Shadows: Heretic Kingdoms

Zachraň svět, posílíš sny

Říše stínů, padlí hrdinové a záchrana světa... Příběhové pozadí Shadows: Heretic Kingdoms je sice jedno velké klišé, ale pod vznešenými hesly se skrývá docela propracovaný svět bez černobílého rozlišování dobra a zla se scénářem, který nešetří konspirací a libuje si v nepředvídatelném vývoji událostí.

Vedle solidně stavěného děje potěší Shadows také staromilským systémem questů. Člověk je neustále hnán za jedním či několika málo klíčovými událostmi, přitom neustále klopýtá o jeden dílčí úkol za druhým, takže pro všechno to questové klestí častokrát zapomene, proč a kam vlastně běží. Ačkoliv se to z předchozích řádků nezdá, jde o příjemný návrat ke kořenům žánru.

Konfrontační debata

Uspokojivě košatý systém úkolů je v Shadows příjemně podtržený solidními dialogy a vůbec vyjadřovacími schopnostmi téměř kohokoliv, s kým se lze dát do řeči. Shadows: Heretic Kingdoms se svým konceptem "solidního izometrického RPG" v mnoha ohledech inspiruje minulostí, a proto se může pyšnit i titulem "ukecané".

I když dialogových voleb nebývá tolik, jak bylo v RPG hrách zvykem ještě v devadesátých letech, rozhovor s postavou se občas může protáhnout i na několik minut. Charakteristickým znakem dialogů je totiž konfrontace, kdy si postavy navzájem dlouho vyměňují názory v delších či kratších větách, což jednak polidšťuje všeobecnou klišovitost fantasy atmosféry a jednak umožňuje hráči udělat si na události vlastní názor v některých momentech je ovlivnit svým rozhodováním.

Síly temnot

Děj Shadows: Heretic Kingdoms volně vychází z událostí pilotního dílu, ale protože se novinka objevila s příliš velkým časovým odstupem od originálu, a zároveň cílí na mezinárodní publikum, které si původní Kult nejspíš nevybavuje, není znalost původních témat podmínkou pro příjemné hraní.

Stačí vědět, že se nový děj točí kolem více či méně nápadné anarchie, jež zahalila jedno velké království po svržení teokratické vlády. A místo, aby se obyčejní lidé dočkali svobody, je jejich život postupně zahalován silami temnot. S bezvládím se paradoxně nesmířila jen démonická entita zvaná Pohlcovač duší, která pochází z úplně jiného, jakéhosi snového světa. Ten je ovšem se světem smrtelníků natolik propojený, že by úpadek jednoho znamenal i krach druhého.

Pohlcovač duší, v originále Devourer of Souls, do puntíku odráží konfrontační a mnohoznačnou charakteristiku hry. Proto je potěšující, že zrovna za něj hrajete. Tato astrální entita, schopná přivlastnit si duše padlých hrdinů, a přisvojit si tím jejich výtečné fyzické i morální vlastnosti, dovoluje hráči vnímat svět okolo sebe z mnoha perspektiv. Pohlcovač krade duše výjimečných lidí jako lovecké trofeje a postupně může ve hře absorbovat bijce, střelce, mágy a jejich více či méně univerzální odvozeniny. Celkově má být ve hře víc než desítka postav, záleží kolik z nich se vám podaří potkat.

Takový koncept samozřejmě výrazně určuje nejen atmosféru hry, ale také mění tradiční RPG hratelnost. V Shadows hráč totiž neovládá celou skupinu různě vycvičených bojovníků, ale vždy pouze individuality, mezi kterými může téměř v každém okamžiku přepínat.

Dramaticky upravený systém správy „družiny“ přináší zajímavé výhody. Především je možné urychleně využívat postavy hodící se pro konkrétní situaci, aniž aby by bylo nutné starat se o zbytek týmu. Pakliže ve střetu s protivníky nastane vhodná situace, například pro střelce, stačí na něj přepnout, a ostatní postavy zůstanou v bezpečné záloze než se bouřka přežene. 

Chytrá taktika

V rychlé a ladné změně těl, jež eliminuje nutnost zadávat povely mnoha postavám najednou, dokáže zkušený válečník brzy využit mnoha taktických možností. Například s rychlým žoldákem lze soupeře takříkajíc uběhat. Tedy nalákat na sebe jejich velký počet a v klubku těl pak bleskově přepnout například do postavy zvané Ironclad Zombie s hrozivě obrněnými pěstmi.

Účinek takového postupu je samozřejmě zdrcující. Dobře zvolená postava se schopností udílet extrémní zranění může zlikvidovat najednou tolik těl, kolik by tradiční klubko hrdinů pižlalo i několik minut. A pakliže naopak dojde k situaci, kdy se bojovník pod klubkem soupeřů pomalu ale jistě odebírá na věčnost, přepnutím na čerstvého kolegu může boj opět zábavně pokračovat bez jakékoliv penalizace.

Problémové ovládání

Bohužel, nový akční koncept je pronásledován ne úplně dokonalou technickou slupkou. Boj je i po mnoha patchích docela problémový prvek. Zejména v hustých potyčkách se projevuje horší detekce kolizí a z ní plynoucí nepřesnosti zásahů. S tím souvisí i sebevražedné přehlížení protivníků, pokud hrdina dostane jiný než akční povel. Stačí v bitce nešikovně kliknout do volného prostoru a postava se za ním rozběhne, ačkoliv hradba těl, přes kterou se nemůže dostat, ji bije k smrti. Automatická obrana postavám jaksi nic neříká.

Kiksům v ovládání, kdy hrdina buší či běží do prázdna, zatímco umělá inteligence se nemýlí, je docela dost na to, že Shadows: Heretic Kingdoms je v jádru akční RPG, a proto by měl být boj jeho nejvypilovanější součástí.

Další poněkud spornou součástí hry je i leveling postav. Hrdinové sbírají zkušenosti současně, bez ohledu na to, kdo často bojuje, a kdo zaujímá pozici takříkajíc nehrajícího kapitána. Je škoda, že všechny postavy mají neustále stejnou úroveň. Na druhou stranu jde ale o docela pochopitelný kompromis, který zajišťuje, že v případě potřeby je vyvolaný hrdina opravdu bojeschopný, i když dlouho absentoval. Bez bodů by byl pochopitelně k ničemu a celý koncept měnitelnosti postav by se tím znehodnotil.

Pohlcuji, tedy jsem

Pokud je dokonalost akční stránky hry obecně ponížena technickými chybami, pak na samotném hrdinovi dějství naštěstí nelze najít výraznějších chyb. Pohlcovač duší má nejen zcela unikátní strom vlastností, ale zároveň si žije de facto i ve vlastním světě. Jestliže hráč přepne z jakéhokoliv smrtelníka do Pohlcovače, ocitne se v úplně novém prostředí. Paralelní svět Pohlcovače se od reality liší technicky i pocitově.

Pohlcovač sice, stejně jako jeho "trofeje", putuje například orientálním tržištěm, kobkami, bažinou či pouští ale jednak je démonova mapa vyvedena v mnohem dramatičtějších kulisách, kdy se efektně mění barvy i zvuk, ale hlavně démon odlišně vnímá některé drobné části mapy. Kde před smrtelníkem zeje přírodní propast, Pohlcovač ladně přelézá éterickou lávku a naopak - pokud do některých míst nelze proniknout jinak než hrubou silou, použije se palice smrtelného hromotluka.

Systém orientačních puzzlů, ve kterém hráč musí správně odhadovat, kdy který fígl použít, sice není propracován do kdovíjaké hloubky a ani pohybových hádanek není příliš mnoho, nicméně jde o zajímavé zpestření, které si zaslouží ocenit již za to, že bylo vůbec zpracováno.

Shadows: Heretic Kingdoms je hra plná symbolických protikladů. Tak jako proti sobě ostře kontrastují dva znázorněné světy, tak i na spoustě herních kladů můžeme nacházet nějaká negativa. Slušný příběh, příjemné úkoly, dialogová ukecanost a výtečný mix akčních postav jsou bohužel „vyvažovány“ nemalým množstvím technických i koncepčních obtíží.

K ne úplně dokonalém boji se například připojuje nepřehledný inventář, neinteraktivní a občas matoucí minimapa, nešikovná tvorba předmětů se spoustu zbytečných materiálů a také horší technická optimalizace. Ta způsobuje dlouhé loadingy lokací a pokles framerate ve vyhrocených soubojích.

Shadows: Heretic Kingdoms je zkrátka hrou, která má své chyby, ovšem na druhou stranu by byl velký hřích ji minout. Zvlášť u hráčů, kteří pamatují starší herní časy. Nezbývá než doufat, že navzdory velkým potížím s vydavatelem tvůrci ze slovenského studia Games Farm nakonec k hráčům dotlačí i zbylou část hry s podtitulem Book II: Age of Demons - měla by být k dispozici jako bezplatný update.