Shin Megami Tensei III: Nocturne HD Remaster

Verdikt
72

Shin Megami Tensei III se vrací na současná herní zařízení a přináší s sebou neduhy, které dnešním hráčům nebudou milé. Dopřejte si tento remaster, jen pokud jste veteráni JRPG, máte trpělivost a chuť na výzvu.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Atlus
Vydání: 26. května 2021
Štítky: hd remake, fantasy, jrpg, rpg

Shin Megami Tensei, starší sestřička série Persona, patří k řadě japonských her, které si v posledních letech hledají cestu na nové konzole – ať už PlayStation, nebo Switch, který je celým svým konceptem přímo předurčený k hraní klasických JRPG. Třetí díl Shin Megami Tensei s podtitulem Nocturne patří k předním zástupcům žánru a nyní hodlá brnkat na nostalgickou strunu i na nových zařízeních. Jak dopadl jeho návrat?

Ponecháni napospas

Je to jako případ ze žurnálu (nebo z jiné japonské hry). Blíží se konec světa, který předvídá a očekává jen skupinka vyvolených, a shodou náhod (zapříčiněním osudu?) se hlavní hrdina, jak jinak než středoškolák, ocitá ve správnou dobu na správném místě. Přežije konec světa i zničení lidstva a z první ruky může sledovat invazi démonů ne nepodobných personám ze stejnojmenné série. Jenže co čert nechtěl! Do hlavního hrdiny jeden takový démon vstoupí, náš rek získá stylová tetování a začíná rozplétat dění kolem konce světa. A není jediným přeživším.

Zaobírat se zápletkou detailněji nemá smysl, protože bych vás připravil o pro JRPG typické dějové zvraty. Ty, pravda, trpí jistou šablonovitostí a vzhledem k absenci klasických parťáků z podobných her nezažijete ani citovou jízdu na horské dráze. Shin Megami Tensei III si „vystačí“ pouze s protagonistou, záhadnými postavami, nepřáteli, spojenci, spolužáky a přáteli, kteří mají také svoje role, ale netvoří aktivní část hráčovy skvadry.

V nehostinném světě po apokalypse tak trávíte většinu času sami. S vlastními myšlenkami, nepřáteli, proti nimž bojujete, s okolím k prozkoumání. A právě průzkum okolí opravdu hlasitě křičí, že nejde o moderní hru, ale remaster staršího kousku.

Byť bude herní svět vypadat povědomě, nenechte se zmást – opravdu to není přátelské místo. Najdete tu nejrůznější části Tokia, starou dobrou Šibuju a podobně, ale nic nevypadá tak, jak jsme zvyklí. Po světě se volně potulují démoni, přičemž někteří z nich jsou vypočítaví parchanti, jiní slouží jen jako zdroje informací pro postup hrou a mezi tím vším najdete duše zemřelých – ty na vás většinou vychrlí několik vět nebo slov, ve vzácných případech vyléčí celou partu, ale jinak si musíte všechno poctivě slepovat z drobných střípků.

Není to hra, která vás vodí za ručičku a všechno vám na X různých způsobů znázorní na mapě. Naopak, v některých částech vás dokonce drze nechá bloudit a nacházet si cestu metodou pokus-omyl, což je v kontextu neustálých útoků démonů extrémně vyčerpávající. Postup hrou je tak často pomalejší, než by bylo zdrávo, a na povrch vyplouvá ta nejdůležitější dvojice herních mechanik – souboje a démoni.

Tah Pazuzu

Napřed pár slov o démonech. Je to banda egomaniaků, manipulátorů a dalších pochybných existencí, kterým nemůže věřit ani rohy na hlavě. Pokud tedy vůbec něco jako hlavu mají. Co je totiž potřeba pochválit a zdůraznit, je podobnost spousty démonů s již zmiňovanou sérií Persona. Design nepřátel rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co může hra nabídnout v jinak klasické koridorovce se spoustou krátkých loadingů, které neustále kouskují zážitek.

A kouskují ho i souboje. Tahové bitky jsou nosným pilířem každé podobné japonské hry a Shin Megami Tensei III není výjimkou. Originál patří podle všeho k extrémně těžkým hrám, kvůli čemuž se autoři rozhodli přidat do hry i novou lehkou obtížnost, ale pravdou zůstává, že i na klasickou obtížnost zvládnete první hodiny procházet s prstem v nose, občas si vyléčíte některého svěřence přímo v souboji a jinak budete jen spamovat základní útok. Zčásti je to způsobené tím, že nic lepšího k dispozici nemáte, zčásti i tím, že budete teprve zjišťovat silné a slabé stránky nepřátel, a byla by tak škoda plýtvat drahocennými zdroji a koly na úplně zbytečné útoky, které nedej bože nepřátele vyléčí.

Je to v podstatě klasické JRPG. Máme tu rozdělení tahů mezi hráče a nepřátele, větší či menší skupinky monster, odolnosti, slabiny a také úplnou imunitu, kterou by mohlo české politické spektrum jen tiše závidět. Stáří titulu se nicméně jasně projevuje na trošku nepraktickém ovládání a přepínání mezi akcemi – objevit možnost mluvit s démony nebo používat přímo v souboji itemy mi trvalo asi dvě hodiny, než mi pomohlo čiré štěstí. Hra vás prostě nechá zkoušet všechno možné po vlastní ose, a pokud například chcete analyzovat protivníka, bude vás to stát jedno kolo. Žádné zkoumání jen tak mezi řečí jako v páté Personě.

Hodně mi taky v začátku chyběla schopnost využívat efektivnější plošné útoky, protože nepřátel bude většinou mnohem víc než vás. Zatímco hráčova skupinka je omezena na 3 + 1 (tedy tři kamarádští démoni a hráč), nepřátel je tu nepočítaně, mají úměrně tomu přidělený i počet akcí a občas tak trvá, než se vůbec dostanete ke slovu. Je to prostě velmi pomalá hra.

Odměnou za vítězství obdržíte peníze, předměty, drahokamy a zkušenosti. Levelování démonů a samotného protagonisty je onou druhou zásadní mechanikou, protože pokud nebudete courat po světě a hledat, kam zrovna máte namířeno dál, budete si leštit démony.

Démon a já jedno jsme

Pokud znáte systém tvorby a kombinování person z Persony, budete v Shin Megami Tensei jako doma. Ve speciální místnosti na záchytných místech můžete trávit čas tím, že plánujete vývoj a „mutace“ svých démonů. Budete je popravovat, klonovat, párovat a opět popravovat ve snaze získat co nejlepší kousek.

Svoje oblíbené svěřence pak budete levelovat v nepřeberném množství náhodných setkání, na která se můžete připravit i díky radaru v pravém dolním rohu, který postupně mění barvu podle blížícího se nebezpečí. Setkání s nepřáteli v tomto směru trošku připomínají sérii Pokémon – jen na vás nikdo nevyskakuje z trávy, ale prakticky ze všech myslitelných i nemyslitelných míst.

A to je vše, přátelé. Shin Megami Tensei III toho víc nepotřebuje, respektive si s tím vystačila v době vydání. Dnes se nicméně píše rok 2021, a byť hře nelze upřít kultovní postavení a obecné kvality spojené se soubojovým systémem, RPG prvky a práci s démony, v dnešním měřítku už zas tak úchvatně nepůsobí. Hráči rozmlsaní moderními JRPG nebo pátou Personou budou nejspíš mírně zklamaní.

Jde o titul vhodný pro náročné hráče a staromilce, ale jako vstupní bránu do žánru vám ho s čistým svědomím nemůžu doporučit, ani pokud si ho pořídíte na Switch, kam vyloženě sedí. Po tomto kousku sáhněte v případě, že chcete zavzpomínat na staré časy nebo toužíte po výzvě v rámci vám známého žánru a například kvůli datu narození jste byli o Shin Megami Tensei III ochuzeni v době jeho vydání. Potom vám bezpochyby udělá velkou radost. Je to zkrátka kvalitní a promyšlený, ale z dnešního úhlu pohledu už zastaralý titul.