Sand Land

Je to Duna, je to Mad Max? Ne, tohle je Sand Land!

Základní premisa hry je jednoduchá. Démoni a lidé žijí pospolu ve světě zničeném válkou. Všechno je vyprahlé na troud a vlády se ujalo království, které vlastní zdroje vody a díky nim drží ostatní v šachu. Celý příběh začíná útokem na karavanu, která převáží zásoby vody.

Ujmete se role démonického prince Belzebuba. Ten na první pohled působí trochu jako rošťácký puberťák, ale hře se naštěstí velice dobře daří ho vykreslovat tak, aby jeho chování nebylo otravné. Totéž vlastně platí o většině hlavních i vedlejších postav. Postupně odhalují své povahové rysy, motivace a minulost, přičemž právě pestrý ansámbl hrdinů, záporáků i náhodných kolemjdoucích patří k jednomu z největších taháků celé hry.

Ostatně příběh herní adaptace se od anime až na drobnosti neliší. Troufám si říct, že pokud jste původní Sand Land neviděli ani nečetli, budete mít výhodu, protože příběhové zvraty nebudete čekat. Na první dobrou totiž nejspíš dokážete odhadnout, co se stane, ale scénář umí na vcelku prvoplánový zvrat moc hezky nabalit další překvapivé události a odhalení, které příběh i postavy posunou zase někam jinam.

Je vlastně až s podivem, jak se vyprávění daří držet si celou dobu dojem dobrodružného road tripu a přitom řešit poměrně vážná témata, jako jsou válečné zločiny, odsuzování démonů společností a třeba i genocidu. Hlavními viníky jsou již zmíněné výborně napsané postavy, ale i specifický humor Akiry Torijamy, který jeho fanoušci poznají na první dobrou. Nutno říct, že tón snad nikdy během zhruba třiceti hodin nesklouzne k trapnosti a nenarušuje serióznější tvář příběhu. Jenom prostě přináší ten správný dobrý pocit ze společného dobrodružství.

Kromě Belzebuba s vámi cestuje démon Thief s vizáží starého dědečka a šerif Rao. Brzy se přidá i mechanička Ann, která se bude starat o váš vozový park. Sand Land má totiž jedno velké specifikum, kterým se odlišuje od většiny svých JRPG bratří, a tím jsou právě vozidla.

Jak už dokázal Mad Max, svět zničený válkou je hned lepší, když máte pod pozadím co nejvíc koní a ideálně ještě víc zbraní přišroubovaných ke karosérii. Sand Land vás v tomhle směru nechá se vyřádit. Jako první usednete do tanku, ale dočkáte se aut, motorek, bugin nebo i bojového robota. Navíc celý vozový park můžete vylepšovat, přebarvovat a obměňovat mu všechno možné od motoru až po výzbroj. Tím už se dostáváme k samotné hratelnosti, která už se ovšem, na rozdíl od příběhu, neobešla bez zádrhelů.

Poušť, kam se podíváš

Jak už název celého světa napovídá, hlavní část herní doby strávíte mezi písečnými dunami. Samotné pouštní zasazení je bohužel tak trochu i kamenem úrazu místního otevřeného světa. Lokace jsou snadno zaměnitelné a jen pár z nich vám doopravdy utkví v paměti.

Otevřený svět je tu zkrátka tak trochu navíc. Pádit si to pouští mezi misemi z bodu A do bodu B sice může být zábavné, ale roztroušené aktivity představují dosti mizernou výplň. Jsou tu nepřátelské skupiny, asi tisíckrát můžete zachránit obchodníka z obklíčení, prozkoumat různé jeskyně, pahorky nebo nepovinné dungeony. Ve finále ale průzkum působí poněkud zbytečně. Za splnění většiny aktivit dostanete pár materiálů, kterých ale i bez nich máte relativně dost, nebo zbraň, kterou si ale v podobné kvalitě vyrobíte sami.

Pak jsou tu vedlejší úkoly. Ani ty bohužel nevyjdou ze stínu primitivní šablony zabij/dones/najdi, jejich příběhy ale aspoň velice pěkně dokreslují atmosféru světa. Potkáte v nich zajímavé postavy a odměny už v tomhle případě stojí za to. Naprostá většina nebožáků, kterým pomůžete, se navíc posléze přesune do vesnice Spino, alias vašeho hlavního tábora. Někdo si tam založí obchod, jiný postaví jen domek a jejich příběh občas i pokračuje dál s dalšími úkoly. Jednak je užitečné mít všechny obchodníky, ale hlavně je radost sledovat, jak se vesnice rozšiřuje a z pár pobořených domků se stává živoucí srdce vašich výprav do pouště.

Výčet aktivit tím samozřejmě nekončí - můžete závodit s různými vozidly nebo lovit odměny a tím si zasloužit nová vylepšení pro své vozy, nebo dokonce i úplně nové stroje. Hlavně druhá zmíněná aktivit vás vyžene do neodhalených koutů mapy, kde číhají nebezpečné potvory. No, nebezpečné… možná nebudu přehánět.

30mm kanóne, volím si tebe!

V samotném začátku hry mechanismy trochu klamou tělem. Hratelností totiž Sand Land působí jako bojovka, kdy Belzebub ovládá základní kombinace lehkých a těžkých útoků společně s uhýbáním, které můžete vylepšovat v jednoduchém dovednostním stromě. Zároveň se můžete i plížit, a protože nepřátelé trpí slepotou, stačí přijít za ně a vyděsit je k smrti rychlým efektním výskokem.

Jenže potom, co přijdete ke svému prvnímu tanku, ustoupí pohyb po dvou hodně do pozadí. Mlátit se přímo za Belzebuba můžete pořád, i toho nepřátelského robota nejspíš udoláte, ale tankový kanón je zkrátka tankový kanón. Většinou si to tedy půjdete vyříkat s nepřáteli na férovku, jen když si to hra výslovně vyžádá, což se stává velmi zřídka. I většinou dungeonů se procpete v kabině svých vozidel.

Na plížení pak už nedochází prakticky vůbec. Přestože úkladně bafat na nepřátele můžete teoreticky kdykoliv, skupinky nepřátel obvykle postávají tak, že vás zpozorují dřív, než vás tichý postup vůbec napadne. A především je mnohem rychlejší a efektivnější mezi ně vjet s buginou, která sype olovo všude kolem. Plížit se tak opět patrně budete pouze v momentu, kdy to po vás bude chtít daná mise. Naštěstí je takových ve hře jenom pár.

Alfu i omegu hratelnosti tak zkrátka tvoří vaše vozidla a ty jsou naštěstí zpracovaná na jedničku. Vyvolat je můžete téměř kdekoliv. Belzebub svůj vozový park totiž nosí s sebou v něčem, co by se dalo nejlépe popsat jako pokéball. Dokonce vozítka zvládne měnit i za jízdy.

Každé z nich je naštěstí dost jiné. Tank je relativně pomalý, ale vlastně univerzální díky své schopnosti střílet do všech stran a měnit palbu z hlavně do obrněných cílů za kulomet na pěchotu. Motorka je rychlá, ale její brokovnice je spíš na okrasu a kulomety umí střílet jen ve směru jízdy.

Dvounohý skákající robot je obratný, ale granátomet si neporadí s létajícími nepřáteli a moc toho nevydrží. Auto s vozíkem, na kterém je dvojice naváděných raketometů, zase moc nestíhá rychlé cíle.  A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Postupně si totiž můžete postavit moc pěknou sbírku mechanizované techniky.

Vozidla samozřejmě neslouží jen na boj a okrasu. Potřebujete je totiž i k překonávání překážek. Skokan umí kupodivu skákat, motorka překoná svou rychlostí písečný vír a třeba takový humanoidní robot zase zvládne tahat velké bedny. Využití podobných vozítek je ale poměrně omezené a podobně jako Belzebubovy bojové schopnosti přijdou vhod jen ve velmi konkrétních situacích.

Souboje nejsou extrémně těžké a vlastně jsem si většinu hry vystačil se svatou trojicí tank, jumper, motorka. První dvě zmíněná v soubojích excelují v závislosti na tom, zda potřebujete víc vydržet, nebo se víc uhýbat. Motorkou pak brázdíte duny rychlostí přes 120 kilometrů v hodině. Hra navíc disponuje funkcí tempomatu, kdy stačí jen zatáčet. Nitro, které patří k základní výbavě každého vozítka, je mimo boj neomezené a nic vám nebrání křižovat mapy plnou rychlostí.

V boji se zrychlení hodí, když potřebujete třeba otáčet tankovou hlavní a zároveň ujíždět nepřátelské palbě. Přesto mě menší využitelnost některých vozidel trochu mrzela. Každé jedno z nich totiž vypadá zajímavě, avšak u každého jsem si našel nějaké „ale“, které mě v rychlém výběru přimělo raději sáhnout po jednom z obvyklých podezřelých. Zase vám ale nic nebrání si vybrat téměř kterékoliv z nich, jen je potřeba počítat s tím, že jsou některá opravdu situační.

Protože Sand Land doopravdy není těžká hra, pokud zvládáte udržovat své stroje alespoň na podobné úrovni, jakou mají nepřátelé. Vozidla samotná sice nedostávají zkušenosti, ale v garáži můžete jejich zbraně a statistiky vylepšovat. Měnění částí jako jsou pásy, motory nebo speciální výbava se samozřejmě odráží i na vizuální stránce. I zbraně se od sebe vzhledově liší, ale jejich typy jsou předem dané. Na tanku tak budete mít vždy kulomet a kanón, ale už je jen na vás, zda si vyberete rychlejší střelbu, dáte přednost pomalé zbrani na dálku, nebo se budete držet na pomyslném zlatém středu.

Hlavně si ale na všech vozítkách můžete nabarvit jednotlivé části, polepit si je samolepkami a ještě pojmenovat. Jak všichni víme, vzhled je až na prvním místě a v tomhle Sand Land zvládá naplnit takřka veškeré sny kapitánů anime válečných strojů. Přistihnete se pak, že jedete v pomalejší bugině jen proto, že máte chuť se ve svém nádherném výtvoru povozit. Nebo jak mlátíte nepřátele v robotovi, i když by bylo rychlejší je odpálit tankem, ale prostě si chcete zabojovat trochu jinak.

Navíc i speciální schopnosti pro vozidla, které musíte nejprve najít, stojí za to. Třeba takový dvojitý minigun z vašeho auta udělá na pár chvil stacionární věž chrlící olovo. A to je prostě paráda. Stylizace vozidel se celou dobu drží postapokalyptických kořenů hry a nesklouzává k naleštěné přepálenosti, což je za mě velké plus.

Tři v tanku a démon

Sand Land se tak dohromady nedá zaškatulkovat coby klasické JRPG, některé žánrové charakteristiky ale přesto naplňuje. V první řadě jsou to výrazní hrdinové, kdy asi nejobyčejnější je paradoxně protagonista Belzebub, ale i on sám má několik postupně se odlupujících vrstev osobnosti. Nicméně Thief a Rao jsou i díky svému stáří svěžím závanem mezi stereotypně mladé a krásné společníky.

Vymyká se i soubojový systém, který je ale díky vozidlům doopravdy zábavný od začátku do konce. Skvěle funguje i rozdělení vylepšování. Jak už jsem psal, vozidla upravujete za nasbírané suroviny. Části nalézáte na mapě, kupujete recepty a následně je vyrábíte ve své dílně. Zároveň ale dostáváte zkušenosti a s každou úrovní dostanete vedle automatického vylepšení statistik i jeden bodík schopností.

Belzebub i jeho parťáci mají totiž každý svůj vlastní malý strom dovedností. A je už na vašem uvážení, jestli se naučíte házet obří kameny, uhýbat ve vzduchu, ale třeba i nechat Thiefa aktivovat vysavač na suroviny z okolí nebo Raa povolat starý tank.

Byla by škoda se nezmínit o samotné grafice. Prostředí by si zasloužilo o něco víc detailů, ale rádi tenhle neduh přehlédnete díky technologiím nasvícení, které dokáží vykouzlit velice pěkné scény. Opět ovšem vynikají postavy, které vypadají jako vytažené ze stránek předlohy. Tvůrci si dali sakra záležet, aby se hýbaly, tvářily a mluvily co nejlépe. A hodno dodat, že téměř všechny dialogy jsou plně nadabované - ani u vedlejších úkolů se nedíváte jen na němé postavy s textovými okny, ale užijete si doopravdy kvalitní namluvení, které celému zážitku neskutečně prospívá a mezi JRPG rozhodně dodnes není standardem.

Z celého Sand Landu přes jeho vady dýchá hlavně jedna věc, a tou je respekt a láska k předloze. Obdivuhodná je nejen úroveň zpracování, ale vlastně i samotná volba - sáhnout po mnohem slavnějším Dragon Ballu by bylo snadné, ale efekt by vzhledem k množství existujících adaptací nebyl ani zdaleka takový.

Herní Sand Land je svá, komorní záležitost. Nepotřebuje vymýšlet vlastní příběh, nemusí být mechanicky nejlepší pod sluncem. Vzdává totiž hold Akirovi Torijamovi a vypráví jeho příběh tak, že se za něj hra rozhodně nemusí stydět. Vytahuje jeho hrdiny ze stránek mangy a přináší je přímo na vaše televize a monitory. I přes nedokonalý svět, nízkou obtížnost a recyklaci nepřátel zvládá hra bavit a vlastně po ní ani nic jiného nežádám.

Důstojný odkaz velikého muže

Sand Land se určitě nevyrovná nadčasové klasice jako třeba Chrono Trigger, na kterém se Akira Torijama za svého života podílel. Nicméně ukazuje, že i menší dílo tohoto autora má svou sílu. Hlavní housle hraje příběh plný zábavných a propracovaných postav. Vřele mu přizvukuje zábavný soubojový systém s vozítky, která si můžete upravit dle vlastního uvážení, a hlavně je zábava je řídit a z jejich kabin bojovat.

Škoda trochu zbytečného otevřeného světa, který slouží spíš jako kulisa k cestám mezi hlavními úkoly, i nenápadité náplně nepovinných aktivit, s nimiž budete trávit čas jen kvůli příběhům postav a zaplňování své vesničky.

Sand Land je prostě nejlepší, když se v jeho světě moc nezdržujete, hodíte za hlavu otazníčky na mapě a vrhnete se na plnění úkolů. Pak totiž hra nasadí to správné tempo a užijete si plnými doušky její největší přednosti.