Schrödinger's Cat and the Raiders of the Lost Quark

Schrödingerova kočka je symbolem tápání člověka v teorii kvantové mechaniky a má i jistý filozofický přesah. Nedá se sice říct, že by herní dílko s příšerně dlouhým názvem Schrödinger’s Cat: Raiders Of The Lost Quark mělo ambice o tom vyprávět v herním jazyce.

Od všeho něco

Schrödingerova micina dala jméno hlavní postavě arkády, která se vzepřela standardům a už neubíhá pouze zleva doprava. A tím to teprve začíná. Skupina autorů ze studia Italic Pig vytvořila v mnoha ohledech inovativní dílo, které přeskakuje a podlézá skoro všechny známé limity moderních i klasických plošinovek.

Tvůrci popisují svou hru jako zčásti akční arkádu, zčásti logický rychlík, zčásti průzkum otevřeného světa a najdete v ní prý i ždibec dobrého příběhu, který táhne vpřed charismatický hrdina či spíše hrdinka.

Nestává se příliš často, aby člověk ve hře vážně našel vše, co mu naslibovali, ale v košatém popisu Italic Pig nepřeháněli. Jejich hra je prototypem renesančně „mnohoznačné“ plošinovky, která chce kombinovat vše, co lze okoukat z jiných her v harmonický a hlavně nápaditý celek. A víte co? Daří se jí to.

Svoboda nade vše 

Nápaditost. To je hlavní charakteristika Schrödinger’s Cat. Všechno, co jste dosud věděli o herní mechanice a puzzlech v plošinovkách, transformuje do zcela nové, volnomyšlenkářské hratelnosti.

Představte si plošinovku, která nechává na samotném hráči, aby ve spletité mapě kráčel, kam zrovna chce, aby sebral, co zrovna potřebuje, a šel cestou, která se na první pohled sice nezdá nejjednodušší, ale díky kombinaci chytrého pohybu a využívání nabídnutých hrdinských schopností si ji jednoduchou udělal.

Kapsa plná kuliček 

Základním cílem každého kočičího dobrodruha zůstává samozřejmě touha „dostat se dál“. Vzhledem k výše popsanému si ovšem nelze plnit sny bez notné dávky improvizace. Představit byste si ji mohli jakkoliv, ale ve víru autorského vtipu dostala ve hře podobu malých ukňučených kuliček (či balonků nebo snad i hrudek), které běhající kočce pomáhají v různých atletických výkonech.

Kuličky jsou nástrojem pokroku. Sbíráte je cestou a říká se jim „quarky“. Podle svých schopností se dělí do čtyř barev, které charakterizují jejich odlišné fyzikální schopnosti. Žluté kuličky rády létají vzhůru, modré se provrtávají do země a zelené s červenými umějí kouzlit do stran... Nešlo by o nic převratného, ale různé kombinace těchto bambulí, nasbíraných jako borůvky v lese, vytvářejí fantastickou nabídku akcí, s nimiž se kočka může doslova probourávat herní plochou. A to je vážně to nejzábavnější, co se v plošinovkách za poslední měsíce, možná i roky, urodilo.

Kouzlo jednoduchosti 

Jedinými skutečně viditelnými limity v kouzlení jsou nepřátelé, stylizovaní do bubáků z poblázněné zoologické zahrady, kteří se micinu nebo její kuličky snaží zlikvidovat. A také samotné množství kouzelných bambulek, za jejichž sběrem musíte podnikat odvážné výpravy.

Souboje s protivníky a honba za kuličkami dělají ze Schrödinger’s Cat tu akční, jindy zas průzkumnou plošinovku, ale to už se vracíme k tezi o univerzálnosti. Dokonce dojde i na „management zásob“. V Schrödinger’s Cat totiž platí sympatické pravidlo: abyste se dostali k novým kuličkám, musíte na své cestě ty staré chtě nechtě spotřebovat. Čili se bez rozumného hospodaření se zdroji v téhle hře daleko nedostanete i přesto, že je hustě poseta záchrannými checkpointy a kuličky se na svých místech spolehlivě respawnují.

Otevřená hřiště

Průzkum a boj se odehrávají v opravdu otevřeném prostředí. V tak otevřeném, jak jen dvourozměrný prostor klasické arkády dovolí. V mapách můžete pobíhat tam i zpět a nahoru i dolů, hranice relativně neexistují.

Ovšem s prostorovou nezávislostí brzy odhalíte možná největší slabinu celé hry. Podstata Schrödinger’s Cat tkví v tom, že hráč si s pomocí komb vytváří vlastní puzzle, které pak následně řeší, což ho zaměstná natolik, že se do pozadí odsune vše ostatní. Tedy především vývoj misí a příběh, vyprávěný víceméně vtipnými dialogy.

Hře schází tah na branku. Mise rozmělněné nepřímočarým designem levelů a svobodným kombinováním sil vás obvykle nedonutí, abyste se pokaždé hnali za cílovými portály do dalších levelů. Častokrát si třeba „zůstanete hrát“ a postup vpřed vám brzy přestane připadat důležitý a motivující.

Schrödinger’s Cat proto není tou dokonalou hrou, jakou by mohla být. Uvidíme, jak se tvůrci postaví k podpoře amatérské tvorby. Co se týče designu map, určitě by časem mohla být Schrödinger’s Cat mnohem nápaditější právě díky práci komunity. Ovšem za svěží volnomyšlenkářskou hratelnost, za koncepční originalitu a vůbec za nový přístup k plošinovkářskému žánru (a mimochodem i za skvělou hudbu) si autoři zaslouží hlasitý potlesk a slova úcty.