Sengoku Dynasty

Právě tam v Sengoku Dynasty míří čluny vesničanů, kteří přišli o všechno, když se přes jejich domov přehnala krvavá bouře ohně a oceli. Nikdo si není jistý, jestli ostrov vážně existuje, nebo je to jen rolnická báchorka, ale stejně už nemají co ztratit. A nakonec vážně dorazí k jeho břehům. Zubožení, vyhladovělí a na pokraji sil, ale když už došli tak daleko, nevzdají se.

Ne, dost bylo utrpení a panských ústrků, bude to právě tady, na smaragdových loukách se stébly ve větrném tanci, u divokých říček mezi lesíky borovic a háji bambusu, kde vyroste jejich nový domov. Daleko od plamenů bitev, mimo dosah samurajských pánů s dlouhými jmény, co v krvavé lázni obětují cokoliv, aby jejich prapor mohl zavlát nad nepřátelským hradem. To už je všechno minulost. Budoucnost je země rolníků.

Skoro klasika

Všechny hry ze série Dynasty jsou budovatelské strategie s osobním, bezprostředním rozměrem, který získávají díky hráčské postavě žijící ve vesnici, kterou buduje. Dění sledujete pohledem z vlastních oči, sami pak rubete stromy a nosíte klády, sami je stloukáte dohromady a sušíte slámu na střechu.

Radost z výsledku proto nabírá úplně jiný rozměr, když vám roste vesnice doopravdy pod rukama a na polích zlátnou klasy z vaší vlastní dřiny, ne jen proto, že jste tam jako vznášející se bůh ukázali kurzorem. Sami jste do mozolnatých dlaní brali pluh, motyku, zrní, hnůj i kosu, a to pak ten upečený chléb vážně chutná prostě jinak.

Sengoku Dynasty je na tom v principu stejně – opět se jedná o budovatelskou hru z pohledu první osoby, kde budete stavět, rozšiřovat, opečovávat a spravovat japonskou feudální vesničku, s mírnou příchutí explorativní adventury a RPG (tentokrát i s možností kooperativního multiplayeru). Vyrábí ji však studio Superkami, tedy úplně jiná parta než předchozí tituly, a staví hru stejně jako vaši vesnici. Tedy na zelené louce.

Což má svá pozitiva, ale i stinné stránky. Na jednu stranu titul nemusel zůstat svázaný již jednou nastavenými pravidly, vývojáři měli prázdné plátno a volné ruce k představení své vlastní vize. Na stranu druhou tu ale například (alespoň prozatím) nefungují vcelku základní věci, které v předchozích hrách – zejména tedy ve skvělé Medieval Dynasty – nebyly problém.

Pohledné základy

Hra je sice v samém začátku své pouti předběžným přístupem, ale jedno už se nebojím říct naplno: Prostředí se povedlo na jedničku. Nevzpomínám si, že bych někdy v podobné hře tak dlouho pobíhal přes kopce a luka, čím dál tím zoufaleji se rozhlížel a stále váhal, kde se usadit. Na ostrově je k nalezení jedno krásné, útulné místo vedle druhého – už jsem měl napřaženo, že zarazím do země první stavební kámen, když jsem zahlédl překrásnou zátoku na obzoru. Nebude tam ještě lépe?

A co támhle na těch kopcích? Opodál roste bambus, ten se určitě bude hodit! Ale za lesem je zas nádherná louka. A odtamud se vyjímá palouček na druhém břehu řeky. Jenže co to jezero, tam by se dalo rybařit, ne? Ale... to tajemné, snové zákoutí támhle u lesa na mechu vypadá tak pěkně...

Inu, má slavná dynastie málem vymřela dřív, než začala, protože jsem u rozhodování, kde bydlet, skoro pošel hlady. Za což si autoři zaslouží pochvalu – lokalit, kde by se vyloženě vyjímala vesnička a chtěl jsem tam okamžitě žít, jsem vážně našel snad třicet.

Tvůrci se rozhodli pro o něco komplexnější zpracování stavby a materiálů, čehož si všimnete hned, jak pod staccatem úderů vaší kamenné sekery padne první jedle. Hra například řeší dvě úrovně kvality nebo to, zda dřevo pochází z jehličnatého, listnatého či ovocného stromu. A „kláda“ tu nemusí být hotový stavební produkt, můžete ji třeba nejdřív zbavit kůry, kterou lze později využít jinak, a nařezat na prkna.

O něco bohatší je pak i budování jako takové. V jádru funguje stejně jako v předchozích dílech – k imaginárnímu náčrtku domu ručně nosíte materiál, který pak stavitelskou palicí kousek po kousku přetváříte ve skutečnou budovu. Nádavkem ale dostanete na výběr z celé řady druhů zdí, množství různých stavebních kroků i líbezné výzdoby v podobě dekorativního, ale i funkčního nábytku. A pozor, budovy musíte stavět od základů, nelze například začít střechou. Což, pravda, zní celkem automaticky, ale veteráni si možná pamatují, že v Medieval Dynasty šlo příbytky budovat „odshora“.

Do svého rostoucího sídla pak můžete zvát nové vesničany a zajišťovat, aby měli kde bydlet, co jíst a pít, jak se zahřát a podobně. Nemusíte se však starat jen sami, protože každá produkční budova skrývá několik pracovních stanic, k nimž lze přiřadit jednotlivé obyvatele, vytvořit tak výrobní řetězce a nakonec vypiplat zcela soběstačnou vísku. Hra vás dokonce nechá budovat hned několik městeček najednou.

Design postupu hrou se od předchůdců liší. Nové technologie, recepty a postupy se neodemykají opakováním týž činností až do zemdlení, ale pomocí questů a věhlasu. V praxi to vypadá tak, že třeba opravíte most či zbudujete strážní věž (na předem daném místě), obyvatelé ostrova vás pak mají radši a jsou ochotní se podělit o vědomost či dovednost.

Chvíli mi trvalo si na nový systém zvyknout, protože pobíhání po mapě a plnění úkolů ruší od toho hlavního, tedy od stavění, ale nakonec musím připustit, že přeci jen dává logický smysl, když vám třeba metody zpracování železa magicky nesešlou nebesa, ale musíte zamířit do důlní vesničky, která se zaměřuje na hutnictví, a za nějakou protislužbu se řemeslo naučit od místních mistrů.

Otazník se v současné době vznáší nad bojovou složkou. Tvůrci ještě před vydáním lákali upoutávkami, v nichž hrdina kuje meč, ozývají se válečné pokřiky a vůbec se zdá, že to tentokrát bez organizovanějšího násilí nepůjde, ale realita bude možná jiná. V současné době se můžete pustit do křížku leda s divokým prasetem či občasným osamělým loupežníkem, ale není jisté, zda to tak zůstane. Na fórech hry přitom probíhá plamenná diskuze dvou táborů – jedni chtějí trochu toho válčení, přeci jen jsme v období Sengoku, druzí zas čistě budovatelské povyražení, jelikož příběhový základ je právě útěk před konfliktem.

Osobně se kloním spíš na bojechtivou stranu. Čistě kvůli designové stránce věci – když má stavění pointu, jelikož víte, že své sídlo nakonec budete muset i ubránit, povyšuje to zážitek na vyšší úroveň. Nějaký ten nájezd banditů bych proto uvítal, ale ideálně s přepínačem, kterým by si ho mírumilovní hráči mohli zase vypnout. Spokojení by tak nakonec byli všichni.

Holá kostra

Základy jsou robustní, ale upřímně si nejsem jistý, jak moc moudré rozhodnutí bylo k nim pustit hráče už nyní. Ono když kdysi vstupovala do předběžného přístupu již několikrát zmiňovaná Medieval Dynasty, úplně zpočátku byl taktéž k mání jen naprosto spartánský prototyp prakticky bez obsahu, který naznačil, na co se těšit, ale aby se ze hry stal výborný zážitek, jakým je nyní, muselo se čekat další roky. Ani nevím proč, ale doufal jsem, že v případě Sengoku Dynasty dostaneme hned od začátku celistvější produkt. No jen si na mě ukažte prstem, jak jsem byl naivní.

Hra momentálně nabízí minimum obsahu. A i z toho mála, co k dispozici je, polovina nefunguje. Vážně to nechtělo ještě chvíli ve výrobně? On předběžný přístup a rozpracovaná verze jsou jedna věc, ale máte zkrátka jen jednu šanci udělat první dojem. Tvůrci ji využili možná přeci jen moc brzy. A to říkám jako někdo, kdo díky stovkám hodin v Medieval Dynasty se skálopevnou jistotou ví, že mu hratelnost ve zdejším stylu bude vyhovovat.

Celá řada staveb má ve hře pouze ikony, ale odemknout nejdou, zemědělství zcela chybí, zpracování víry a spirituality funguje jen v náznacích, žízeň neexistuje, v zimě není zima, nenajdete tu ani romantiku nebo manželství a RPG systém existuje pouze v podobě dočasného řešení, které nabízí asi tak tři a půl pasivních dovedností. Odemknete je za zhruba sedm minut a progres postavy tak reálně neexistuje.

Obsah bude samožřejmě ještě přibývat. Tvůrci už ukázali roadmapu, jenže ta je užitečná jak betonová trampolína, protože sice zmiňuje, co se vývojáři chystají přidávat, ale oproti zvyklostem už neposkytují žádný časový rámec. Víme proto, že přibude farmaření, rozvoj postavy, systém víry a další rozšíření, ale kdy, to už je ve hvězdách.

Hlavně ale doufám, že současné chování vašich vesničanů je také jen přechodným řešením. Nic totiž nedělají. Nakážete poddanému, aby kácel stromy, a když se jaro přelije v léto, ve skladu se opravdu objeví čerstvě poražené kulatiny. Budete-li však onoho dělníka sledovat, zjistíte, že místo toho, aby tedy rázně popadl sekeru a vyrazil do lesa, bezcílně bloumá, sleduje oblaka a v mysli sepisuje básně tanka.

Pozorovat ruch, poslouchat koncert pil, seker a zvonění kovadlin ve vesničce, kterou jste vlastnoručně zbudovali, je přitom naprosto esenciální součást zážitku. Rolníci postávající jak sada nečinných kandelábrů ve hře prostě nesmí zůstat.

Technický stav je navíc tristní. Práce s inventářem a vůbec celým uživatelským rozhraním je příjemná jak mytí zaschlých talířů, ovládání je prkennější než podlaha socialistické tělocvičny a mapa je interaktivní zhruba jako náhrobní kámen. Nejde ji přibližovat nebo oddalovat, nelze do ní psát poznámky nebo umisťovat navigační značky, aby člověk věděl, kam běží, a nemusel to každých dvacet vteřin kontrolovat. Je to prostě statický obrázek.

S optimalizací tvůrce také čeká ještě pořádný příděl práce, protože hra horko těžko drží 60 FPS na RTX 4090. Grafika sama o sobě přitom není nijak hezčí než v mnohokrát vzpomínané Medieval Dynasty. Hra mi osobně ani jednou nespadla, ale na fórech lze zaznamenat početnou skupinu hráčů, kteří takové štěstí neměli.

Jsem bezvýhradně přesvědčený, že Sengoku Dynasty bude jednou fajn zážitek. Prostředí je krásné už nyní, naznačené herní mechanismy fungují v principiální rovině velmi dobře a zdá se, že tvůrci mají jasnou designovou vizi, díky které hra působí na jednu stranu povědomě, ale zároveň i sympaticky svěžím dojmem.

V současné chvíli však mohu pořízení předběžného přístupu Sengoku Dynasty doporučit výhradně fanouškům značky, kteří chtějí podpořit vývojáře. Pokud byste po nákupu chtěli hru nedejbože i hrát a delší dobu se u ní bavit, prozatím počkejte. Momentální podoba titulu připomíná trochu jinou Medieval Dynasty, která ale po obsahové a technické stránce udělala krok v čase o pár let vzad.