Rising Storm
Rising Storm nedělá Red Orchestra 2 ostudu. Naopak, posiluje pozici hry na poli multiplayerových stříleček. Dostane vás atmosféra, grafika, japonské banzai útoky, americké zbraně a vyvážené mapy. Lépe zpracované Tichomořské bojiště nenajdete.
Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.
Pro absolutní zelenáče, kteří velkým nedopatřením doposud o Red Orchestra 2 neslyšeli, je potřeba uvést, že před sebou mají jednu z nejlepších multiplayerových stříleček současnosti. Přinesla do online bitev nespočet osvěžujících nápadů, které hru odlišily od ostatních, masově hraných, titulů.
Atmosféra, propracovanost, detailní modely zbraní, drsnost i tlak na taktickou spolupráci oblepily Red Orchestra 2 velkou komunitou hráčů. Ani Rising Storm není jen pouhým přídavkem s novými mapami či arsenálem zbraní. Opět vnáší do online bitev pro až 64 hráčů několik unikátních herních prvků.
Američané rádi grilují
Válečné běsnění za 2. světové války v Pacifiku bylo střetem nejen dvou národů, ale i zcela odlišných kultur. Rozdílnost Japonců a Američanů byla do Rising Storm zanesena jako herní prvek zejména skladbou arzenálu. Podobně jako v Red Orchestra 2 je výběr tříd vojáků v Rising Storm omezen ve snaze o přizpůsobení se realitě dobových bitev. Ne na každého se proto na začátku bitvy dostane kulomet nebo samopal.
Tím nejběžnějším, vždy dostupným a ve skutečnosti nejpočetnějším typem vojáka je pěšák vyzbrojený puškou. Ovšem americký pěšák má již v základu poloautomatickou pušku Garand se zásobníkem na 8 nábojů. Japonec proti němu stojí se zastaralou flintou, kterou je nutné po každém výstřelu natáhnout.
V dalších herních třídách Američané srší kulky z automatické pušky M1918 BAR, samopalu Thompson či kulometu M1919A6. Poslední, nejstrašnější, zbraní je plamenomet, s nímž dokáže zkušený hráč dělat divy. Velmi efektivně se s ním dají čistit místnosti v budovách. Stačí obránce překvapit, vniknout do místnosti a plošně do ní pustit oheň. Funguje to bezvadně, většinou se nikdo nestihne ani otočit, natož vystřelit.
Bez banzai to nejde
Japonci ale nejsou žádní chudáci trpící pod palbou Američanů. Jejich zásadní výhodou, kterou budete využívat, je útok banzai. Jakmile ho při běhu spustíte, získáte tím větší odolnost vůči zásahům a hlavně působíte strach v myslích vyděšených protivníků, nacházejících se ve vaši blízkosti. Obecně je americká převaha zbraní vykoupena menší psychickou odolností vůči palbě nepřátel a samozřejmě útoku banzai, což se projeví rozmazáním obrazu a zpomalením pohybu.
Čím více hráčů společně provádí útok banzai, tím větší je účinek. Mimo to účinek posiluje postava velitele a provedení útoku katanou, jak se sluší a patří. Banzai útok je pro japonskou stranu zásadní, ale je nutné ho umět používat. Běžet sám s napřaženou katanou po holé pláni vám nebude nic platné. Američané vás pošlou k zemi dříve, než k nim doběhnete. S útokem musíte vyrazit překvapivě a v co největší blízkosti nepřátel.
Zastavíš se a zemřeš
Druhou libůstkou Japonců je minomet. Dostřelíte s ním pekelně daleko a sejmete několik vojáků najednou. S minometem je radost bojovat, doslova budete prahnout po nalezení nějakého hnízda obránců, kam by šel granát poslat. Jste také velkým přínosem pro tým a osinou v zadnici nepřítele. Právě tohle přidává Rising Storm na atmosféře. Nemůžete si oddechnout a zvolnit ani za odolnou překážkou - musíte být pořád v pohybu, přesně jako ve skutečné válce.
Překvapivě do prázdna vyšel systém nástražných výbušnin. Při boji za Japonsko lze použít granát jako nástrahu, ale osobně jsem toho využil jen minimálně, stejně, jako jsem při boji za Ameriku jen v nepatrném množství umíral díky nástrahám. Dynamika bitev je díky menším rozměrů map svižná a není moc času na promyšlené budování nástrah. Je lepší napřáhnout bajonet a s výkřikem banzai vyrazit.
Toulky Tichomořím
Nových map je celkem pět a ani jedna není vyloženě špatná. Po grafické stránce jsou všechny krásné, po stránce herní zase různorodé. Oproti Stalingradu jsou však komorní a menší. Dodnes si například netroufám tvrdit, že znám všechny možné skuliny a výhodná místa v troskách budov mapy Pavlovs House či Commissars House. Mapy ve Stalingradu jsou více rozlezlé nejen do šířky, ale hlavně do výšky několika pater. Nic takového zde nečekejte.
Nelze napsat, že by mě mapy neuspokojily svou velikostí, ale přeci jenom v porovnání s předchůdcem pokulhávají. Uvidíte sami, že po několika bitvách na jakékoli z nich budete znát bezpečné trasy postupu, oblíbená místa sniperů nebo časté bašty obránců. Ve Stalingradu je skoro každá pozice na nepřátelském území smrtelně nebezpečná.
Dva v jednom
Nejhranějším módem v Rising Storm je opět Territory, jen několik málo hráčů preferuje Classic, jenž maže bonusy za zkušenosti a připodobňuje hraní původní verzi Red Orchestra: Ostfront 41-45. Vývoj tříd vojáků a typů zbraní je takřka totožný s původní RO2, čili funguje a motivuje.
I tak Rising Storm potěšil, svou atmosférou vtáhnul a je jasné, že se k němu bude spousta hráčů vracet. Rising Storm se v základu drží zábavnosti Red Orchestra 2, zásadně ji nemění, jen doplňuje. A to je dobře. Je to stále poctivé online válčení, které odvážně stepuje na hraně mezi „nenávidím“ a „zbožňuji“.
Pokud Rising Storm nenávidíte, není to tím, že je hra špatná. Jen jste zkrátka unášeni jiným proudem her, zvykli jste si na lehkost bytí hráče, potažmo na všechny podpory vývojářů, které dělají hraní bezproblémové a kastrované o poctivou výzvu. O tu není Rising Storm rozhodně připraven.