Santorini

Vraťme se ale na začátek. Máte dvě postavy a prázdné pole. Ve svém tahu můžete jednou figurkou pohnout a následně na některém poli v okolí postavit budovu. Pak hraje protihráč. Když stavíte na poli, kde už budova je, ona původní se zvýší o jedno patro. Vždy se také můžete pohnout o jedno patro nahoru. Vaším cílem je pohnout svou figurkou do třetího poschodí dříve, než to udělá soupeř. 

Je to až směšně jednoduchý princip, který ovšem vytváří neuvěřitelné situace, kdy se snažíte figurky protivníka odříznout, zablokovat jim cestu vlastními dělníky nebo prostě hrajete o čas, kdo se na vrchol dostane dříve. Stejně jako v piškvorkách i zde se snažíte dopředu vytvářet určité situace, které ve správný moment rozhodnou ve váš prospěch, případně spoléháte na to, že si soupeř nějaké vaší snahy nevšimne. A to jsem vám ještě neřekl o jedné záludnosti.

Celé by to vůbec nefungovalo, kdyby se nedalo postavit i čtvrté patro. Tím je kupole, která přístup na budovu zablokuje. Vždy se tak nejen snažíte vytvořit dostatečně vysokou budovu s přístupem, ale zároveň se musíte postarat o to, aby se k ní protivník nedostal a nezablokoval ji. Tohle samo o sobě funguje výborně. Opravdovou výzvou je zapojení speciálních schopností. Každý hráč si vybere jedno božstvo z řeckého pantheonu a dostane možnost se třeba pohybovat až o dvě pole, stavět dvě budovy místo jedné, odsouvat protivníky nebo třeba pokládat kupole i na nedokončené domy. 

Santorini funguje fantasticky. Asi vám došlo, že tento titul vyšel prvně jako desková hra, která se nyní podívala i na telefony. Zpracování mobilní verze je vynikající ve všech ohledech. Snad jen mi chybí nějaký běžný tutoriál – pravidla se však můžete naučit z videa přímo v aplikaci. Nic složitého na nich ostatně není. Zahrajete si proti online soupeři i kamarádovi u jednoho zařízení. Osobně mě nejvíce potěšil kampaňový mód, ve kterém plníte výzvy a odemykáte si nová božstva.