Scrap Mechanic

Mechanik a roboti

Celá pointa hry spočívá v tom, že jako mechanik ztroskotáte na zemědělské planetě, kde proběhla revoluce farmářských robotů. Na vás je, abyste přežili (jak jinak), zjistili, co se vlastně stalo, a pokud možno zachránit bandu roztomile svérázných farmářů, kteří začali věřit v robotizaci namísto staré dobré těžké práce.

Hra nabízí tři hlavní režimy: V kreativním si můžete stavět, co chcete, bez omezení zdroji. Přežití vás nechá projít příběhem v nebezpečném světě s postupným odemykáním technologií. A výzvy pak, myslím, mluví samy za sebe. Všechny tři se přitom velice dobře doplňují a postupně testují vaše znalosti herních mechanismů, nápaditost a představivost.

Hlavní hvězdou nabídky je ale jednoznačně přežití. Právě v něm projdete celou cestu od prvních okamžiků, kdy zvládnete vyrobit jen sadu rozviklaných kol, které by se jen odvážně dalo říkat „auto“, až ke stavbě strojů, které jezdí po stěnách nebo létají vzduchem. A celá tahle cesta stojí za to. I když by název režimu mohl mást, nečekejte tradiční mechanismy přežívání, jako je hlad a žízeň. Dokonce ani spát nemusíte. Přesto přežití rozhodně nebude snadné.

Hra vás totiž postaví před několik zásadních překážek. Už základní roboti vás umí ze světa sprovodit několika údery a léčení není hned dostupné, stejně jako zbraně na boj z dálky. Kvůli tomu umí být první hodiny poměrně frustrující. Jakmile se ale naučíte oba základní typy nepřátel spolehlivě umlátit kladivem, všechno se výrazně zlepší. Přesto si myslím, že by začátek mohl být o něco vyváženější. Hlavně pokud se hned pustíte do experimentování s vozidly a dalšími mechanismy, snadno si oddálíte technologie, které vám později výrazně usnadní život.

Jinak je ale celý postup výborně dávkovaný. Postupně se učíte těžit suroviny, zjišťujete, jak celý systém funguje a co k čemu potřebujete. Hra vám přitom sama o sobě vysvětlí jen máloco. O to triumfálnější pocit zažijete ve chvíli, kdy sami přijdete na způsob, jak si usnadnit život.

Vtipné třeba je, že hned v první budově, kde můžete vyrábět konstrukční zařízení, visí na stěnách lístky s poznámkami, které vysvětlují, jak dojit krávy, získávat olej a spoustu dalších užitečných aktivit. Všiml jsem si jich asi po deseti hodinách.

Také ve světě narazíte na vedlejší úkoly, které vás nutí postavit konkrétní vozidlo nebo konstrukci přesně stanoveným způosbem. Je to skvělý způsob, jak vás hra naučí používat například tlumiče pro vaše vozy nebo vnukne nový nápad na vylepšení vlastních strojů. Upřímně bych podobných úkolů uvítal ještě víc.

Auta, vznášedla i výrobní komplexy

Pokud jste hráli hry jako Space Engineers, máte zhruba představu, jak stavění ve Scrap Mechanic funguje. Základem všeho jsou funkční součástky napojené na díly, které určují jejich chování. Začnete u motoru napojeného na hřídele určující směr otáčení a postupně se dostanete k programovatelným blokům s podmínkami aktivace, časovačům a dalším prvkům, které umožňují vytvářet stále složitější stroje.

Velkou předností Scrap Mechanica je pak to, že si ho dokáže užít prakticky každý. Nenutí vás stavět extrémně pokročilé mechanismy, zároveň ale platí, že každý nový, který pochopíte, vám citelně usnadní život.

Teoreticky můžete celou hru běhat s kyblíkem k vodě na zalévání záhonků. Pokud jste o něco chytřejší, natáhnete si potrubí od nádrže k úrodné půdě. A když opravdu proniknete do logiky bloků, zvládnete si sami navrhnout automatické zavlažování, které navrch sází nová semena a sklízí plodiny přímo do zásobovacího systému vašich výrobních stanic.

Do karet vám hraje i to, že se celou dobu pohybujete na jediné planetě a nemusíte tak řešit různé podmínky gravitace ani další vesmírné komplikace. Vaším největším nepřítelem je fyzika a terén. Hra je fikaně nastavená tak, aby vás nutila překonávat čím dál prudší kopce a jiné terénní nerovnosti, často s pořádným nákladem.

Je dobré zmínit i kooperaci. Do vozidel můžete například umístit víc sedadel a každého pasažéra nechat ovládat jinou část stroje. Snadno tak vybudujete mnohem komplexnější výtvory se střílnami, jeřáby nebo flexibilnějším těžícím ramenem. Ostatně třeba na Steam Workshopu najdete plně ovladatelný 1:1 kráčející tank AT-AT ze Star Wars pro dva lidi, což samo o sobě dobře ilustruje, co všechno vám hra dovolí postavit.

Slůvko harampádí v názvu hry rozhodně není jen tak na okrasu. Jen stavěním ze základních kostiček se totiž daleko nedostanete. Připojit kolo na obyčejnou trubku je mnohem praktičtější než na masivní krychli. A právě trubky nebo další zdánlivě obyčejné předměty nacházíte po světě jako kosmetické díly. Jakmile je oskenujete, můžete je sami vyrábět. Právě v tom spočívá velká část kouzla hry. Najednou květináč nemusí být jen květináčem, ale součástí složitého soukolí.

A samozřejmě jde i o naprosté hlouposti. Moje hlavní přepravní vozítko má místo kufru postel, protože se v ní dá oživit, výsuvnou toaletu, prostě proto, že může, kachničku na palubní desce včetně funkčních digitálních hodin a styl mu dodávají neony postavené z lamp vyrvaných z opuštěného skladiště. Chcete stylové výfuky? Ve hře nejsou. Máte ale zahnutou trubku a dvě role bublinkové fólie? Sice z nich nejde dým, ale stylově rozhodně vypadají!

Když se musí po vlastních

Není ale všechno zlato, co se třpytí. Když opustíme stavění a podíváme se na samotný otevřený svět, najdeme pár slabších míst. Slušelo by mu trochu víc variability – narazíte na spálené oblasti, pouště s tornády nebo ledové pláně. Hra vás ale pravidelně nutí vyrážet do budov, kde se bez vozidel musíte spolehnout jen sami na sebe. A právě tam začne celé dobrodružství trochu skřípat.

Nepřátel je jen několik druhů. Mají svoje slabiny i vlastní mechanismy, celkově by ale soubojům prospěla hlavně větší pestrost. Vedlejší budovy rozeseté po mapě jsou si přitom podobné jako vejce vejci a rychle se začnou zajídat, ačkoliv v každé strávíte jen pár minut kvůli surovinám z robotů a beden. Příběh vás zavede i do rozsáhlejších komplexů oddělených nahrávacími obrazovkami, ani ty ale všechny nedostatky nezakryjí.

Tyto komplexy vypadají vizuálně zajímavě, obsahují jednoduché hádanky i boj v arénách, ale z pohledu střílečkového designu příliš neoslní. I když se napakujete municí a léčivými prostředky, lehce se stane, že vás nepřátelé porazí. Což znamená oživení v poslední posteli. Pokud jste si ji nainstalovali na vozidlo zaparkované před budovou, máte ještě štěstí. Stejně vás ale čeká cesta prázdnými chodbami na místo skonu.

Navíc se probudíte jen se základními nástroji. Veškerá munice i ostatní vybavení zůstávají v balíčku přesně tam, kde jste zemřeli. A pokud jste si bokem neschovali léčiva nebo další výbavu, snadno se dostanete do nepříjemné smyčky, kdy vás i ošklivý pohled pošle zpátky na začátek vaší cesty posmrtného pokání.

Laboratoře, kde sbíráte nové plodiny výměnou za technologie od farmářů, ještě fungují dobře. Smrt ve třetím patře obřího skladu už ale představuje designové rozhodnutí, které vyloženě zamrzí. O to víc, když tvůrci u bossů dokázali vymyslet mnohem elegantnější řešení – váš balíček se objeví před arénou a zpátky vás navíc během chvíle dopraví rychlá lanovka.

Je prostě znát, že v pasážích, kdy se nemůžete spolehnout na své výtvory, Scrap Mechanic trochu ztrácí dech. Pomalý pohyb, opatrné vykukování zpoza rohů přes zaměřovače vaší bramborové pušky i vizuálně povedené interiéry mají pořád svoje kouzlo, samotná hratelnost ale za zbytkem hry zaostává. 

V ostrém kontrastu pak stojí obrana vašeho záhonku. Jelikož mají roboti zřejmě licenci na pěstování plodin, jakmile zasadíte ovoce nebo zeleninu, vaší úrody si okamžitě všimnou a vyšlou na místo odvetnou skupinu nebo rovnou několik výsadkových lodí. Nepřátelé se pak vrhnou na vaši úrodnou půdu, aby zničili i to poslední semínko odporu.

Právě tady ale Scrap Mechanic zase ukáže svou sílu. Jakmile si totiž vybudujete vlastní obranný systém, promění se každá sklizeň v napínavou tower defense bitvu. Lepší plodiny přitahují silnější nepřátele, takže musíte obranný systém neustále vylepšovat. Když se na vás žene naštvaný robotický kombajn s kanónem na hnojivo, věřte že strachy vykřikne i ta nejodvážnější borůvka.

Ruku v ruce s tím jde i fakt, že plodiny můžete pěstovat pouze na přirozené půdě. Možností, jak upravovat terén, je minimum a dostanete se k nim až v pozdních fázích. Nezbývá vám tedy než přizpůsobit své plány krajině, kterou vám planeta nabídne.

Taťko, to byl fór?

Ano, hra se vážně nebere. Zároveň ani neuráží a nesklouzává k trapnosti. Design robotů, kteří na vás útočí vidlemi nebo pálí z improvizovaných zbraní, krásně doplňuje vaši výbavu založenou na nejrůznějších formách bramborové odplaty, zatímco jezdíte na stroji pospojovaném z trubek a dřeva ověšeném pilami. Tvůrci si moc dobře uvědomili, kde je jejich síla a vlastně i cílová skupina.

Když vám třeba z kosmetických balíčků, které směňujete za bavlnu v automatu, padají trička, která by si na sebe hrdinně oblékl každý dobrý táta, který potřebuje světu sdělit svůj názor. Od svetrů s hamburgery přes oznámení, že hru neumíte hrát, až po nejrůznější doslovné slovní hříčky.

Celková stylizace postav i příběhu působí příjemně odlehčeně, i když žádnou hlubokou zápletku čekat nemůžete. Pořád je to svět, kde roboti zavírají farmáře do klecí, zlá korporace dělá zlé věci a největší osobní tragédií může být to, je, že vám šílená sekačka oholí půlku kníru.

Díky vlastnímu enginu navíc hra vypadá překvapivě dobře i deset let po vstupu do předběžného přístupu. A hlavně bez větších problémů zvládá všechny fyzikální hrátky i složité mechanické konstrukce – od vozidel až po rozsáhlé automatizované výrobní komplexy.

Stejně příjemně překvapí i zvuková stránka. Ať už jde o hudbu, rádia, která si můžete přimontovat na vlastní stroje, dabing nebo charakteristické pípání robotů. Bramborové střely mají správný říz, stejně jako nepřátelské sešívačky nebo drcení kamene. Samotného mě překvapilo, jak dobře znějí změny počasí nebo salvy raket obřího létajícího dronu, který hlídkuje nad mapou a bez rozdílu zasypává raketami vás, roboty i nebohou kraví populaci. Navíc hra zůstává zcela nenásilná. I když totiž zmíněný skot umlátíte kladivem kvůli flákotě masa, zmizí jen v obláčku barevných konfet.

Tuhle hru raději nehrajte

Scrap Mechanic je typická herní droga. Sednete k němu, abyste udělali nějaký quest a posunuli se. Následně zjistíte, že uteklo několik hodin, které jste strávili úplně něčím jiným. Když nebudete hrát, budete přemýšlet, jak vyřešit nějaký zapeklitý problém, který vašim výtvorům brání ve fungování. Budete počítat, o kolik stupňů se musí otočit jedna část, aby se nekryla s druhou, a zda by nepomohlo přidat časovač se zacyklením celé operace. Přitom nemusí jít ani o funkční problémy, jak vytvořit lepší úhel pro plasmové vrtáky nebo zefektivnit let vašeho letounu, možná vám takhle zamotá hlavu úplně kosmetická část vozidla, kterou po vás vlastně nikdo ani nechce, ale vy víte, že bez ní to prostě nebude ono.

I přes menší zaškobrtnutí v rámci boje se jedná o skvělý titul, který možná nedosáhne hloubky takových Space Engineers, ale zvládá být podobně zábavný a pohlcující. Navíc, i když máte chuť vztekle hru vypnout, když umíráte v chodbách budov, jakmile vám na úspěšném konci padne nový díl, vše zlé zapomenete a začnete hned přemýšlet, kam a jak ho aplikovat.

Dalo by se polemizovat o tom, zda by některé díly nemohly fungovat jinak nebo mít víc propojení předtím, než je vylepšíte, ale to už je spíš o tom, jak dokážete přizpůsobit své myšlení fungování hry. Ponaučení zní: Pokud vám něco přijde jako moc velký grind, prostě jste nerozlouskli, jak na to a čeká vás další objev, při kterém si budete připadat geniální. I když vyžadoval připojení záchodového prkénka k autobaterii, na kterou jste pověsili kliku od dveří...