Rise of Venice

Vzhůru do Evropy

Rise of Venice je obchodně-budovatelská strategie a jako poctivý žánrový crossover se inspirovala řadou velkých hitů minulosti. V systému dopravy a transportu zboží si tyká s Railroadem Tycoonem, útokem na jedno historické období obdivuje Caesara a rádoby realtimovou hratelností odkazuje na Europu Universalis. S tou má společného asi nejvíce, včetně „mladické nerozvážnosti“, se kterou, stejně jako kdysi první díl slavné švédské série, drásá hráčův mozek i nervy.

Ale o tom až později. Klady a krása naštěstí v herních Benátkách převažují. Už ta atmosféra! Grafika i zvukové zpracování úžasně vystihly jižanskou atmosféru. Jednou jsou slyšet racci, jindy zvon z baziliky svatého Marka a občas zapraská oheň z požárů subtropických lesů v okolí. Obraz se od nich tetelí! Rise má skutečně atmosféricky zpracovanou herní mapu, což je příjemnější o to víc, že de facto nic jiného než krásně zpracovanou geografii Středomoří (plus ještě kopu informačních oken) v téhle hře neuvidíte.

Čeeeeerstvé slanečky, dooooovozová trička...

Ale dost suchého popisu. Benátky, Janov, Atény, Antioch a další dobrá dvacítka historických tržních měst lační po zboží. Tak kopni do tý bedny, obchodníku, sama se na palubu nedostane. Kopni do těch mnoha tun pomerančů, hedvábí, džbánků, vína, ryb a spousty dalšího artiklu a vypluj. A dej si pozor. S obchodováním to Rise of Venice myslí upřímně.

Tahle hra je totiž obchodní strategií s jasnou a neměnnou charakteristikou. Každý správný obchodník v ní prostě levně nakupuje a draze prodává. Toť zákon, kterému se podřizuje úplně všechno. Jak systém poptávky a nabídky s proměnlivými cenami, tak i vaše chování a rozhodování. Má-li se zásobovat třeba město proslulé produkcí dřeva, nepovezete tam samozřejmě klády na podpal, ale například víno, které dřevorubcům k večeru chybí a šponuje ceny vzhůru. A koupíte ho tam, kde jsou ho zrovna přebytky, což spolehlivě udrží nízkou odběrovou cenu.

Vše, co tedy obchodník v Rise of Venice zařizuje, je splavná migrace zboží. Přebytky vozí loděmi tam, kde je o ně zrovna zájem a unikátní zboží nabírá v místech, kde dočasně zlevnilo. A se základní orientací na trhu mu pomáhá jen prostá zkušenost s obvyklou produkcí a poptávkou - hedvábí a koření nejvýhodněji vozí z východu na západ, a naopak třeba víno z jihu na sever. Všechno odpovídá reálným zvyklostem.

Ale byl to jen základ, ovlivňovaný mnoha dalšími proměnnými. Například sférami vlivu mezi Janovem a Benátkami. Vzájemné hašteření těchto dvou největších obchodních center každý okamžitě poznal na chování jejich vazalských měst. K průniku na nový trh ve vlastním táboře stačilo pouze koupit licenci, zatímco u „nepřátel“ už bylo nutno drze a hlavně draze podplácet. Zkrátka bez peněz do cizího přístavu nelez!

Dal bych všechno za trochu víc...

Hlavní motivem obchodníkova snažení je především růst jeho prestiže. Rostoucí úspěch na moři se úměrně rovná úspěchu na souši, zejména pak v benátských kruzích, i když v době příboje se samozřejmě i po Markově náměstí chodí v holínkách...

Čím větší je obchodníkův vliv, tím více mu jdou politici na ruku a tím větší má šanci dostat se k různým privilegiím a lepším obchodním příležitostem. Žádný zelenáč samozřejmě nezíská v Aténách slevu na stavbu oděvní manufaktury, stejně jako nikdo důležitý nebude s bezejmenným kšeftmanem riskovat korupční skandál. Hra je v politicko-ekonomickém ohledu až překvapivě propracovaná a tudíž i zábavná. Na kvalitní sviňárny v politice si opravdu potrpí, takže komu nevadí být aspoň tréninkově hajzlíkem, tomu udělá Rise of Venice předčasné Vánoce.

Ovšem k politikaření je potřeba čas a k ušpinění zas volných rukou. A těm dáte svobodu pouze, když sami upustíte kormidla lodí a svěříte rutinní zájezdy za kšeftem najatým námořníkům nebo rodinným příslušníkům. A bohužel, stoupat krůček po krůčku benátskou společností vás bude hodně bolet. Ne snad kvůli konkurenci, ale protože autoři dost přestřelili s jedním důležitým aspektem hry - automatizací obchodních cest.

Bože, proč zase stojí?

Dobrá automatizace provozu lodních linek vaší firmy je v podstatě gró celého Rise of Venice. Ke slovu přijde ve chvíli, kdy už nejste schopni ručně ovládat obchodování v několika odbytištích zároveň a potřebujete, aby za vás mechanické věci dělal počítač. Ovšem jako klíčová vlastnost hry byla automatizace velmi nesrozumitelně naprogramována a autoři místo toho, aby ji přetlumočili, vydali se na lov jistého druhu bobříků.

Chybějící nápověda v kombinaci s rádoby neřešitelnými problémy samozřejmě udělala své - celé hodiny budete přemýšlet, jak máte spravovat desítky plavebních linek, když nedokážete efektivně rozpohybovat ani jednu! Buď byla z naprosto neznámých příčin pořád ve ztrátě, nebo (což je úplně tristní) svůj denní program neustále přerušovala.

Zkrátka zestárnete o několik šedivých vlasů, než najdete ten správný ekonomický model, se kterým lodě nejenže vyplují z přístavů, ale konečně i levně nakupují a draze prodávají, a splní tak jednoduchou formulku, kterou ovšem nutno realizovati přes celou plejádu oken a nastavení. Dle plných diskusních fór měl problém s automatickou dopravou opravdu každý. Proto šetřete s nadávkami na recenzentskou neschopnost, vinu nesou jednoznačně vývojáři.

Špatně navržené automatické dopravy jsou vážně škoda, neboť po jejím zvládnutí hra znovu jakoby odstartuje. Budete vést konkurenční boj se svými rivaly, budete se potýkat s vykradenými sklady a na druhou stranu začnete stavět plantáže, vybudujete manufaktury a až najmete davy dělníků, ukojíte svůj ekonomický chtíč v grafech a všemožných tabulkách. Nakonec se váš byznys stane tak výnosný, že cokoliv, čeho nedosáhnete prací, si budete moci koupit. No není tohle sen...

Rise of Venice by se tedy ze všeho nejvíc hodilo (znovu) přirovnat k prvnímu dílu Europy Universalis. Obě jsou to hry krásné, poučné a v jádru zábavné, ale klopýtají přes nedotažené a špatně podané základní mechanismy, které kdyby autoři polidštili, nebo aspoň trochu dovysvětlili, mohlo by se klidně otvírat šampaňské. Snad se Rise of Venice vydá stejnou cestou jako Europa a za pár let bude na poli obchodních strategií diktovat trendy. Talent na to má.