Shelter 3

Jako z obrázku

Zatímco v prvních dvou dílech série Shelter jsme měli na starosti smečku jezevců a rysů, ten třetí staví do popředí býložravé kolosy s chobotem. Nicméně koncept zůstává velice podobný i tentokrát. Hodně zjednodušeně řečeno se musíte dostat z bodu A do bodu B, aniž by vám zvířátka umřela.

To ale není vše. Podstatou her série Shelter je neobyčejný smyslový zážitek, citový, abstraktní, melancholický. Tomu je uzpůsoben i audiovizuál. Vynikající soundtrack má na starosti skupina Retro Family a hudba tu není jen od toho, aby vás těšila, ale i aby vám pomohla. Rozpoznáte podle ní blížící se nebezpečí a dokáže odrazit momentální náladu a stav vašich slonů, kteří jsou mimochodem „dabováni“ slony skutečnými. Což je zkrátka neodolatelné.

Po vizuální stránce nás nečeká nic, co bychom ve světech vývojářů z Might and Delight neznali. Velice specifická grafika nepotěší milovníky nablýskaných detailů, dokonalých stínů a mimiky nerozeznatelné od originálu, ale ničemu to nevadí. Stylizovaná vizuální stránka dává dokonalý smysl a spolu se soundtrackem a příběhem tvoří skutečné umělecké dílo.

Jenže to je právě ten problém. Je to víc umění než hra.

Už tam budem?

Autorům počítačových her neberu, že chtějí kouzlit originální výtvory, že aspirují na to, aby se jejich dílům skutečně dalo říkat umění. Ovšem u videoher bychom i tak měli zaznamenat alespoň nějaký požitek z hraní. A ten zde naprosto chybí.

První dva díly se nebály originálních nápadů – museli jste se v nich vyhýbat náletům dravých ptáků, lovit jídlo pro mláďátka, utíkat zdecimovanou krajinou. Tady jen chodíte. Chodíte a chodíte. Nesmírně pomalu, nesmírně dlouho. Můžete u toho připravovat kafe, číst si, čekat, než kafe vychladne, koukat na Netflix, pít kafe nebo studovat kvantovou fyziku. Na všechno budete mít času dost.

Chybí moment překvapení, chybí drama. A ještě něco: S tou kvantovou fyzikou jsem to možná trochu přehnal, protože hra vám zabere něco mezi hodinou a dvěma. Což je na záležitost za necelých 13 eur docela málo. I když uznávám, že občas vám bude vaše putování připadat doslova nekonečné.

Smrt číhá ve vodě

Ani prvky survivalu vás příliš nevytrhnou z letargie. Svoje stádo musíte pravidelně krmit nebo mu dávat napít, nicméně v drtivé většině případů je zdroj přežití nablízku. Pouze při jedné z cest trávíte dlouhý čas bez jídla a pití, ale ani v tomto případě vám selhání vážně nehrozí.

Jediný adrenalin tak nabízí setkání s aligátory, kteří mají chuť na sloní stehýnko. Aligátoři vás mohou napadnout pouze ve vodě a vy nemáte jinou možnost než přebíhat mezi jednotlivými ostrůvky a dostat své stádo do bezpečí. Pokud se to nepodaří, je se členem smečky konec. Smrt provází bolestivý výkřik, který v hlavě uslyšíte i několik hodin poté a budete přemítat, co jste mohli a měli změnit. Skvrna krve, která se objeví na hladině vody, už jen dokreslí melancholický obraz konce chobotnatého života.

Toto jsou prakticky jediné okamžiky, při nichž cítíte nějaký adrenalin a napětí. Jediné okamžiky, kdy vám tuhne krev v žilách. Stihne to ten poslední louda? Proč si sakra nepospíší?! Což je sice fajn, ale zároveň taky pekelně málo. Skutečným slonům v divočině určitě hrozí i jiná nebezpečí než krokodýli, ale cokoliv dalšího tu chybí.

Mezi jednotlivými pochody se vaše matriarcha Reva setkává jakoby ve snu se svým druhem. Ten s ní vzpomíná na společné chvíle a nechává ji vybrat cestu, kterou se vydá dál. Tyto pasáže jsou, inu, snové, zahrnující hvězdná uskupení a záhadná dostaveníčka na jednom a tom samém místě, ale upřímně, hlubší smysl v nich najít nedokážu.

Posledním trnem v oku mi je technická stránka hry. I když přivřu oči nad některými nepochopitelnými pohyby členů stáda, opravdu k naštvání je chůze do kopce. Nikdy jsem nestudoval vertikální pohyb slonů, ale pokud se podobá verzi z Shelteru, upřímně těch chudáků lituju. Zasekávají se na každém druhém kroku a nejsou schopní překonat prapodivné textury.

Slon(n)e

Mrzí mě, že to musím říct, ale Shelter 3 není dobrá hra. Nenašel jsem jediný herní prvek, který by mě alespoň náznakem přesvědčil o opaku. Nemyslím, že si tenhle sloní příběh vyloženě zaslouží skončit v propadlišti dějin, protože vyniká audiovizuálním zpracováním, abstrakcí, náladou, emocemi, vyprávěním – nebyl by to Shelter, kdyby neměl nečekaný konec.

Na plnohodnotnou hru je to ale zkrátka zatraceně málo a trojka je rozhodně nejslabším dílem série. Chcete-li si užít pořádný Shelter, zahrajte si radši první dva díly.