Ship Graveyard Simulator 2

Vítejte ve hře Ship Graveyard Simulator 2, v níž pomáháte vrakům lodí přes řeku Styx na onen svět. No dobře, zas tak honosný váš úkol není. Prostě vezmete masivní palici a ze železného kolosu uděláte kůlničku na šrot.

Ano, v této další „divné“ simulaci je vaším úkolem velice repetitivním, ale překvapivě uspokojivým způsobem rozebírat zaoceánské parníky, nákladní lodě a další kolosy, které kdysi dominovaly mořím.

A proč vlastně? No abyste na tom vydělali nějaké ty doláče, s jejich pomocí a se získaným šrotem se v rozbíjení zlepšili a mohli se pouštět do čím dál složitějších zakázek.

Uuu, copak to tady máme?

Každá další loď ve vašem přístavu je zprvu velmi vzrušující záhadou. Zjišťujete, kam vedou jednotlivé chodby, kde jsou schody do vyšších i nižších pater a objevujete nejrůznější poklady.

Jste tak trochu super člověk, protože jedním kliknutím z podlahy seberete úplně všechny chemikálie v plastových lahvích, přidáte k nim veškerý nábytek z jedné místnosti, záchod i s umyvadlem, až vám konečně vaše kapsa zahlásí, že dosáhla svého limitu čtyřiceti (později i více) kilo.

V tu chvíli se teprve pořádně ukáže vaše nadpozemská síla, když takto těžkou krabici přehodíte přes celou loď přesně do čekajícího náklaďáku. Ano, Ship Graveyard Simulator 2 se nebere příliš vážně a já mu za to děkuji. Jen díky tomu je hra pěkně svižná – rychlým oklikáním naplníte příruční bednu bordelem, stejně rychlým kliknutím ji hodíte na korbu a už se můžete věnovat sběru dalších krámů, za které někdo ještě rád zaplatí.

Pokaždé jsem takto nejprve vyluxoval celou loď, tedy sebral vše, co není přibité a nevyžaduje tak jinou než průzkumnou činnost. Některé dveře jsou zarezlé a potřebují trochu pomoct od staré dobré cé-čtyřky, ale jsou tu i takové chuťovky jako plynové trubky a špatně utěsněná elektřina.

Demontáž je hazard!

Obojí vás dokáže zabít, pokud nebudete opatrní. V případě elektřiny se jednoduše musíte vyhnout čemukoliv, co je jí doslova nabité, plynové trubky stačí prostě nerozřezat, jiskry tady nechcete. V obou případech se jedná o drobnou detektivní prácičku, kdy se snažíte najít hlavní jistič/uzávěr, vypnout ho a zajistit si tak o něco bezpečnější pracoviště.

Ta pravá sranda ale začíná ve chvíli, kdy chcete z lodi dostat nějaké ty větší palety plné dobrot, případně celé kontejnery či lodní motory s vzácnějšími materiály. Takové věci už ručně neodnesete a je na ně potřeba zavolat jeřáb.

No jo, ale takový jeřáb si nesmíte idealizovat, není všemocný. Jakmile nad daným objektem vězí třeba několik pater lodi, tak ho přes ně prostě nevytáhne. Po průzkumu lodi a zmapování situace je na čase vzít do ruky kladivo, flexu a autogen a pustit se do strategického rozebírání.

Pravidla nejsou žádná, ale vesměs platí, že když začnete odspoda, tak vám to celé může spadnout na hlavu. V horším případě to spadne jen částečně, vy přijdete o podlahu a bude se vám mnohem hůř zpracovávat zbylá kostra lodi.

Osobně jsem si nejvíc užíval strategické odkrajování lodi hezky kousek po kousku, odshora dolů. S kladivem musíte umlátit hřeby v každém rohu každého čtvercového plátu tvořícího šachovnicovou síť podlah, stěn i stropů. Každý takový prvek je navíc složený rovnou ze dvou desek, mezi nimiž je ještě železná stojka vyžadující kotoučovou pilu.

Loď nám padá na hlavu

Ship Graveyard Simulator 2 nemá kdovíjak dobrou fyziku, a už vůbec ne statiku, takže se patro nad vámi nezhroutí v momentě, kdy by to v reálu bylo již nevyhnutelné. Nicméně i tak se tvůrcům podařilo docílit velmi uspokojivého efektu hromadného ničení.

Můj typický postup vypadá následovně: V jedné místnosti v nejvyšším patře nejprve kladivem rozbiju všechny nýty držící stropní panely. Nějaký čas to zabere, ale výsledek stojí za to. Hra totiž čeká na to, až do rozbitých věcí ještě jen tak lehce ťuknete, aby se konečně uvolnily.

A když si takhle připravíte celý strop, spustí se řetězová reakce, kdy se ťuknutím do jednoho panelu postupně uvolní i všechny panely na něj navázané a dostaví se vám audiovizuálně velmi uspokojivý pohled (a poslech) na bortící se masu materiálů, které pak jen v rychlosti posbíráte a podobně uspokojivě naházíte do kamionu.

Časem se vám odhalí již zmíněné velké prvky, které necháte vytáhnout jeřábem (jakmile je oddělíte od lodi pomocí autogenu), a pokud si myslíte, že tím máte hotovo, tak se mýlíte. Hra vás tedy do ničeho netlačí, klidně můžete v takovou chvíli považovat práci za hotovou a jít na další loď, ale tím byste se připravili o to největší masíčko.

Ani šroubeček na zmar

Lodě jsou totiž skutečně rozebratelné beze zbytku. Jakmile se zbavíte veškerého obsahu místností, všech motorů a nákladů, a i úplně všech stěn, podlah a stropů, zůstane vám torzo, které se dá dále rozřezat na další menší části a nechat je vyzvednout jeřábem. Pak už vám v přístavu zůstane jediné – prázdné místo svým tvarem jasně dokazující, že tu kdysi stávala loď.

Rozebrat celou loď na jeden zátah je docela výkon. Tedy, první lodě jsou poměrně maličké a není s nimi zas tolik práce, ale s těmi největšími strávíte vyloženě hodiny, než z nich vydolujete maximum.

Rozebírání naštěstí můžete prokládat několika dalšími herními prvky. Jednak je každá loď opatřená třemi zakázkami, kdy si tajemní lidé žádají různé části výměnou za slušné odměny. Takže ty chcete plnit prioritně a co nejdřív za ně inkasovat.

Dále můžete kdykoliv vzít svůj náklaďák a uskladnit nashromážděný materiál. K tomu slouží jednoduchá minihra, kdy materiál musíte roztřídit do čtyř kontejnerů podle typu. Když se tak rozhodnete učinit až po rozřezání celé lodi, protože náklaďák má zjevně neomezenou kapacitu, strávíte s touto nenápaditou kratochvílí zbytečně moc času, takže doporučuji korbu vykládat průběžně.

Moje ruce sílí!

Následně můžete s tímto materiálem dále pracovat. Můžete ho prodávat, nebo si ho nechat na vylepšení, která rovněž stojí peníze. Vylepšování se týká čistě vaší postavy a jejích nástrojů. Snižujete si třeba počet potřebných ran kladivem, dobu řezání jednotlivých prvků flexou, ale naopak si můžete zvětšit množství věcí, které naráz zvládnete sebrat ze země, anebo velikost svých kapes.

Jsou to velmi příjemná vylepšení, jejichž účinnost se ale s každou další lodí snižuje. Náročnější rozborky obecně vyžadují více úderů kladivem, takže se vlastně jeho upgradováním jen udržujete na nějakých 2-3 ranách.

Abych jen nebásnil, tak Ship Graveyard Simulatoru 2 mám i co vytknout. Předně se mu až neuvěřitelným způsobem daří bořit veškerou imerzi. Už jen tím, kolik toho unesete ve svých rukou, ale ten hlavní problém tkví v tom, jak obecně nesedí údaje o hmotnosti.

Opravdu mě zarazilo, že z bloku lodi velkého jako rodinný dům dostanu jen pár stovek kilogramů železa. A že z lodi dlouhé jako fotbalové hřiště je dohromady sotva pár desítek tun materiálu. Hlava mi toto rozhodnutí tvůrců vůbec nebere.

Ale hlavně mi tu chybí jedna skvělá věc, kterou ocenil každý, kdo kdy hrál PowerWash Simulator – ona převelice uspokojivá tečka, kdy vám hra ve zrychleném záznamu ukáže, jak jste z totálně špinavého kolotoče udělali nablýskanou parádu.

Moc rád bych se v takové montáži podíval zvenčí, jak postupně mizí jednotlivé kusy obrovské lodě, až z ní nakonec nezůstane vůbec nic. Ale taková třešnička tu bohužel chybí a musíte se tak spokojit jen se svou vlastní pamětí.

Jinak je ale Ship Graveyard Simulator 2 fajnovou hrou pro velmi specificky zaměřené hráče. Není tu žádný příběh ani žádná kampaň. Jen si dle libosti kupujete lodě a vylepšujete se, abyste mohli kupovat další lodě. Bez většího cíle. Není to objevné, je to zatraceně repetitivní, ale zároveň tak uspokojivé a návykové, že se k téhle záležitosti prostě musím vracet.