Shenmue 3

Vítejte v Japonsku

Protože Shenmue 3 navazuje přesně tam, kde před skoro dvěma dekádami skončila dvojka, neuškodí malá rekapitulace událostí. U nás se navíc nejedná o nějakou extrémně známou značku, tudíž jsou následující řádky důležité dvojnásob.

Jokosuka, Japonsko, rok 1986. Mladý Rjo Hazuki se stane svědkem vraždy svého otce. Ačkoliv se pokusí čínského mafiána jménem Lan Di zastavit, proti zkušenému mistru bojových umění nemá sebemenší šanci. Lan Di tím pádem ukořistí i podivné dračí zrcadlo a spolu se svými pohůnky zmizí z rodinného dódža, kde Rjo Hazuki svému umírajícímu otci odpřisáhne, že Lan Diho zastaví.

Zcela klasický příběh o dobrosrdečném, byť poněkud ukvapeném a horkokrevném mladíkovi, který se žene za pomstou, je navázán na akční adventuru, která hráčům v roce 1999 vyrazila dech. V tu dobu se jednalo asi o nejlepší „simulátor života“, který se z tehdejší technologie dal vymáčknout. Rjo musel chodit spát, přes den si sháněl brigády, aby mohl vydělat peníze na jídlo či zábavu – ve hře byly dokonce funkční arkádové automaty!

Množství miniher, dabovaných dialogů a vedlejších questů doplňoval solidní soubojový systém. Navíc tu byly neuvěřitelné detaily: Ju Suzuki si například vysnil, že v jeho hře půjde prozkoumat každý šuplík. Bylo to sice strašlivě neohrabané, ale šlo to! Nic podobného tehdy žádná 3D hra neuměla.

Na konci prvního dílu si Rjo Hazuki vydělal dostatek peněz na lodní lístek a vydal se do Číny, kam se dle jeho vlastního vyšetřování vydal i zlotřilý Lan Di. Druhý díl se pak nesl ve stejném duchu a opět ohromoval bohatým prostředím i řadou nejrůznějších aktivit. Jenže se vyskytl problém – první Shenmue byla exkluzivitou pro konzoli Sega Dreamcast. S devíti miliony prodaných konzolí to nebyl úplný trhák a potenciální hráčská základna nebyla příliš rozsáhlá. Nevyšel ani pokus portovat druhý díl na Xbox od Microsoftu – Shenmue tak zůstala nedokončená, protože Suzukiho vize byla na pouhé dva díly příliš rozsáhlá.

Časová kapsle

Mimochodem, pokud vám při čtení řádků výše vytanula na mysli série Yakuza, jste doma. Tyhle dvě značky mají ledacos společného. Líbí se nám, jak vám tyto hry dokáží zprostředkovat pocit, že jste „tam“ – vaším domovem jsou pestrobarevně osvícené bulváry i potemnělé uličky, potkáváte řadu zajímavých postav a o příběhové zvraty není nouze.

Plus jsou tu očekávatelná klišé: Každý otrhaný vandrák, ze kterého si dělá parta výrostků legraci, je ve skutečnosti mistrem kung-fu, a pochopitelně vás za vaše dobré úmysly odmění naučením nového komba jménem Dračí zloba nebo tak něco. Je to takový zjednodušený simulátor života, kde si můžete vydělávat peníze, chodit do obchodů a občas zmlátíte strašně moc lidí, což dokážete i s tím, že si zdraví doplňujete výhradně colou a čínskými nudlemi. Kdo by tohle nechtěl!

Kvůli výše uvedeným důvodům jsme se na třetí díl Shenmue docela těšili. Věděli jsme, že studio operuje s omezeným rozpočtem (bez kickstarterové kampaně by to nešlo), tudíž očekávání nebyla nijak přehnaná. Ovšem to, co se začalo odehrávat na televizi, to nás skutečně zaskočilo. Shenmue 3 je totiž výletem do roku 2001 se vším dobrým a špatným, co k tomu patří.

Překvapivě nejmenším problémem je grafika. Shenmue 3 běží na enginu Unreal čtvrté generace a výtvarníci se drží stylizace předchozích dílů. Postavy jsou tedy spíše zjednodušené (záměrně), zatímco okolní prostředí vypadá docela k světu. Problémy jsou jinde – máte pocit, že někdo vzal Shenmue z roku 1999 a trošku přeleštil vizuál.

Asi největší průšvih je anglická lokalizace a texty. I nad tím nejhorším technickým zpracováním se dá přimhouřit oko, pokud vás vtáhne příběh a baví vás interakce s postavami. Shenmue 3 má ale otřesný anglický překlad, kvůli němuž řada dialogů nedává smysl. A než abyste byli motivovaní pokračovat v cestě za pomstou, spíš se bavíte nad absurdními rozhovory.

Úroveň textů je prakticky na stejné úrovni jako nechvalně známý překlad prvního dílu Resident Evil. Překlad japonštiny je nesmírně náročná práce a jakákoliv snaha na překladu ušetřit dopadá většinou velmi špatně. Například:

„Dobrý den. Hledám člověka jménem Juan.“

„Ne.“

V jisté části hry si musíte zahrát s partou dětí na schovávanou. Když je hledáte, můžete se optat okolních vesničanů, jestli je neviděli. Odměněni jste třeba následující perlou:

„Promiňte, neviděla jste tu pobíhat partu dětí?“

„Co se stalo tomu dítěti?“

„My si hrajeme na schovávanou.“

„To dítě je na střeše.“

Navíc veškeré interakce, minihry a další aktivity zůstaly na stejné úrovni, na které byly ve druhém dílu – tedy před skoro dvaceti lety. Ano, stále můžete prozkoumávat prakticky každý šuplík, ale nebudete to chtít dělat, protože je to krkolomná práce na deset minut.

A úplně stejný, bohužel, zůstal i systém průchodu hrou. V zásadě se vám vždy podaří odhalit nějakou stopu a následně běháte od jedné postavy ke druhé, ptáte se jich na nově odhalenou skutečnost a doufáte, že někdo bude ochotný vám k danému tématu něco sdělit. Většinou za to bude něco chtít, tudíž je na pořadu dne další běhání a nějaký ten občasný souboj.

Samozřejmě je vše proloženo minihrami, v nichž si vyděláváte peníze na jídlo, a pravidelným spánkem. Rjo Hazuki totiž chodí spát včas jako slušný kluk! A stejně jako v předchozím dílu, i zde se nejprve otrkáte v malé vesničce, abyste se pak vrhli do větší a rušnější oblasti.

Mocná nostalgie

Možná to bude znít divně, ale za to pomalé tempo a opakující se denní činnosti bychom Shenmue body neubírali. Je to součást hlavní myšlenky: Jste jen obyčejný kluk, který se protlouká nehostinným světem. Poznáváte nová místa, nové lidi a jejich zvyky. Rjo není nabušený svalovec, který trhá všechny nepřátele na kusy holýma rukama, dokud se nedostane až k explozivnímu finále. Přesně naopak. Život je boj a Shenmue to odhaluje v plné nahotě.

Ovšem za co budeme body nemilosrdně strhávat, je neochota tvůrců akceptovat fakt, že se doba změnila. Ne, nebavíme se o obtížnosti nebo přístupnosti hry. Bavíme se o eleganci designu, o vybroušení herní náplně, o tom, že ve hře chybí věci, které jsou dnes brány za standard. První Shenmue nastavila laťku pro novou generaci akčních adventur. Třetí díl působí jako fosilie, která nás nutí dlouhé minuty prozkoumávat prázdné šuplíky – vždyť to jde přece udělat jinak!

U místních hráčů bude v neprospěch třetího dílu hovořit i fakt, že Sega Dreamcast u nás nebyla úplně populární konzolí, tudíž fanoušků čekajících na trojku bude poměrně málo. Ostatní, sérií nepolíbení hráči by si pak samozřejmě měli nejprve zahrát jedničku a dvojku. Ano, sice tu je poměrně dlouhý filmeček popisující události předchozích dvou dílů, ale pokud si obě hry skutečně zahrajete, bude vám hratelnost trojky dávat mnohem větší smysl. Teoreticky může trojku začít hrát i úplný nováček, ale bude to skok do hodně ledové vody.

Srdíčko tam je

Je krásné se vrátit k desítky let starým titulům, na které máme skvělé vzpomínky. Tohle ovšem na Shenmue 3 nelze aplikovat. Je to bezesporu heroický výkon, nezdolná touha tvůrce Ju Suzukiho dokončit i přes opakovanou nepřízeň osudu svoje dílo. Jenže neochota vyvinout se a srovnat krok s dobou bude v tomto případě nejspíš krokem do záhuby. Nejhorší je, že příběh tím pádem nejspíš zůstane nedokončený, protože ani trojka putování Rja Hazukiho neuzavírá a zcela otevřeně se počítá se čtvrtým dílem.

Je to škoda, velká škoda, protože i přes repetitivní náplň a mizerný překlad jsme nakonec v Shenmue 3 strávili nezanedbatelný počet hodin a mnohdy jsme se opravdu příjemně bavili – nejen chybami v textu. Soubojový systém je fajn, minihry docela příjemně překvapí a k postavám si lze vybudovat nějaký citový vztah. Tohle je prostě hra cílená na hardcore fanoušky série. Ostatní se mohou skvěle zabavit u podobně laděné série Yakuza.