Romestead

Řím za den nepostavíš

Přesně taková je totiž zápletka hry a na vás bude se všemu tomu zlu postavit buď o samotě, nebo s partou přátel. Hra přitom volí už klasickou valheimovskou formuli, která vás se zabíjením bossů posouvá do dalších biomů, kde se rozšiřuje nabídka surovin a taky samozřejmě pořádně přituhuje. Obohacuje ji ale o velice důležitý prvek, který představuje správa vlastních vesnic.

Jakmile postavíte výrobní stolek a zapíchnete někam vlajku, rychle zjistíte, že každá další výrobní stanice potřebuje někoho, kdo svůj život zasvětí řemeslu. Nezbude vám tedy než vyrazit do světa a osvobodit nové občany z klecí satyrů, kobek nemrtvých a dalších míst, kde je pochopitelné, že se jim moc setrvat nechce. Vesničani mají rozličné statistiky: Jak rychle se učí, kolik toho sní, jak jsou spokojení a tak dále. Profese je ale na vás a platí, že čím víc makají, tím víc se v řemeslu zdokonalují.

Když jsem s Romestead začínal, byl pro mě největší problém vůbec uběhat všechny logistické přenosy mezi skladišti a výrobnami. K tomu vesničani žerou jak kobylky, takže napéct všechen chleba a ideálně ho doplnit masem nasbíraným z genocidy místní populace divočáků, nebyla zrovna hračka. V posledním patchi ale tvůrci už konečně přidali celkem funkční logistiku, kde můžete pospojovat budovy sítí příkazů – kde, kdy, co a kam vyložit – stejně jako možnost zaškrtnout si opakovanou výrobu jakékoliv produkce. Protože, světe, div se, taková automatizovaná produkce chleba může být tím, co postaví základy pravé kolébky civilizace.

Nechybí ani budování obrany, protože vás čekají nájezdy nepřátel. Navíc ukazatel bezpečí je jedna z věcí, která vaše vesničany udržuje v dobrém rozpoložení. Naštěstí ale většinu hry nejde o velké hrozby. Město obklopené hradbou, která je osázena samostříly a ohněm, je ale přece jen příjemné na pohled. Uvnitř zase dávají smysl dekorace, které zvedají líbivost okolních budov, což vaše svěřence naplňuje štěstím, podobně jako dárečky, které jim můžete věnovat. Šťastný vesničan totiž pracuje rychleji, a s tím, jak své řemeslo zvládá, si odemyká i lepší recepty.

Výstavba je přesně tak detailní, aby bavila, ale zároveň seděla k ostatním herním systémům a nechala vás vystavit si svou miniverzi Říma, na kterou se hezky kouká. Dává navíc smysl budovat další menší osady, protože některé plodiny můžete pěstovat jen v určitých biomech a třeba doly mají v nabídce jiné suroviny na těžení, pokud jsou na pláních nebo v poušti. Časem je možné se mezi základnami i teleportovat, takže je dobré si postavit minimálně jednu základnu na každý biom.

Jediné, co mi pořád výrazněji chybí, je možnost přesouvání budov. Teď je musíte zbourat a pak postavit jinde, což je vzhledem k tomu, že z nich vypadnou všechny suroviny, zbytečný krok navíc.

Šampionem bohů

Stejně důležitou částí jako stavění hraje průzkum a RPG prvky. Romestead se naštěstí nebojí vlastních nápadů. Třeba od první chvíle vás nenechá mlátit strom pěstí, aby z něj vypadlo dřevo. Musíte hezky sebrat kámen a strom rozbít s ním. Velké suroviny totiž do batohu nestrčíte. Kámen, kmeny a podobně musíte nosit po jednom ručně, nebo později převážet s pomocí vozíků, které navíc můžete pospojovat do stylového přepravního vláčku. Když dáte třeba špalek na kmen, můžete ho rozbít na prkna. Než vymyslíte vodní mlýn, musíte zpracovávat obilí na mouku manuálně běháním dokola s pákou ručního mlýnu. Tyhle detaily jsou zábavné, ale je dobře, že časem takřka u všeho přibude možnost automatizace.

Většinu vylepšení vám ale musí zajistit bohové. Je osvěžující vidět ve hře po dlouhé době i římský panteon a nemuset se spoléhat na řecké oblíbence. Bohové mají rádi obětiny a dávají vám za ně body přízně. Každý má svůj strom vylepšení, kdy je pak na vás, kam dané bodíky investujete. Umožní vám stavět pokročilejší budovy, dávají pasivní bonusy nebo nové recepty.

Důležitá je pak i vaše výbava. Nejrůznější bonusy ze zbrojí, zbraní, cetek a plášťů doplňují to hlavní – typy zbraní, které si vyberete, přičemž se ještě dělí na ty, co třímáte jako hlavní a vedlejší. Naštěstí je jich ve hře požehnaně. Kopí, praky, štíty, dýky, luky, kuše, meče... a dojde třeba i na přitahovací hák. Každá má jiné pohyby, dosah i rychlost. Navíc platí, že to, co děláte, se zlepšuje a za body zlepšení získáváte další body do stromu pasivních dovedností.

Ten zpočátku může působit trochu nudně se svými plus deseti procenty tam či onam, ale najdou se v něm i moc pěkné kousky od bonusů k útokům zezadu, až po možnost mít kouzelné svitky i v primárním slotu nebo šanci, že když útočíte zbraní, zatímco druhé ruce držíte svitek, může se kouzlo povést zdarma.

Historky o tom, jak mrštně vrhnete na nemrtvou hordu veverku, se možná nezapíší do hrdinských kronik, ale hrají se nadmíru zábavně.

Díky tomu je zábava buildy stavět a hledat k nim ideální vybavení. Zkoušel jsem jak tanka s kopím a štítem, kdy nejrůznější možnosti přesunu k nepříteli rychle změní styl hratelnosti, tak kouzelníka s dýkami, který dokáže rychle rozsévat zkázu z blízka i na dálku. Jsou tu ale třeba i dovednosti jako vrhání, které se aplikují ne na zbraně, ale na cokoliv, co popadnete nebo si hákem přitáhnete ze země. Historky o tom, jak mrštně vrhnete na nemrtvou hordu veverku, se možná nezapíší do hrdinských kronik, ale hrají se nadmíru zábavně.

Průzkumníkem v zombie apokalypse

Hodně mě bavil i samotný průzkum. Nepřátel je relativně dostatek a svět je plný bodů zájmu i výbavy, kterou si v nich můžete nahrabat. Kromě zvířat vás čekají střetnutí s obyvateli z mýtů a legend a samozřejmě i se zombíky. Máte sice k dispozici staminu a úskoky, ale rozhodně nejde o žádný soulslike. Většinu soubojů s trochou opatrnosti zvládnete, ale je znát, že větší zábavu si přece jen užijete s partou a rostoucími počty nepřátel. Navíc až tehdy nastávají zábavné situace, kdy spoluhráč zmizí v lese, aby nabral trochu hub a borůvek, jen aby se za chvíli vynořil v panickém úprku před medvědí rodinou.

Sólo se často zbytečně zapotíte spíš při stavbě a managmentu, kde se hodí mít kolegy, aby vše rychleji odsýpalo, ale časem se stává míra automatizace velice solidní a vy se můžete vydat vstříc podzemí a krok za krokem se blížit k dalšímu velkému bossovi.

Ti rozhodně nejsou žádná ořezávátka a budete jim muset přijít na kobylku i jinak než prostým poškozením. První, vlastně výukový, ještě velkou překážku nepředstavuje, ale další už mají souboje o několika fázích, metají bouře projektilů a nebojí se třeba využít podlých triků, jako jsou momenty, kdy jen musíte uhýbat vlnám střel  nebo využívat výbušniny na jejich poranění.

Stejně tak je dobře, že i ve vedlejších kobkách se tvůrci ne vždy spoléhají jen na hrubou sílu, ale občas vás nechají řešit lehčí hádanky či hledat skryté cesty. Je ale pravda, že vedlejší lokace by si zasloužily mnohem větší rozmanitost, protože nejsou náhodně generované, ale ručně dělané. Když pak tu samou podzemní místnost plnou nemrtvých procházíte popáté, už se trošku zajídá. Naštěstí odměna je náhodná a všechna ta cingrlátka, recepty nebo léčivé lektvary za trochu té repetice stojí.

Všechny cesty vedou do Říma

Romestead je až překvapivě zábavná variace na survival koncept. Má skvělou správu vesniček a baví jako RPG i během průzkumu a akce. Po technické stránce jsem taky nepřišel na to, co mu vytknout. Ano, v předběžném přístupu jsou nedodělky, ale spíš jde o mechanické nedomyšlenosti, které tvůrci relativně rychle ladí spolu s komunitou.

S větší porcí obsahu a rozmanitosti by mohlo jít o skutečnou pecku. Už teď ale zabaví na desítky hodin a je to přesně ta hra, kterou budete vypínat ve dvě ráno jen kvůli tomu, že si zděšeně uvědomíte, že doopravdy musíte jít spát, ale ne proto, že by se vám chtělo přestat hrát.