíte, protože souboje jsou zde v začátcích opravdu netradiční.

Střílím, zkus se nehýbat

V tomto bodě je potřeba si říct, že některé soubojové aspekty určitě potřebují trošku poladit. Někde to chce upravit cenu jednotek, jinde už přímo statistiky nebo schopnosti, abychom se dostali k lepšímu vybalancování jednotek. Stejně tak si dokážu představit, že by se všechny tři frakce mohly dočkat ještě menšího retoolování, aby se prohloubily rozdíly mezi frakcemi a hlavní střelecké jednotky tak například nebyly u všech jako třetí v pořadí. Některé jednotky jsou navíc opravdu drtivě lepší než jiné a dokáží s vaší armádou udělat krátký proces. Jde to samozřejmě i obráceně, o tom žádná, ale než si pořádně osaháte všechny základní mechaniky, bude to chvíli trvat.

Souboje se odehrávají na klasické hexové mřížce jakou známe se starých Heroes. Osobně mi tento systém vyhovuje mnohem víc než čtvercová pole z jiných, novějších dílů. Hráči mají větší možnost taktizovat a jelikož zde jednotky mají překvapivě často plošné poškození, je dobré pozicování základ. Jednou z dalších novinek je fakt, že dvě ze tří střeleckých jednotek (ty od lidí a krtků) střílejí se zpožděním. Ano, tohle tu ještě nebylo. Lidé si pro svoje dělostřelectvo vyberou jeden cíl a na konci kola dopadne bomba. Krtci pak mají plošná podzemní torpéda, která vystřelí, aniž by bylo předem vidět kam. Ty pak na konci kola udělají bum s plošným efektem na předem vybrané pozici. Pokud tam měla druhá strana zrovna jednotky, bude to bolet. Myslím, že odložené útoky přidávají taktickému hraní extra vrstvu a jakmile si uvědomíte sílu vámi třímaného nástroje, začnete si jej užívat.

Do hry pak vstupují ještě dva další aspekty – hrdinové a speciální schopnosti samotných jednotek. Ne každá jednotka po vylepšení nějakou tu speciální schopnost má, ale když už ano, je většinou zajímavá a nebezpečná. Osobně se mi například velmi líbí plošný útok jedné z krtčích jednotek, který vyšle tlakovou vlnu na dálku, a teprve pak začne svůj přesun, aby mohla začít rozdávat rány masivním kladivem. Schopnosti navíc nejsou automatické, ale sami se rozhodnete, kdy k tomu svoje kolo s jednotkou využijete. Opět je to něco nového, s čím se musí počítat a složení armády spolu s vylepšením jednotek bude měnit vaše plány boj od boje.

V neposlední řadě jsou pak hrdinové, kteří mají místo many energii. Ta slouží jako zdroj pro sesílání různorodé plejády „kouzel“, mezi kterými jsou nejrůznější buffy, debuffy a samozřejmě také staré dobré devastující schopnosti jako orbitální bombardování. Však to znáte, takové to, kdy na vás spadne něco z oběžné dráhy a zdecimuje vám to armádu. Hrdinové získávají přístup ke schopnostem během levelování a můžou si vybrat i extra bod, který lze investovat do pohybu, poškození nebo právě speciálních schopností. Každý bod hrdinům přidá pár procent do dané statistiky a v případě správného kombinování se schopnostmi jako je Chess Master (v podstatě heroesovské Tactics) si snadno vytrénujete nezdolného reka.

Nebojte se, přidejte

Při hraní Silence of the Siren je třeba si uvědomit, že jde stále o velmi čerstvý předběžný přístup a Oxymoron Games čeká ještě spousta práce. Přesto se nejde ubránit dojmu, že je všechno na správné cestě. Můžeme se bavit zase a znovu o balancování jednotek a frakcí, osobně bych rád otevřel i dojezd hrdinů a rozlehlost map, které mi připadají trošku moc velké. Docela trvá, než narazím na oponenty.

Na druhé straně interaktivní místa na mapě jsou zajímavá, souboje mají dobro tempo a jakmile si zvyknete na futuristické ladění, přirostou vám jednotlivé frakce k srdci. Silence of the Siren tak rozhodně doporučuji k zakoupení a vyzkoušení, a hře věštím zářnou budoucnost. Jen vytrvat.