Ruiner

Němý hrdina zasahuje

Příběh pomsty či spíše záchranná mise neznámého hrdiny, klestícího si cestu napříč hordami korporátních nepřátel, se však v jeho ulicích bude odehrávat jen minimálně. Rengkok South není pomyslnou oázou míru a klidu, tedy až na jednu její nejzazší část, kam si odskočíte zlikvidovat hlavu místního gangu Creeperů, abyste se záhy stali jeho nominálním bossem. Likvidace bossů je koneckonců jeden z ústředních motivů hry – během těch zhruba 10 hodin zuřivé akce si jich užijete dosyta.

Probouzíte se kdesi v útrobách průmyslového komplexu v džínách, stylové bundě a pevně naražené přilbě. Na jejím hledí se periodicky zobrazuje několik krátkých frází, reflektujících nihilistickou náturu jinak němého hlavního hrdiny včetně oblíbeného “Hello Darkness!”. V ruce pevně svíráte ocelovou tyč a kdesi uvnitř hlavy vám neznámý hlas sugestivně velí: „Zabij bosse!”. I když nemáte ponětí, kdo je boss, a proč musí zemřít právě vaší rukou, se záhy ocitáte v obklíčení jeho pohůnky.

V záři rudých světel se za doprovodu nekompromisních beatů nadupaného hudebního podkresu započne váš první tanec smrti a do rudého spektra přibudou cákance jeho sytějších odstínů. První boss fight, ke kterému se brzy dopracujete, pak řádně otestuje vaše nervy a schopnosti virtuálního bijce. Pokud se vám jej opakovaně nepodaří porazit, doporučujeme přepnout na nižší obtížnost, kterou lze volně přepínat za chodu. Ruiner je v tomto ohledu nekompromisní, ale především, některé souboje s bossy jsou i na lehkou obtížnost docela záhul.

Po úvodním masakru v továrně se ocitáte ve špinavé a neony prostoupené čtvrti Rengkok South a brzy se vám za pomocí přátelského, tentokrát dívčího, hlasu v hlavě podaří vypátrat toho hackerského neřáda, co vás sugestivně naváděl skrze úvodní úroveň. Neznámá hackerka vám oznámí, že mega korporace Heaven unesla vašeho mladšího bratra, takže se pod jejím vedením brzy vydáte po jeho stopách. Výsek městské čtvrti je atmosférickým blahem každého fanouška kyberpunku a jeho výtvarnou stránku vyplňuje vynikající hudební motiv, složený známým japonským skladatelem Susumu Hirasawou.

Škoda, že procházky městskou části jsou zde jen takovou krátkou vsuvkou, která kontrastuje se vším tím krvavým baletem uvnitř rozlehlé spleti industriálních komplexů. Máte tu sice možnost plnit jakési poslíčkovské vedlejší úkoly, jež tak nějak načrtnou osudy a provázanost některých vedlejších postav ve hře, ale jde v podstatě jen o takovou povrchovou výplň bez přesahu.

Příběh, i když není originální, vypráví hra vcelku obstojně, a dovolí si navzdory své linearitě i jeden docela příjemný twist. Jelikož hrdina neumí mluvit, při rozhovorech pouze kývne hlavou, pokrčí rameny či zlověstně prokřupe klouby, asi abyste jen neproklikávali monology ostatních postav. Vaše jinak anonymní společnice je tedy nejbližším přítelem, který vede vaše kroky spolehlivě do samotného srdce hrůzného projektu korporace Heaven pod jménem Virtuality, což je jakási absolutní forma komerčního zotročení lidských bytostí uvnitř virtuálních světů.

Zabij bosse!

Jádro hry každopádně vězí v potírání nápaditých nepřátel, které vám hra náležitě představí. Pokaždé, když se setkáte s novým typem silnějších nepřátel, vám je hra stylově prezentuje statickými ručně malovanými profily, které zabrzdí na obrazovce těsně před soubojem. Podrobné informace pak o svém světě nabízí Ruiner v obsáhlé databázi, kde si dočtete úplně o každém jednotlivém elementu hry. Postavy, schopnosti, všechny zbraně, nepřátelé a bossové atd. S čímkoli se při svém krví nasyceném putování setkáte, najdete právě zde.

Kapitola Head Hunt obsahuje seznam bossů a mini bossů, které je třeba eliminovat. V řadách záporňáků tak naleznete celou plejádu zajímavých osobností, ale máme pocit, že jak tvůrci tlačili na jejich kvantitu, ve výsledku ubrali na jejich výsledné nápaditosti. Speciálně vedlejší bossáci jsou v podstatě na jedno brdo a liší se jen kosmeticky. Hlavní bossové, zejména Mother a Trafficking, to je ovšem zcela jiné kafe. S nimi si užijí i ti největší herní masochisté.

Druhý jmenovaný vás navíc po úporném zdolání odmění svou přítomností coby váš nespokojený zajatec. Potřebujete jej totiž kvůli jeho biosignálu k infiltraci hlavního podzemního komplexu Heaven. Pokud tedy Ruiner nabízí komické situace, je to právě v rámci této příběhové mini linky. Chudák Trafficking, kterému už tak chybí půlka těla i končetiny, a musí za vámi poletovat zapuštěn v jakémsi vznášedle, má v sobě navíc nově zabudovaný generátor elektrošoků, jehož dálkový ovladač máte pevně ve svých rukou.

Mým jazykem je násilí

Pokud hodláte hrát Ruiner na PC a vlastníte ovladač, rozhodně jej nenechte zahálet. Na rozdíl od příbuzné hry Redeemer je ovládání Ruiner plnohodnotně postavené na ‘twin-stick’ bázi. Jedna páčka zajišťuje pohyb, druhá zase směrování a míření. Kde Redeemer sázela na kryty a protiútoky, Ruiner si vystačí především s úskoky a zpomalováním času. Praktické každé tlačítko ovladače lze zapojit do poměrně plynulého stylu boje a vytvářet si vlastní originální varianty a komba útoků i úskoků.

Pro zpomalení času je třeba držet jedno tlačítko, které zároveň při krátkém stisku slouží právě úskokům, což může být zpočátku poměrně matoucí. Systém zpomalení času vám však na oplátku nabízí možnost si úskoky naplánovat, což je ale v rámci boje technika, kterou využijí snad jen ti nejšikovnější borci. K tomu si připočtěte arzenál odemykatelných skillů, s jejichž pomocí si lze během hraní vytvářet ultimátní bojová komba, která sednou vašemu hernímu stylu a situaci. Rubete raději pěkně zblízka, nebo se za každou cenu snažíte držet odstup a raději zasypete nepřátele granáty a následně usmažíte paprsky energetických kanónů? Preferujete pohyblivou kinetickou bariéru a energetický štít, nebo spíše chcete, aby váš geroj uměl bleskově proskákat okolo obrazovky s katanou v ruce a nechat za sebou jen hromádku překvapených naporcovaných nepřátel?

Ruiner jde však ještě dál a dovolí vám navíc svobodně experimentovat. Kdykoliv si totiž můžete v rámci stromu dovedností svoje schopnosti zrevidovat, proměnit je zpět na body zkušeností a přeskupit je dle uvážení či aktuální potřeby. Jeden z nejtužších boss fightů je proti smrtonosnému obrannému systému, ovládanému tzv. Matkou. Labilnější jedinci budou po několika tuctech neúspěšných pokusů o její zdolání pravděpodobně blízko zoufalému rage quitu. To byl přesně ten moment, kdy možná poprvé sáhnete k přeskupení skillů. Sami totiž zjistíte, že bez patřičně silného energetického štítu si v tak malém manévrovacím prostoru před jejím mega energetickým paprskometem prostě neškrtnete, leda byste snad disponovali nadpřirozenými schopnostmi.

Souboje mají tendenci přerůst kvůli své rychlosti a frenetičnosti až do pekelně nepřehledných situací, kdy vám náhle anonymní hrdina tak nějak splyne ve shluku roztrhaných těl, explozí a laserových paprsku. V takovém případě pak zpravidla dochází k nekompromisnímu zrudnutí celé obrazovky, což značí smrt. V ten moment, vás však „Ona“ oblaží jednou ze svých oblíbených hlášek: „Get up Puppy!” nebo “That was painful to watch!” A pak nastává restart. Navzdory brutální obtížnosti vás však restart nepenalizuje nějak zásadně, takže se vždy nahraje jen poslední bojová zóna. Hra tak většinou následuje koridorový vzorec složený s několik bojových zón, vcelku bezproblémové cesty mezi nimi a souboje s bossy.

Audiovizuální nadílka

Výtvarnou stránku hry považujeme za to nejlepší, co jsme v daném žánru měli doposud možnost vidět. Společně s muzikou jde o jeden z nosných pilířů její nabušené, kyberpunkem prostoupené, atmosféry. Hudební doprovod je pak kapitolou sám pro sebe a ctí tradici, se kterou se proslavila legenda žánru Hotline Miami. Nejenže hravě obstojí sám o sobě, ale slabší skladbu v soundtracku budete hledat jen stěží.

Zdá se, že letos zatím hernímu kyberpunku kralují jednoznačně Poláci. Po skvělém bladerunnerovském Observerovi od Bloober Team je i tato techno noirová řežba od Reikon Games výbornou porcí zábavy, kterou ocení každý fanoušek žánru. Skoro jako bychom už pomalu slyšeli ozvěnu budoucnosti, která připomíná, že právě z Polska se na nás pomalu, ale jistě řítí kolos v podobě Cyberpunk 2077.