Risen 2: Dark Waters

O zaslepujícím mamonu, nesmrtelném papalášství a bukanýrských prostopášnostech měla být i dnešní recenze na Risen 2: Dark Waters. Ale nebude. Po posledním dopitém grogu v Pirátově zátoce jsme totiž zjistili, že druhý Risen mohl být výrazně lepším dobrodružstvím, což je důležitější. Ostatně, sny o poctivých RPGčkách jsou zase nepsaným pravidlem herní žurnalistiky.

Ještě než si ale přečtete, jaká je Dark Waters z karibských ostrovů, kde to voní po rumu, hra a jak se hraje, připomeňme si, že šlo bez debat jednu z nejočekávanějších RPG her tehdejšího roku. Aktuálnímu Risenu vybudoval jeho stejnojmenný předchůdce jistou pozici, kterou teď musí obhájit jak u široké veřejnosti, tak u zarytých fanoušků slavné série Gothic. Právě ti se totiž těšili, jak Dark Waters s konečnou platností nakope kmínky jedné zchátralé značce, kterou Spellbound proměnil v akční arkádu pro děti.

Podruhé stejně

Dark Waters měla vlastně potvrdit, že původní autoři Gothic série z Piranha Bytes ztrátou milované značky nepřišli o schopnost tvořit prvotřídní fantasy. Takové, které oplývá koncentrovaným světem, solidním příběhem i příjemně vyzývavou obtížností. V tomto ohledu předvedl první Risen parádní tah na branku a od druhého se čekala nekompromisní střelba pod víko.

Jenže, i když se dvojka strefila, není žádný velký důvod k bujarým oslavám. Nebo možná právě proto. Druhý Risen je totiž už podruhé restartovaný Gothic, což je jeho zásadní problém. Je koncepčně zastaralý. Dark Waters je v určitém úhlu pohledu jenom tři roky starý Risen a více než desetiletý Gothic. Až na nové kulisy a pár drobností se od nich vůbec neliší. A to není úplně ok. Fanoušci sice dostávají to, co možná chtěli - postaru vystavěnou hratelnost v novém prostředí s novou zápletkou. Ale co všichni ostatní? Ti by o Dark Waters měli uvažovat jen za předpokladu, že už dlouho žádné RPG nehráli. A nejlépe, když nehráli Risen.

Tak příště stejně i s chybami

Nic proti obecnému dodržování studiového rukopisu. Vždyť nakolik se od sebe liší třeba oba BioShocky? U Risen her však na první pohled zaráží, že v nich autoři sami od sebe kopírují nejen vše dobré, ale také zjevné chyby. Celková herní koncepce Dark Waters je znovu srážena mrtvolně postávajícími NPCčky, strohými a nevětvenými dialogy, prodejem lootu za neměnné ceny, questy z devadesáti procent stavěnými na šabloně zabij/přines-odměním/odpovím a na nesandboxovém RPG principu i chatrné umělé inteligenci. Vždyť obrovského pojídače gnómů můžete zahnat do trpasličí sloje, odkud už chudák nevyleze, byť strašlivě dupe, chroptí a hrozí packami.

S tímhle se chce novinka povyšovat nad vysmívanou tvorbu Spellboundu? Pošle-li vás v Dark Waters domorodkyně pro "ztracené" květiny, vězte, že je nechala jen o deset kroků opodál. Bohužel, Dark Waters občas nekopíruje jenom starý Risen, ale celkově nezdravou arkádovost většiny moderních RPG. Je to běs. Většina questů, ať už příběhových či vedlejších, je tu tvořena jen pro dobrodruhy-pohodáře. Úkoly tak do vás klouzají jako dobře omaštěné knedle. Hledáš něco? Věř, že je to blízko. Zabloudils? Podívej se na questový křížek. Chceš se něco dozvědět? Přečti si „kroniku“ o dvou holých větách.

Pletky s osudem

Stačí se však nadechnout, nevnímat naklonovaný stereotyp s mnoha letitými nedostatky, a najednou se před vámi Temné vody rozduní v příboji nápadů. Překvapivě už sám příběh umí velmi dobře vtáhnout do děje a donutil vás přemýšlet o všem, co se každou další vteřinou stane nebo stát může. Ačkoliv scénář Dark Waters nemůžete ovlivňovat osudovými rozhodnutími, takřka filmové zpracování veškerého zákulisního jednání, názorových střetů a všeobecného pletichaření mezi frakcemi ve vás vyvolá dojem, že děj doopravdy tvoříte. A to je skvělé.

Střety mezi bezejmenným hrdinou, božskými titány, inkvizitory, domorodci, gnómy a hlavně ožralými piráty na cestě za čtyřmi artefakty a záchraně světa působil velmi dospěle už jenom tím, že se k žádné společenské skupině nemusíte napevno přidat. Místo toho se do každé můžete vlísat a až ji nepotřebujete, opustíte ji. Na oplátku však musíte počítat s tím, že ostatní budou vůči vám dělat to samé. Scenáristický koncert!

Zase o něco jednodušší

Díky dobře vyprávěnému příběhu a pár opravdu vtipným pirátským historkám přestanete vnímat, že Piraně vlastně dost zjednodušili celý herní systém. Ačkoliv přibylo postav, od kterých se můžete učit tradičním řemeslům a koupit si třeba i zlodějskou opičku, ve skutečnosti levelujete jen v základních vlastnostech, které automaticky determinují vše ostatní, včetně talentů a atributů.

Kvůli frakční nevyhraněnosti si vlastně nemůžete vybrat ani povolání. Jste od narození holka pro všechno, přičemž ve výčtu povolání už zůstává jen tradiční šermířství a zlodějna. Dalekonosné zbraně byly nahrazeny pirátskými pistolemi a magie domorodým umění voodoo. Ostatně, právě voodoo alias převtělování duší je velká specialita. Naučíte se ho u ostrovních domorodců a neobejdete se bez něj v několika příběhových úkolech.

Jednání za jiné osoby proti jejich vůli ve hře otevírá mnoho alternativních scénářů, což je ten nejlepší efekt, jaký nově přidaný herní prvek může mít. Nemusíte ani všechny možnosti zkoušet abyste věděli, že ve hře opravdu jsou.

Pozor, pal!

Užitečnou novinkou číslo dvě je v Dark Waters inovovaný soubojový systém, do kterého promlouvají zmíněné střelné zbraně. Pirátská tématika si pistolnictví de facto vynutila, ovšem nebojte se, 3D akce se z Risenu nestala. Pistole a pušky tu fungují spíše jako bonus, respektive takzvaný špinavý trik, kdy v šermířském souboji po zmáčknutí akčního tlačítka vytasíte kvér a ustřelíte nepříteli několik bodů života.

Doba nutná k obnovení střeliva zajišťuje, aby se z bojů nestala jednoduchá fraška, a navíc všechny zbraně potřebují i jistou údržbu a inovaci. K tomu už slouží učitelé a také výrobní ponky. Abyste je dosyta využili, nezbývá než střádat zkušenosti a peníze k nákupu schémat a důležitých součástek.

Grafická romantika

Stejně jako voodoo a střelné zbraně, ve mě zanechalo pozitivní dojem také celé prostředí druhého Risenu. Ačkoliv na souostroví, které je v plošném součtu asi dvakrát větší než jedničková Faranga, najdete jen malé vesničky, miniaturní dungeony a také podle jednoho mustru vysázenou vegetaci (ostrovy se od sebe opravdu moc neliší), může za to právě flóra, že si vymyšlený Karibik zaslouží zelenou.

Ostrovy Dark Waters jsou neskutečně zarostlé desítkami druhů rostlin a to je fajn. Společně s bravurním nasvětlováním dokáží vyrobit perfektní atmosféru. Procházka v bouřce má nezaměnitelné kouzlo, stejně jako když se mraky rozfoukají a přírodu zalije okrový západ slunce. Podvečerní siesta na travnatém kanapi? Perfektní! Risen 2 uměl být i romantický...

Dark Waters je hra, která se velmi těžko hodnotí. Ve většině aspektů objektivně překonává svého předchůdce, zároveň se mu ale koncepčně až příliš podobá i s mnoha nevyřešenými letitými nedostatky a resty. Ani pár novinek, poutavý příběh či hezká krajina nezakryjí, že Dark Waters je koncepčně zastaralé RPG, které by potřebovalo vyvětrat, stejně jako cimra kapitána Kida po ránu.