Rogue Trooper Redux

Trocha historie neuškodí

Rogue Trooper má docela zajímavou a dlouhou historii. Již v roce 1981 se objevila jeho první komiksová verze na stránkách britského 2000AD, což je značka, pod kterou spatřili světlo světa i hrdinové jako Dan Dare či Judge Dredd. V roce 1986 se pak na osmibitech objevila první stejnojmenná izometrická střílečka. Hra měla na tehdejší poměry docela detailní grafiku, ale díky své nízké obtížnosti a malému herním světu byla poměrně krátká. V roce 1990 se na šestnáctibitech objevila další hra nesoucí stejné jméno, tentokrát šlo o plošinovku, která vynikala především svou brutální obtížností.

No a o deset let později, tedy v roce 2000, se oxfordskému hernímu dómu podařilo získat pod svá křídla i komiksovou značku 2000AD. Trvalo však celých šest let, než se objevil také nový titul Rogue Trooper. Do té doby vznikla pouze jediná videohra z tohoto universa – průměrný Judge Dredd. Už tehdy ale zlobil letitý engine a poněkud problematická AI nepřátel.

Svět modrého bojovníka

Hra kopíruje dějovou premisu původního 36 let starého komiksu. Hlavní hrdina, namodralý geneticky modifikovaný voják, se dostane spolu se svými spolubojovníky do pekelné šlamastiky potom, co je jejich výsadek zrazen jistou vysokou šarží z vlastních řad. Váš G.I. se stává jediným přeživším události známé jako Quartz Zone Massacre. Na své cestě za pomstou a očištěním svého jména od domnělé dezerce našeho hrdinu doprovázejí tři bratři ve zbrani, respektive jejich užvaněné biočipy.

On totiž program genetických vojáků není jen o tom, že jsou schopní přežít bez skafandrů na jinak nehostinné planetě Nu-Earth. Ta je zdevastovaná letitým konfliktem armád Nortů a Southů, kteří se neostýchali sáhnout po arzenálu biochemických zbraní. Padlým spolubojovníkům lze totiž vyříznout jejich vlastní biočip a ten použít k modifikaci vlastního vybavení.

Jedinou daní za tento krok je pak to, že vám v uších neustálé zní jejich komentář k právě probíhajícím situacím. Jejich jména tak nějak napoví, že jejich smrt patrně nebyla zas tak úplně náhodná. Být hra v češtině, nejspíše se dočkáme něčeho jako Flinťák, Bágl a Přilboun (Gunnar, Bagman, Helm). Stejně jako v komiksové předloze se tak dočkáte nepřetržitých konverzací a občasných humorných hlášek této atypické čtveřice. Flinťák navíc vaší pušce dodá automatické zaměřování či ji umí proměnit v automatickou palnou věž, Bágl zas umí zpracovávat pozůstatky nepřátel na materiál, ze kterého snadno vyrobí novou munici a lékárničky, a Přilboun zvládne hackovat terminály či promítnout váš hologram k oklamání nepřátel. Dohromady tak vytvoříte nerozlučný a vysoce efektivní tým na likvidaci nortské opozice, která na vaší cestě stojí mezi vámi a zrádným generálem.

Hlavně to s tím remasterem nepřehánět

Naneštěstí, novější verze Rogue Trooper Redux si sebou od minula také přinesla spoustu nešvarů. V první řadě letitý engine, jenž se pohyboval na hranici svých technických možností již v roce 2006! Ano, hra se zde dočkala určité grafické nadstavby umožňující vše převést do zářnější podoby dneška, ale i tak na vás bude z monitoru často cenit zub času. Protihodnotou k tomu je fakt, že i díky tomu nejde o nijak hardwarově náročnou hru a není problém ji spustit na vyšší detaily i na starším železe. Skoro by se až dalo říct, že Rogue Trooper je takovým Gears of War pro nenáročné. Mechaniky obou her se prolínají, máme zde využívaní krytů, úskoky, útoky zblízka, střelbu naslepo z krytů.

Bohužel, Rogue Trooper Redux není právě, i díky enginu, hrou, jež by si šlo užít bez občasného zanadávání. Když přivřete oko ohledně grafiky a značně kostrbatých animací, zjistíte, že ne vždy třeba funguje kryt a někdy vám dá zabrat i samo ovládání. Střelba se zasekává o neviditelné překážky a hody granátem jsou kapitola zoufalství sama pro sebe i na ovladači. Problematické je i přepínání zbraní, které probíhá s určitým zpožděním a po celou dobu hraní jsme si na něj prostě nedokázali zvyknout.

Vylepšovaní pušky a výroba munice za chodu jsou na druhou stranu hodně příjemným a ekonomickým řešením namísto neustálého sbírání generické munice a lékárniček, stejně tak i existence velké množství druhů granátů. Jenže ty nelze nepochopitelně vrhat nějak extra vysoko, jen do dálky, přičemž řešení vrhu samotného by vydalo minimálně na rámeček do podkapitoly v knize o marnosti herního designu.

Blbý a blbější

Co však zamrzí zdaleka nejvíce a co šlo na vrub hratelnosti už v originále, je AI nepřátel. Všechny ty neduhy pucování stařičkého enginu a tu a tam problematického ovládání by se ještě daly snést. Ale to, že strávíte nějakých 6-8 hodin u titulu, kde se budete donekonečna potýkat s hordou abnormálně tupých nepřátel, kteří se budou s oblibou vrhat na vlastní granáty, vylézat z úkrytů, a pak jen tak pasivně stát a čekat až je odstřelíte anebo jen tak stát stranou a nechat si přímo před nosem rozstřílet celou partu, a pak se jen tak volným krokem vydat kamsi naproti kulce mezi oči, to považujeme za neodpustitelné.

Dokonce ani různí bossové, tedy až na finalní bossfight, na tom nejsou o moc lépe a velmi rychle si najdete pár exploitů na jejich rychlou eliminaci. A tak i přesto, že hra umí určité stealth mechaniky a nabízí prostor pro taktizování třeba za užití hologramu, vlastně nemáte důvod, proč po nich sahat, což je škoda. Po dohrání hlavní kampaně se odemkne nová obtížnost, ale na velkou inovaci v chování nepřátel bychom si nevsadili.

Rogue Trooper Redux je ale pořád tou starou dobrou a zábavnou koridorovkou z pohledu třetí osoby, která teď zní a vypadá o něco lépe než předtím. Hraje se však téměř identicky s originálem, který je navíc stále dostupný za méně jak polovinu ceny nové verze. Takže ruku na srdce, vážně vám tohle ke koupi stačí?