Shadow Warrior 2

Verdikt
85

Skvělý mix bezhlavě zábavné akce a primitivního RPG, který díky citlivě řešenému designu znamenitě funguje. Může se pyšnit nespočtem přístupů k zabíjení nepřátel, výborným pocitem z bojů a rovněž bezvadným technickým stavem. Maličkosti, jako je lehce se opakující prostředí či nepatrně nevyvážená obtížnost, lze s klidem odpustit.

Počítač

WindowsWindows

Zboží.cz
36,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Flying Wild Hog
Štítky: first person, humor, fps, střílečka, akční, rpg

Čistokrevné akce z pohledu první osoby bývaly žánrem, od nějž jste s určitou jistotou mohli očekávat posouvání designových i technologických hranic. Podařilo se to hrám jako Doom, Quake, Unreal či oběma dílům Half-Life. V posledních letech je však počet vycházejících nepřikrášlených řežeb minimální. Proto se nešlo ubránit jisté posmutnělosti, když vyšlo najevo, že druhý díl hry od polského studia Flying Wild Hog, která v roce 2013 zasáhla fanoušky tradičních FPS jako blesk z čistého nebe, svou žánrovou vyhraněnost opouští. Lamenty nicméně nejsou namístě, Shadow Warrior 2 už sice není čistočistá střílečka, ale hra je to stále skvělá

Wangova cesta je dlouhá a tvrdá

V oddělení hlavního hrdiny k žádným změnám nedošlo. Protagonistou samozřejmě zůstává Lo Wang, hýřící pubertálním žvástem a třeskutou hláškou ke každé příležitosti. Těm sice ke konci hry, přiznejme si, lehce dochází šťáva, ale nutno jedním dechem provinile přiznat, že mixu narážek na popkulturní artikly a vtípků o penisech se není problém většinu času pohihňávat, a párkrát dokonce vyprsknout nahlas.

Intelektuální vyžití tedy není potřeba očekávat, stejně tak by bylo scestné se těšit na propracovanou zápletku. Příběh je někde zhruba na úrovni Duke Nukem 3D, ale to samozřejmě vůbec nevadí, naopak je to spíš dokonce dobře. K bezhlavé akci s notnou dávkou humoru a hláškováním na každém kroku ono béčkové pozadí výborně sedí.

Vylepši a postřílej

O filozoficko-uměleckých přesazích zde rozhodně nemá smysl hloubat, protože jádro hry leží v úplně něčem jiném. Řeč je samozřejmě o zabíjení, sekání, porcování, zapalování, střílení a rozmetávání davů nepřátel různých tvarů a velikostí. A jak je to vlastně s tím žánrem? Shadow Warrior 2 působí jako potomek prvního novodobého Shadow Warriora a Borderlands 2, přičemž dominantní geny měl přeci jen tatíček Shadow Warrior.

To znamená, že Lo Wang umí staré známé triky s mečem, tlakovou vlnu seknutím, výpad vpřed a podobně. Přibylo mu i pár nových, chvilková neviditelnost, bodce ze země a tak dále. Stále se nezalekne ani střelných zbraní, které s oblibou bere do každé ruky jednu. Vliv systému vzdáleně připomínajícího akční RPG je ale ihned zřetelný. Různé zbraně mají rozličné statistiky, po několika prvních posekaných pekelnících si všimnete přítomnosti náhodně generovaného lootu, a každý předmět má i tři sloty na vylepšení.

Není však třeba zarážet obličeje do napajedel se svěcenou vodou! Primitivní RPG systém je totiž nastavený na jedničku. Zbraní je k mání přehršel, ale ne tolik, aby se v nich člověk ztratil, nebo nevěděl, kterou chce zrovna použít. Vylepšení padá z nepřátel též celá řada, ale všechna dají v jasných popiscích najevo, co přesně od nich čekat a jak se pak bude ona brokovnice chovat, když jí ozdobíte třeba ohnivou duší.

K dispozici jsou i předměty, které po spojení se zbraní zásadně upravují či vylepšují palebné módy. Důležité jsou taktéž již naznačené živly. Poškození každého nástroje zkázy můžete směrovat do jednoho ze čtyř elementů, přičemž výsledek je přesně takový, jaký by člověk čekal - když potkáte ohnivého banditu, způsobíte mu ledovým revolverem větší bolehlav než třeba plamennou šavlí. Nepřátel s afinitou k určitému živlu budete potkávat čím dál tím vice, je tedy záhodno s sebou nosit alespoň čtyři zbraně, ideálně každou nabitou jiným druhem energie.

Když všechna tato fakta sečtete a podtrhnete, vyjde vám jediné. Jestliže Shadow Warrior z roku 2013 nabízel v podstatě tři přístupy k akci - mečem, střelbou a kombinaci předchozího - v Shadow Warrior 2 jich lze vymyslet snad pár set. Možnosti vylepšování a upravování jsou natolik široké, že v podstatě cokoliv vás napadne, to můžete provést.

Bleskurychlý vrah mizící ve stínech a zabíjející nepřátele zezadu krátkými čepelemi? Ostřelovač? Raketometčík? Jakuzácký řešitel problémů s katanou a samopalem? Bůh ohně a ledu? Rytíř Jedi? Samuraj? Mistr jedovatého kulometu? Specialista na elektrické granáty? Fantazii se meze nekladou. Během hraní jsme se těchto přístupů snažili vyzkoušet co možná nejvíc a nenarazili jsme na jediný, který by byl nějakým způsobem hůře použitelný, nenaplňující či dokonce nudný. Tak má vypadat kvalitní akční hra, bravo.

V souvislosti s tím je též potřeba pochválit dobře vymyšlené ovládání a interface všeobecně. Z předchozího popisu by se mohlo zdát, že bude hra komplikovaná, ale opak je pravdou. Žádné zírání do statistik jak v Baldur's Gate na vás nečeká, zbraň osázíte vylepšeními pomocí několika málo kliknutí a pak už hurá do akce. Tvůrci si jednoduše nepřáli rozhněvat fanoušky, kteří žízní po pravověrné střílečce, ale také je nechtěli urazit nastavovanou kaší. To je velice bohulibý přístup a nutno spokojeně uznat, že kýžený zlatý střed se jim podařilo trefit znamenitě.

Zběsile a nemilosrdně

Veškeré chytré systémy a možnosti nastavení předmětů by byly k ničemu, kdyby špatně fungovala akce. Kdyby nebyla příjemná pod rukama. Tyto obavy však díkybohu zůstávají v kolonce nenaplněných nočních můr, protože kosit nepřátelské davy je úplně stejná animální zábava jako před třemi lety.

Řež probíhá ve strhujícím tempu, efekty ze všech stran, vzduch plný usekaných končetin a krvavého potěšení. Wang létá po bojišti jak ztělesněná smrt, všechno je plynulé a dynamické. Skon každého druhého protivníka navíc komentuje nějakou hláškou. Bezhlavá radost, bezhlaví nepřátelé. Masakr v Shadow Warrior 2 rozproudí krev, vyžene adrenalin do nebezpečných hodnot a uspokojí veškeré brutální choutky.

Běž si, kam chceš

Důležité změny se dočkal design úrovní. Ty už nejsou (s výjimkou několika vyloženě příběhových misí) čistě lineární, ale nabízí poměrně otevřené lokace, ve kterých máte jasně daný cíl, ale cestu k němu už si do jisté míry můžete zvolit sami.

Nečekejte úplně svobodný svět. Když k domu, kam se potřebujete dostat, vede jeden most, také si přes něj budete muset projít, ale nic nebrání tomu, abyste ještě před tím prozkoumávali okolí či se pustili do bitky na odlehlém náměstí, kam jste vůbec povinně jít nemuseli. Pryč je tedy standardní arénový koncept, kdy a kde bojovat bude ve většině případů jen na vás.

To je samozřejmě velice příjemný a svěží přístup, ale váže se k němu též jedna výtka. Svět se skládá z pouze asi tak čtyřech rozlehlých lokací, a řada zejména postranních misí vás do nich bude posílat opakovaně, pouze s jinou koncovou destinací. Některé kouty herní mapy tak zkrátka uvidíte víckrát, než by bylo záhodno. Vzhledem k tomu, že boje můžete řešit pokaždé jinak, se nejedná o výraznou kritiku, ale trochu větší rozmanitost prostředí by hře rozhodně neuškodila.

Druhou výtku je pak třeba směrovat na nepříliš zvládnutou křivku obtížnosti. Hru jsme rozehráli na druhou nejvyšší obtížnost, a ačkoliv zezačátku představovali nepřátelé solidní výzvu, zhruba od poloviny postupu a po nabrání lepšího vybavení začaly být boje snad až příliš snadné. Což s sebou na jednu stranu nese pozitivum, totiž že vylepšení jsou na zážitku opravdu znát a postava nestagnuje, ale delší nedostatek výzvy zavání nudou. Ta kvůli poměrně krátké herní době (circa 10 hodin) a pravidelnému dávkování výrazně silnějších nepřátel nikdy doopravdy nenastane, ale i přesto bychom se nebáli každému, kdo má už nějakou střílečku za sebou, doporučit rovnou nejvyšší obtížnost.

Funguje to!

Vyvalte sudy nejlepšího vína a pozvěte kapely, konečně vyšla hra, které po čistě technické stránce není v podstatě co vytknout. Nenarazili jsme na žádné pády na desktop či bugy jiného druhu, pokud nepočítáme takové maličkosti jako občas podivně se klepající useknutou končetinu na zemi. Shadow Warrior 2 ale hlavně, podržte se, běží jak namydlený blesk. Na konfiguraci i7+980Ti jsme při plných detailech a v rozlišení 4K nikdy nezaznamenali hodnotu snímkové frekvence nižší než 50. Ve 1440p a 1080p si hra očekávatelně držela naprosto bezpečných 60 fps. To si zaslouží aplaus.

Bohužel je také nutno připustit, že na plynulosti má nejspíš podíl i vizuál, který neboří horizonty. Nasvícení je sice velmi atraktivní a většinou opravdu je na co se dívat, práce s barvami je výtečná a déšť všemožných efektů jakbysmet, ale co naplat, najdete tu třeba i model postavy, který kvalitou tak usilovně připomíná Daikatanu, že si člověk až není jistý, jestli to náhodou nemá být nějaká narážka. Opět nejde o dštění síry a ohně, Shadow Warrior 2 je po většinu času velice vzhledný, ale někdy by nevadilo, kdyby vypadal ještě o maličko lépe.

Celkový pocit při sledování závěrečných titulků je tedy výborný. Jen s několika málo výhradami, které však obrovská smršť pozitiv a skvělé zábavy bez problémů smete ze stolu. Akce tisíckrát jinak, ale pokaždé parádní, otevřené úrovně, účelný, dobře nastavený a snadno pochopitelný pseudo-RPG systém. Přidejte navíc možnost projít si hru v kooperativním multiplayeru či ještě jednou sólo na New Game+, a výsledek je jasný. Shadow Warrior 2 se jednoznačně povedl a všem akčně naladěným lidem ho lze s klidným svědomím doporučit.