Shin Megami Tensei V: Vengeance

A dáme ještě jedno kolečko vysvětlování, pokud jste touhle sérií nepolíbeni. Už byla zmíněna Persona, což je aktuálně populárnější značka, nicméně ta sama byla původně „jen“ spin-offem série Shin Megami Tensei. Obě franšízy stojí na tahových soubojích, v nichž používáte skupinku hrdinů nebo démonů, přičemž velkou porci hratelnosti a celkové taktiky tvoří kombinování zmíněných démonů do dalších a dalších, abyste si vytvářeli co nejsilnější partu, která je připravená na všechny možné nepřátele.

Největší rozdíl mezi Personou a Shin Megami Tensei spočívá v tom, že první jmenovaná přidala do svého portfolia ještě simulátor života, kdy chodíte do školy, interagujete se svými parťáky a musíte dobře organizovat svůj volný čas, abyste nezanedbávali jak sociální vztahy, tak samotné bojování a levelování. Oproti tomu se Shin Megami Tensei vždy této složce vyhýbala a místo toho mnohem víc tlačila na pilu s obtížností soubojů a nutností opravdu dobře pracovat s ansámblem vašich démonů a využívání jejich potenciálu naplno.

Vzepětí OG démona

Zatímco Persona od čtvrtého dílu zažívá boom, Shin Megami je naopak spíše trochu v útlumu. Ono se není čemu divit, středoškolská linka v Personě hodně rozvazuje ruce v rámci vyprávění příběhu a hodně, hodně, hodně osvěžuje hratelnost, takže je mnohem přístupnější úplným nováčkům. Což neznamená, že je Shin Megami horší – naopak, ocení ho ti, kteří vyhledávají jenom zmíněné tahové souboje a zdokonalování se v nich, stejně jako perfektní možnosti kombinace démonů. No a Shin Megami Tensei V: Vengeance v tuto chvíli představuje naprostý vrchol tohoto žánru.

Podobně jako v jiných dílech ze série, i tady příběh startuje hodně pomalu, a zatímco se váš hrdina musí rychle zorientovat v (další) možné zkáze světa a myriádě démonů, kteří vychází snad ze všech známých mytologií světa, vy se chytáte každého stébla. V případě Vengeance je oproti původní SMTV k dispozici nová příběhová linka, na jejíž dráhu se můžete pustit velmi brzy po začátku hry. Přináší nové postavy, nový úhel pohledu na události ve hře a trochu více vysvětlení toho, co se děje. Nečekejte ovšem nějaké zásadní změny a totálně odlišné dějové oblouky.

Pokud se ptáte, kterou dějovou linii máte hrát… Naprostým nováčkům bych doporučil Vengeance, protože díky novým postavám se toho v oblasti příběhu děje víc a častěji. Teoreticky si pak můžete dát znovu hru od začátku a zvolit původní průchod, ale to doporučuji jen naprostým fajnšmekrům, kteří se do hry zamilovali nebo jedou New Game Plus s novou obtížností. Pokud jste už páté Shin Megami hráli, je jen na vás, zda vám změny v příběhu, velké novinky v řadách démonů, nastavení a celkově „quality of life“ složce za investici stojí. Fajnšmekrům bych asi zakoupení Vengeance doporučil, těm ostatním… Inu, je to na vás.

Ono je třeba zdůraznit i fakt, že pokud si Shin Megami Tensei V: Vengeance zahrajete na PC nebo „nových“ konzolích, dostanete technicky prostě lepší hru, jelikož Switch má i přes své kouzlo prostě hardwarové limity. Teď už klidně můžete hrát v 60 FPS a pěkné, byť pořád v duchu série silně stylizované, grafice a hra se nezačne sekat jako na Switchi. Obzvláště v momentech, kdy se toho na obrazovce dělo hodně. Nehrál jsem Vengeance na Switchi, takže se nemůžu vyjádřit ohledně výkonu tam.

Je libo kvarteto démonek, které mají co říct?

Jak už bylo řečeno: První, byť ne hlavní, devizou Vengenace je nová příběhová linka, která vám přidá především kvarteto démonek Qadištu a dvojici nových lidských (?) postav, jež vás ve finiši hry (který se ve finále už výrazně odlišuje od toho původního) dovede k jednomu ze šesti konců. V té době už samozřejmě budeme mít v mozku sekci, která se specializuje jen na třízení démonů, jejich kombinování, projekci toho, jak nejlépe půjde některé zkřížit a na to, jaké by měli zdědit schopnosti.

Pokud nemáte se Shin Megami Tensei nebo Personou zkušenosti, vězte, že démoni jsou pro vás vším. Hrdina sice umí bojovat, ale hlavní hnací silou v soubojích, a především těch s bossy, jsou démoni a jejich unikátní i obecné schopnosti. Někteří mají třeba skvělé ledové útoky, další se specializují na otravu, mívají slabiny, podobně jako vaši nepřátelé… ostatně, mnoho z vašich démonů jsou doslova vaši někdejší protivníci… a je jen na vás, jak si partičku nakombinujete a koho povoláte z lavičky.

Což zní na první pohled prostě, ale je třeba říct, že tohle je prvek, který je zcela a naprosto pro Shin Megami Tensei dominantní, a to znamená, že je tu hned několik systémů, které jsou napojené na získávání nebo vytváření nových démonů. A samozřejmě je tu opravdu hodně démonů. Ve Vengeance se objevují zase nějací noví, čímž se dostáváme na číslo kolem 280 (to říkají tvůrci, sám jsem to nepočítal, to opravdu nejde).

Některé démony budete překecávat uprostřed boje, aby se k vám přidali. Jiní vám dají hádanku a pokud ji zodpovíte, jsou vaši. Další chtějí dárek. A někteří si ho třeba vezmou a pak zdrhnou. Rekrutování je taková minihra ve hře. Jiné démony získáte jen kombinováním předešlých, což znamená, že se s nimi rozloučíte. Vzhledem k tomu, že každý z démonů má několik schopností, které si odemyká levelováním, často chcete pomocí fúze spojovat až vylevelované démony, kteří mají odemčené konkrétní schopnosti, z nichž by některou mohl zdědit nově vzniklý jedinec. A ve Vengeance přibyli ještě démoni, kteří mohou vzniknout jedině chybou při fúzování.

Démoni a skladba vaší družiny pak tvoří gró hratelnosti. Žádná parta neobstojí proti všem nepřátelům, velmi často musíte měnit tým podle toho, na co je váš protivník slabý. Nebo si naopak poskládat takovou partu, která nejlépe odolá jeho útokům a bude jej pomalu upižlávat. Jestli máte zkušenosti s Personou, vězte, že tady je obtížnost soubojů mnohem vyšší a některé bitvy s bossy vám zaberou klidně hodinu. V SMTV se snadno stane, že vás i při náhodném setkání někdo doslova smázne v jednom kole a vám nezbyde než posmutnělé nahrání pozice.

Což mne ovšem přivádí k jedné z nejlepších novinek Vengeance: Konečně jde ukládat pozici skoro všude! Děkuji, děkuji, děkuji… Pak je tu hodně vylepšení toho, jak pracovat s katalogem démonů, lepší pohyb po mapě pomocí zkratek, takže nemusíte často běhat tam a zpět, a také jsou tu nové vedlejší úkoly, které svojí strukturou narušují případnou monotónní hratelnost, kdy třeba dostanete do ruky jen jednoho démona anebo máte úkol, který je limitovaný časem. Vengeance se vážně snaží, aby tu byl prostor i pro ne až tak klasickou hratelnost Shin Megami, kdy prostě běháte po světě, levelujete a fúzujete démony a posunujete se v příběhu dál.

Jako největší plus ale vnímám novou lokaci, kam si můžete zajít oddychnout od neustálého boje uprostřed hroutící se civilizace a popovídat si… se svými démony. Prostě je to malá oáza, kde vaši svěřenci v poklidu vegetí a vy je můžete obíhat a zeptat se jich, co jim leží na duši. A pořád jsou to z většiny naprostí psychopati, takže se připravte na konverzace o kvalitě lidských vnitřností, uspokojení z pojídání masa anebo nutnosti posoudit a odsoudit všechny nehodné (protože mezi démony je i spousta těch, kteří vychází z bohů).

Alespoň doceníte psychopatickou variabilitu démonů, kdy v jednu chvíli kecáte s barevnou fosforeskující hadicí, následně s trojhlavým psem, sněhulákem či povážlivě sexy démonkou. Mimochodem, i když tu nic explicitního neuvidíte, Vengeance se, podobně jako jeho předchůdci, naznačené nahoty, lascivnosti a erotiky nebojí.

Nejlepší místo, kde začít

Ať se tu ovšem jen nebiji v hruď, jak je všechno těžší a složitější než Persona a „git gud“. Ve skutečnosti je Shin Megami Tensei V: Vengeance zároveň nejpřístupnější díl ze série co pamatuji. Vše se snaží vysvětlit, postupně představuje jednotlivé prvky, orientace ve stále se zvětšujících archivech démonů je snazší… Jak jsem řekl, opravdu hodně pomáhá možnost ukládat takřka kdykoliv a stejné plus pro nováčky je i možnost změny obtížnosti. Prostě, pokud zjistíte, že některý boss představuje až příliš velkou překážku, buď můžete jít grindovat vedlejší úkoly a levelovat démony, kteří budou ideální na daný souboj, nebo prostě snížíte obtížnost, uberete nohu z plynu a pojedete dál. Neznamená to, že najednou vše půjde samo, ale  nerozbijete si hlavu o zeď v podobě bosse zas a znovu a znovu a znovu.

Shin Megami Tensei V: Vengenace je aktuálně nejlepší, nejkomplexnější a nejmodernější díl série. Samozřejmě je to dané i tím, že chvíli bylo v této oblasti pusto prázdno. To ovšem nic nemění na tom, že je tahle hra naprostým skvostem pro ty, kteří mají rádi tahovky, management svých svěřenců a užijí si bizarní mix všech možných světových panteonů. Můžu jej jen vřele doporučit všem zájemcům o tenhle velmi specifický žánr. Co se týče dosavadních hráčů SMTV: sami zvažte, zda zmíněné novinky a nová příběhová linie (která ovšem není nějak revoluční) stojí za další investici.