Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

Jako většina děl se slavným detektivem v hlavní roli začíná i Crimes & Punishments v bytě na Baker Street 221b. Inspektor Lestrad Sherlocka požádá o pomoc s případem vraždy Petera Careyho alias Black Petera, slavného námořníka a lovce velryb. Scotland Yard je (jako obvykle) s vyšetřováním v koncích, neboť se zdá, že Black Peter žil se svou ženou v ústraní na venkovském sídle a neměl žádné přátele, natož nepřátele.

Krom nejednoznačnosti případu vraždy Black Petera je hned po příjezdu na venkovské sídlo jasné, že se detektivní série rozhodla vyvětrat zapšklé herní principy, vyklepat z kožichu všechny blešky a jako bonus se ještě pořádně vyfintila.

Vypadá jako dáma

I když grafika dobrou hru neudělá, významně se v Crimes & Punishments stará o to, aby vyšetřování působilo přirozeně a uvěřitelně. Hra, na rozdíl od předchozích dílů, běží na Unreal Engine 3 a díky několika plastickým operacím vypadá vysloveně svěže. Textury jsou detailnější, modely postav včetně animací jsou propracovanější a zážitek dotváří řada drobných detailů i celková větší míra interaktivity (i když jen zdánlivé) s okolím.

Hře prospěl i výlet mimo uličky Londýna, byť se na venkově neodehrává ani polovina hry. Malebné anglické usedlosti, romantická nádraží, jezera a další venkovské lokace ponořené do mlhy a deště nebo zalité východem slunce mají unikátní atmosféru.

Hra nabízí i několik vysloveně úchvatných scenérií, kterými se rádi budete kochat - pokud zrovna nebudete myšlenkami u jednoho z celkem šesti případů, které musíte v Crimes & Punishments vyřešit, což se vzhledem k avizované volnosti při vyšetřování klidně může stát.

Dvakrát vyšetřuj, jednou vznes obvinění

Stopy a důkazy hledáte stejně jako v předchozích hrách klasickým čmucháním a sbíráním na místě činu, při rozhovorech se svědky a podezřelými nebo s pomocí experimentů v Sherlockově laboratoři. V tomto ohledu se nic nového pod sluncem neděje. Nově však hra nečeká, až s pomocí přesně daných důkazů přijdete na předem dané řešení – naopak dostanete prostor pro vlastní interpretaci událostí.

Řadu získaných informací a důkazů si může vyložit hned dvěma způsoby. Některé důkazy též mohou vést hned k několika podezřelým najednou a je pouze na vás, zdali si dáte práci s odhalením všech dostupných indicií, nebo vsadíte na intuici a viníka střelíte (obrazně řečeno) od boku jen na základě několika málo důkazů.

Cesta k řešení řešení případu je opravdu jen ve vašich rukách. Jisté ale je, že v každém ze šesti případů existuje jediný skutečný viník a pohnutka, která ho k zločinu vedla. Pokud označíte špatného viníka, neobjeví se „game over“. Jenom pak společně se Sherlockem musíte nést následky svých rozhodnutí a žít s tím, že skutečný viník se stále potlouká mezi lidmi, zatímco jste zničili život nevinného.

Tady nejsme v Los Angeles

Crimes & Punishments může v některých pasážích připomínat L.A. Noire. Třeba kvůli zpracování výslechů, kdy zjevnou lež můžete kontrovat informací, která vyslýchaného člověka může přinutit (ale nemusí), aby kápnul božskou. Při spojování Crimes & Punishments s L.A. Noire je však na místě jistá dávka zdrženlivosti, protože Sherlock během svého vyšetřování nezažije nebezpečné přestřelky nebo automobilové honičky a nemůže si vyjít na dlouhou procházku rozlehlým městem. Sherlock je zkrátka jiný žánr a popravdě by hře větší míra přebírání prvků z L.A. Noire spíše neprospěla – vyšetřování by přišlo o svižné tempo, napětí a samozřejmě i kus atmosféry klasické anglické detektivky.

Jakkoli se tedy v minihrách pokusíte prošpikovat prase harpunou, rozstřelit dynamit pistolí nebo vyhrát v páce, pořád se jedná o adventuru klasického stylu, která si víc než na akci potrpí na hledání stop a souvislostí mezi jednotlivými informacemi a samozřejmě i na klasické logické hádanky. Vedle chemických pokusů, kdy podle klíče musíte přijít na správné pořadí použitých chemikálií, vás čeká sestavování profilu vyslýchaných podle vzhledu nebo otevírání zámků.

Paradoxně právě zmíněné herní vsuvky, které by měly hru v pravidelných intervalech oživovat a zpestřovat, se v pozdějších částech hry mění ve slabinu. Ačkoliv je princip otevírání zámků zpočátku zábavný, začne brzy nudit. Jakmile prokouknete princip, stane se z otvírání zámků rutina. Na druhou stranu má i díky tomu vyšetřování spád a švih. Události rychleji plynou, hra je celistvější a člověk se vyšetřování mnohem lépe ponoří. A snížení pomyslné obtížnosti je v největší míře dané právě tím, že hra nepožaduje, aby hráč přišel na jedno jediné správné řešení, ale klidně jej pustí dál, i když se zmýlí.

Díky rychlému spádu nakonec vyniká i důkladné prokreslení postav, především Sherlocka Holmese s jeho typickými rozmary. Naopak Dr. Watson stojí oproti předchozím dílům spíš v pozadí, což vynahrazuje setkání s dalšími zajímavými postavami - třeba s bratrem Sherlocka Holmese Mycroftem nebo s paní Hudsonovou.

Pestrost hře nechybí ani v ve zpracování jednotlivých případů, kdy se vedle vraha pustíte i po stopách záhadně zmizelého vlaku nebo velkolepého zloděje. Více ale nechci prozrazovat, protože sledovat vývoj každého případu a těšit se na další zvrat je základem zábavy Crimes & Punishments. Dodám jen, že kupříkladu na vtípek s dalekohledem v Sherlockově bytě budu vzpomínat ještě hodně dlouho!

Crimes & Punishments přináší ve výsledku mnohem více změn, než jsem čekala. Většina z nich navíc v rámci konceptu tradiční detektivky výborně funguje a po několika pouze solidních Sherlock Holmes hrách přináší skutečně svěží a neotřelou zábavu. PC verzi hry navíc Comgad vydává v ČR a SR s českými titulky a ve speciální edici, jejímž tahákem je pohlednice s rébusy, které připravil Institut pro studium života a díla Sherlocka Holmese www.sherlockian.cz.