Romeo is a Dead Man

No a v případě Romeo is a Dead Man tohle platí desetinásobně. Tahle hra je divná i na poměry Sudy a zároveň je na poměry Sudy velmi uhlazená a bez větších technických zaškobrtnutí. Má jeden zásadní problém, především pro recenzenta, který vám ji má představit. Zatraceně špatně se popisuje.

Začněme tím, že ve svém jádru je to akční adventura z pohledu třetí osoby, která kombinuje hodně akční souboje, které se blíží Devil May Cry (ale nejsou tak vyladěné k dokonalosti) a lehčí hádankové pasáže s… s… mnoha dalšími věcmi. Jakmile totiž jen na chvilku Romeo opustí pole, kde rube zombíky a nestvůry jedou ze svých zbraní na blízko či na dálku, kreativita Sudy a celého studia Grasshopper Manufacture exploduje v psychedelickém rauši, který na sebe kupí jeden nápad za nápadem, přičemž spojujícím vizuálním i herním prvkem tohohle všeho je, že nemá žádné spojující prvky.

Příběh starý jako čas sám

Ačkoliv tu je příběh, jeho nepříčetnost je základním stavebním kamenem a ani na konci nečekejte, že budete o mnoho moudřejší. Což neznamená, že nebudete spokojeni, pouze jde o to, jak moc se k tomuhle kafkovskému mišmaši postavíte. Jestli chcete koherentní vyprávění moderního blockbusteru, třeba i ve stylu nějakého z dílů Assassin’s Creed, raději se poohlédněte jinde. Pokud vám nevadí umělecké vyjádření skrze ADHD rap battle převedenou do podoby scénáře, vedle které bledne i Jojo's Bizarre Adventure, koukněte se Romeovi do jeho hlubokých kukadel.

Romeo je onou titulní mrtvolou a obětí jedné nešťastné nehody, kterou ze stavu nemrtvého do polomrtvého přivede vlastní dědeček, výstřední vědec. Ten z Romea udělá napůl kyborga, načež promptně sám zaklepe bačkorami. Romeo se navíc zamiloval Julie, záhadné dívky, kterou našel mrtvou na silnici u jednoho města. Pak ovšem skončil vesmír a Romea na svou stranu získala časová policie, která mu dala za úkol najít kvarteto uprchlíků a kriminálníků, kteří se prodírají časovými rovinami. Navíc se do toho motají různé verze Julie, kterou Romeo miluje a hledá, ovšem často ji bude muset zabít. Nebo je to ta samá Julie? Pořád si nejsem jistý… Jo a vaše bunda mluví.

Ne, příběh se v žádné části hry nestane příčetnějším, i když občas zpomalí z frenetického tempa začátku, kde vás hodí do situace, která absolutně nedává smysl a kupí jednu podivnost na druhou. Dostanete i spoustu času na přemýšlení a meditaci, třeba na své vesmírné, časem cestující lodi. Ta je ovšem znázorněna v rámci pixelartové retro stylizace a viděná shora.

Jdete změnit nastavení? Líbí se vám menu jak ze starého BIOSu? Počkat, počkat, předělové filmečky by měly být v komiksovém stylu a část z nich zase uděláme ve stylu VHS éry. Jo a také tu můžete smažit kacu kari a pěstovat si rostlinky, které jsou zombie a říká se jim Bastardi a použijete je v boji…

Protřepat, zamíchat, zmixovat

Suda má hodně rád pulpový přístup k tématu. Zároveň miluje retro hry a rád míchá žánry. Tentokrát se s týmem asi rozhodl pro totální mix. Samozřejmě, pokud znáte Sudovy hry, tohle všechno vás asi nepřekvapí. Co vás může trochu překvapit, že tentokrát opravdu popustil uzdu své tvůrčí fantazii ještě víc a navíc se mu drží vše držet pod kontrolou ve smyslu, že když hra začne ve svém chaotickém tempu kolísat, sáhne po správných metodách, jak ji udržet pořád v pohybu.

Kupříkladu soubojový systém není nijak extrémně košatý a nedosahuje totální plynulosti jako zmíněný Devil May Cry nebo nedávný Ninja Gaiden 4. Přitom ale funguje, rozsekávání nepřátel je zábavné, dynamické a když už by hrozilo, že vás začne nudit, hra přeřadí a hodí vás do úplně jiného sportu. Dobře tím maskuje i fakt, že vlastně máte základní nepřátele, které likvidujete ve velkém, pak trochu silnější, proti kterým musíte občas taktizovat nebo měnit zbraně, a pak bossy, kteří se utrhli z tvůrčího řetězu a jsou tím pravým důvodem, proč vlastně celý soubojový systém existuje.

Asi největší výtka bude směřovat ke kameře, která občas spíš stojí v cestě akci, než aby pomáhala její plynulosti. Ne, že bych kvůli ní umíral, ale rozhodně jsem občas musel hledat lepší úhel místo řešení souboje. A když jsme u výtek, nepovinné mise, kde Romea můžete trénovat, se po čase dost zají svou jednotvárností. Nemusíte je sice dělat, ale zasloužily by si víc péče, zvláště když je zbylá náplň takhle... specifická.

Kromě zmíněného kvarteta zbraní na blízko a kvarteta střelných zbraní vám pomáhají vypěstovaní Bastardi. Rostlinné zombie disponují různými schopnostmi, od prostého silného útoku na blízko nebo dálku, léčení až po třeba sebevražedné atentátníky. Navíc si můžete jednotlivé Bastardy krom pěstování na palubě i kombinovat pomocí zápasu v aréně, z čehož vám vyleze nový Bastard s novými schopnostmi… Vtipné, divné, absurdní, ale herně funkční, jako většina složek, ze kterých se Romeo sestává. 

Příběh tu je, ale pít se nedá

Příběhově je zábavné i prokecávat vaše společníky na palubě, ale se připravte na to, že jde o velmi specifickou sortu lidí (a nejen lidí). Popravdě, mohl bych tu vyjmenovávat další tucet podivných věcí z celé hry, čímž bych jen víc a víc dokazoval, že se tvůrčí tým nijak nedrží zpátky. Na druhou stranu je třeba jedním dechem dodat, že velká část kouzla Romeo is a Dead Man tkví v očekávání, co na vás hra zase vybalí. Od nové minihry přes nové menu až po celý svět či výstavního bosse…

A o tom vlastně celá hra je. Góiči Suda nechce dělat normální, obyčejné hry. Zatímco průmysl hledá způsob, jak znovu vynalézt kolo s nápisem „extrakční střílečka“ nebo „otevřený svět“, Suda naservíruje divný příběh ve stylu, který není pevně ukotvený v ničem. Připomíná kokainem nadopovaného Tonyho Montanu, který odmítá zemřít, zatímco pod místem jeho posledního vzdoru bliká nevkusný neonový nápis „World is Yours“.

Romeo is a Dead Man je vzepětí konvenční produkci, aniž by se ovšem museli tvůrci uchylovat k přímočarému audiovizuálnímu odlišení. Oni totiž sahají ke všem možným odlišením a zároveň vše drží v herních intencích hack'n'slash akce. Neříkám, že se tahle hra bude líbit každému, spíš naopak, ale pravdou je, že jsem si její hraní i přes různá klopýtnutí užil víc, než většinu standardní produkce „na jistotu“ a rozhodně si ji budu pamatovat i déle.