Shadow Warrior 3

Pokud vám podobně laciný humor (nebo angličtina) nevoní, pak pro vás Shadow Warrior 3 ztratí část svého jedinečného šarmu. V opačném případě se připravte na pořádně ujetou, hláškami nabitou a střevy prosáklou jednohubku, kterou slupnete se stejným uspokojením, jako když zavalitého obra umlátíte jeho vlastní pazourou.

Tak trochu jiný samuraj

Ano, Lo Wang je zpět a neztratil prakticky nic ze své osobnosti. Pořád je to naprostý blázen, který nejprve koná a vlastně ani potom nemyslí. Každou situaci umí jaksepatří okomentovat humorem tak dětinským, až je vlastně opravdu vtipný a bude vás bavit od začátku do konce. Když Wang zrovna nehláškuje, tak si zpívá nějakou vlastní parodii na profláknutý popový hit nebo vytahuje jiné popkulturní narážky a nedělá mu problém ani prolamovat čtvrtou stěnu.

Díky jeho egu (buďme fér, jednoznačně ospravedlnitelnému) se nebudete bát vrhat do jedné vřavy démonických nepřátel za druhou a pokaždé z ní vyváznete s grácií. Shadow Warrior 3 je nefalšovaná střílečka lomeno sekačka, která vám svým tempem pořádně rozproudí adrenalin v žilách a je vítaným zábleskem starých časů ve světě, ve kterém většina vývojářů na tyto malé, přímočaré, nikterak otevřené hry zanevřela.

Co zbraň, to Rolls-Royce

Příběh trojky přímo navazuje na druhý díl, kde se Wangovi podařilo na svět vypustit obrovitého draka. Touha po jeho rozsekání do sašimi je hlavním tahounem nového dobrodružství, na němž vás bude doprovázet několik velmi nepravděpodobných spojenců, kteří ale všichni do jednoho září skoro stejně jako samotný Lo Wang.

Ale kvůli příběhu tu pravděpodobně nejste. Přestože mu prakticky nelze nic vytknout coby kostře držící celou hru pohromadě, navíc s několika nečekanými zvraty, hlavní slovo patří naprosto zběsilé a o to uspokojivější akci. Ta oproti předchozímu dílu Shadow Warrior 2 přišla o mnohé prvky a je značně zjednodušená. Což je jedině dobře.

Pryč je přehršel zbraní, práce s elementy i obecný loot. Tentokrát vaši neodmyslitelnou katanu doprovází jen šestice pevně daných, postupně objevovaných bouchaček, k nimž máte neustále přístup. Vedle počátečního, ale až do konce hry skvělého revolveru si osaháte brokovnici, granátomet či metač ozubených kol a všechny tyhle hračky do jedné jsou naprosto famózní.

Vlastně se nedá říct, že bych si jednu ze zbraní oblíbil víc než jinou, se všemi je radost rozsévat smrt. V absolutním zmatku každé bitvy prostě pálíte tím, co máte zrovna v ruce, strašně vás to baví a až tomu dojdou náboje, pokračujete v salvách tím, co Wang sám vytáhne jako náhradu.

Ale tím nechci tvrdit, že by snad vůbec nezáleželo na výběru zbraně. Na davy nabíhajících, řvoucích a výbušných sebevrahů, kteří jako by vypadli ze série Serious Sam, se úplně nevyplatí používat odstřelovačku, která vám naopak poslouží lépe než brokovnice v boji s poletujícími otrapy.

I tentokrát můžete zbraně vylepšovat, ale mnohem jednodušším způsobem než v předchozí hře. V ryze přímočarých a nikterak otevřených úrovních nacházíte orby (ať už přímo na cestě, nebo někde zašité na jedné z mála kratičkých odboček), jimiž své zbraně opatřujete novými vlastnostmi.

Každou zbraň lze vylepšit až třikrát, a to postupně třemi danými schopnostmi. Brokovnice se může zautomatizovat, samopaly získají schopnost elektrifikace, katana začne metat ohnivé vlny. Hra před vás ale neklade nic, co byste museli jakkoliv řešit. Máte dostatek orbů na poslední krok vylepšení brokovnice, který ji zbaví nutnosti přebíjet? Není co řešit, klik, a už jste zpátky v bitvě a užíváte si nové funkce. Jednoduché, elegantní, stylové.

Co má společného hlava a meloun?

Přestože se šest palných zbraní s katanou může zdát jako málo, opak je pravdou. Je to úplně akorát. Wang totiž ještě umí pouhou rukou vyvolat tlakovou vlnu, která nepřátele odhodí a třeba i shodí ze skály. A i samotného hrdinu si můžete lehce vylepšit, úplně stejně nerušivým způsobem, kdy zmíněné odhazování začne platit i na větší obludy, dopřejete si více životů a začnete lépe pracovat se všudypřítomnými výbušnými sudy suplujícími živelné zbraně z předchozí hry.

Ale tím vůbec nejlepším jsou v trailerech vyzdvihované „gore“ zbraně. Ze zabitých nepřátel tentokrát padají jen tři věci – zdraví, univerzální náboje a třetí komponenta, která vám nabíjí finishery. Na nejběžnější nepřátele stačí nabít jeden článek ukazatele, na větší dva a na největší tři.

Pak už jen stačí si k danému bídákovi doběhnout a zhlédnout brutální animaci, kdy mu urvete jeho vlastní pazouru, rozpářete ho a z hrudi mu vyjmete mechanické srdce či mu z hlavy vyrýpnete oko. Všechno jsou to velmi mocné zbraně. Tedy až na ty největší nuzáky, kterým prostě jenom rozmačkáte hlavu, což Wanga z nějakého důvodu vyléčí…

Gore zbraně vydrží jen chvíli, ale během ní nadělají obrovskou paseku a kolikrát vám zachrání zadnici zavalenou desítkami dotírajících démonů. A aby toho nebylo málo, tu a tam se vám naskytne příležitost spustit nějakou past, třeba ozubené válce, které s uspokojivým puknutím a rozstřikem krve rozmašírují vše, co jim přijde do cesty.

Nicméně takových situací je ve hře, kterou dohrajete do deseti hodin, poskrovnu, stejně jako vyložených boss fightů. Zastoupení těchto dvou prvků by mohlo být přeci jen hojnější, aby si člověk užil ještě víc té brilantní akce, ale zase jde o vzácnější okamžiky, které v paměti chvíli zůstanou.

Občas je té akce tolik, že vlastně vůbec nevíte, kde jste, čími střevy se zrovna prosekáváte z démonického grupáče, kde je nahoře a kde dole, ale aspoň vás u toho neruší žádný bordel uživatelského rozhraní. Obrazovku „hyzdí“ pouze ukazatel životů a nabití finisheru, jinak nic. Nejsou tu ani ukazatele zdraví nepřátel, do kterých prostě řežete tak dlouho, dokud konečně nepovolí.

Shadow Warrior 3 vás nestihne nudit, a ne proto, že jde o kratší hru. Nové nepřátele na vás chrlí prakticky neustále, ke zbraním se také dostáváte postupně, takže máte pořád pocit objevování něčeho nového. Navíc můžete v soubojích plnit spoustu výzev, které vás odmění dalšími vylepšujícími orby a navíc přimějí hrát způsobem, který by vás třeba jinak vůbec nenapadl.

Když méně je vlastně více

Komentáře o celkovém zjednodušení celé hry neberte jako výtku. Díky tomu, že neřešíte různé mody zbraní, jejich statistky, neprobíráte se lootem, nevyděláváte žádné peníze, netouláte se otevřenými lokacemi a nevedete dialogy s možnostmi, je Shadow Warrior 3 téměř bezezbytku hektická hra, která se prakticky nikdy nezastaví (až na chvíle, kdy se vydáte tajnou cestičkou za vylepšujícím orbem, kdy trochu vychladnete, ale hele, nikdo vás k tomu nenutí).

Když zrovna zběsile nestřílíte a nesekáte, tak uháníte od jedné arény ke druhé, kdy přijde ke slovu spousta, ale velká spousta skákání s double jumpem a dashováním, sprintování po stěnách, klouzání se a houpání na vystřelovacím háku, což tvůrci ze studia Flying Wild Hog využívají k prohlubování příběhu a vztahů mezi postavami, které k vám promlouvají přes vysílačku.

Díky svižnosti těchto předělových, hopsačkových scén úplně nevypadnete z rauše a další bitka je prakticky hned za rohem. Jde ale o vítané předěly, kdy si přeci jen trochu odpočinete, o to víc, že Shadow Warrior 3 je docela prošpikovaný filmečky.

Přechody mezi nimi a hrou jsou na SSDčku tak rychlé, že jsem se na počítači potýkal jen s jejich kratičkým zaškubáním, ale jinak hra běží jako kvalitně seřízené hodinky, za což vděčí i grafice, která si neklade ambice cokoliv kamkoliv posouvat. Avšak jednotlivé lokace a jejich prostředí vypadají dobře a jsou dostatečně různorodé, a přestože se tu nebavíme o kvalitách, kterých dosahuje třeba Horizon Forbidden West, Shadow Warrior 3 se rozhodně nemá za co stydět.

Vizuální stránku doprovází fajnový soundtrack, který je ale upozaděn nechutnými zvuky doprovázejícími každou další vraždu vykonanou na démonech. Docela by mě zajímalo, kolik melounů zvukaři při vývoji rozmlátili…

Se zvukem se bohužel pojí jedna z mála mých výtek. Zejména s některými gore zbraněmi docházelo k jeho vypadávání, zbraně zněly jakoby tupě a tlumeně, což samozřejmě trochu ubere na zážitku, který má být v rámci bitvy tím vrcholným. Nicméně jsem byl ubezpečen, že tvůrci o tomto problému vědí a pracují na patchi, takže se s ním třeba vůbec nesetkáte.

Opomenout nemůžu ani nový dabing. Zejména Lo Wang vás zpočátku možná bude tahat za uši, pokud jste navyklí na předchozího dabéra, ale mně nakonec nový Mike Moh k ukecanému samurajovi sedl mnohem víc a neskutečně jsem si jeho repliky užíval. Z herce nadšení pro věc prostě sálá a musel si dabování postavy řádně vychutnat. To ostatně platí i o zbylých nadabovaných postavách, kterých je méně než prstů na jedné ruce.

Jednorožec moderního herního průmyslu

O třetím Shadow Warriorovi bych dokázal básnit ještě několik odstavců, ale stejně jako samotná hra má i tato recenze pevně daný konec, po němž už nic nenásleduje (tedy snad jen klení nad tím, že kvůli mně budete o další tisícovku chudší).

Shadow Warrior 3 je famózní, zběsilá a brutální akce, která vás prakticky nenechá vydechnout. Budete ji hltat, těšit se na další a další arénu i další a další pokec nepravděpodobných spojenců, smát se další trefné hlášce, až si nakonec plnými doušky užijete epické finále a budete mít hotovo.

Pokud vám lezou krkem rozmáchlé hry s obrovitými světy a chtěli byste něco oldschoolového, střílečku, doomovku, která si na nic nehraje, ničím vám nekomplikuje život, rozesměje vás, dá vám tak akorát hraček, abyste se pořádně vyblbli a skvěle se odreagovali, nic neřešte. Shadow Warrior 3 je pecka, která nesmí ani v nabitém období zapadnout.