Ridge Racer Unbounded

Namco zvolilo první možnost a rozhodlo se kdysi slavnou arkádu výrazně aktualizovat. A také ji ukázat novým hráčům. Ridge Racer Unbounded proto poprvé vychází hned na několika platformách zároveň a my jej můžeme zhodnotit i v PC verzi. Především nečekejte, že vám napoví, jak se kdysi závodilo, nebo pořád ještě závodí, na konzolích. Vlastně je úplně jedno, jestli starší díly v sérii znáte nebo ne. Tenhle s nimi nemá vůbec nic společného.

Nekopíruj, nekopíruj, nebo se z toho co...?

Namco se rozhodlo opustit svodidla PlayStationu a rozjelo se vstříc multiplatformní arkádové moderně, ve které dnes dominuje akce, destrukce a neomalenost za volantem. Prostředníkem, který měl dát toto všechno do hratelné hromady, bylo finské studio BugBear, známé populární kazisvětskou sérií FlatOut.

Japonci si tedy Ridgera nevyvíjeli sami a na hře je to znát od prvního ujetého kilometru. Unbounded je čirý důkaz toho, jak moc se dnes deformuje herní byznys kvůli šetření za middleware. Jak víme, herní enginy se už nevyrábějí pro každou hru nebo značku zvlášť, ale jsou považovány za zboží, které se hromadně prodává nebo půjčuje, takže Ridge Racer s téměř dvacetiletou tradicí teď vypadá jako FlatOut.

V Ridge Racer Unbounded nyní za jízdy všechno padá a vybuchuje nejen proto, že to engine od BugBearu dovolí, ale také kvůli tomu, že si na to hráči v posledních letech už dost zvykli. Namco proto nemusí platit nováčkovskou daň, která například zničila Black Rock s jejich originální a výbornou hrou Split Second. To je mimochodem další (a ne poslední) moderní akční arkáda, kterou Unbounded vykrádá.

Těžko pochopit, proč se zrovna Namco, jako firma s dlouholetou tradicí a know-how, rozhodla pro závodní koncept, který do dnešních dnů nestihla zneužít jen málokterá firma či studio. Finančními důvody se argumentovat nedá, vždyť Split Second byl komerční propadák a FlatOutu se již BugBear zbavili, protože počtvrté prodávat to samé si netroufli.

Splitflatout: Apocaunbounded

Co vlastně nutilo Namco k tomu, aby z úchylně prkenné arkády, jako vystřižené ze starých automatů, nechala vyrobit mix FlatOut, Split Second, Burnout i posledního dílu série MotorStorm? Jsou snad závodní arkády tematicky natolik vyčerpány, že si dnes nikdo netroufne na víc, než na výbušné soutěžení, kde motorista honí body ničením čehokoliv u cesty? V Ridge Racer Unbounded už totiž není hlavním cílem dokončovat závody, nýbrž za pomoci destrukce sbírat kredity na odemčení nových aut a tratí, což je přesně v režii nápadů zkopírovaných odjinud.

Například ono ničení – FlatOut je patrný z každého metru závodní dráhy. Za jízdy lze rozbít takřka vše, co ji lemuje nebo v ní stojí. Od betonových zídek až po sloupy viaduktů. Za to pak jezdci přibývá nitro, s nímž spustí raketové zrychlení (s efektním červeným zábleskem), nutné pro bourání již opravdu velkých budov rozesetých v několika málo exemplářích po mapě.

To už je zase reminiscence na Split Second. A částečně i na MotorStorm. Odlišnosti jsou pouze kosmetické. Zaprvé: nic se tu nezboří samo a nic také neodpalujete na dálku, do všeho musíte raketově napálit přímo čumákem auta. A za druhé: zkratky, které v troskách vytvoříte, rozhodně nemění charakter tratě a nejsou kdovíjak bombastické.

Projedete garáží, dostanete se na visutou rampu a z ní za doprovodu milionu jisker a záblesků seskočíte zpátky na cestu. Není to nic, co by vám otevřelo ústa a také nic, co by vás zavedlo mimo původní okruh. Za demolici se vám pouze přičte více zkušenostních bodů a získáte také větší dávku nitra. Menší demolice mají ještě marginálnější efekt. Zatáčku o devadesáti stupních prostě úhlopříčně projedete skrz rohovou budovu, díky čemuž si udržíte optimální rychlost. Toť vše.

Ultimate Challenge

Ale rychlost, o tu jde v Unbounded především. Jestli nový Ridge Racer přeci jen v něčem konkurenci předbíhá, pak jsou to vysoké nároky na jezdecké umění. Nechápejte mě špatně, i v této arkádě nejlépe vyberete zatáčku odrazem od vnějšího svodidla. Připravte se ovšem na to, že i při vší snaze budete počítačovým soupeřům často koukat na výfuk. Unbounded je totiž velmi obtížná hra. Překvapivě.

Přes všechnu arkádovost a notoricky známé akční prvky se tu musí hráč dokonale sžít s různými auty a učit se výhodám i záludnostem každé trati. Už dlouho se mi nestalo, abych u arkády musel přemýšlet... Je to nutné proto, že drahocenné nitro nezískáváte pouze ničením, ale také driftováním a s ním bohužel auto velice zpomaluje. Bohužel proto, že ostatní vozy vďaka designérskému podvodu driftovat nemusejí. To mimochodem také není novinka, to už jsme viděli opět ve Split Second.

V Ridge Racer je ale vše o řád lépe vymyšleno. Jde o to, že si v každém závodě musíte odpovědět na dvě zásadní otázky. Zaprvé: v jakých místech je rozumné driftovat a eventuelně i něco demolovat. Zadruhé: kde pak dohánět ztrátu profesorským řezáním zatáček v ideální stopě bez bodů za efektnost. Z hraní se tak občas stávala věda. Věda, která se však dala naučit a tím vystřelovala plagiátorskou arkádku až na samotný vrchol zábavnosti. Unbounded je náročnou výzvou, ovšem nikoliv nehratelnou. Tak to má být.

Nuda nuda, šeď šeď

Proto je obrovská škoda, že tratí k onomu učení je v hlavní kampani velmi málo. Ono ani tak nezáleží na jejich počtu, jako spíš na tom, že jsou si všechny tak strašné podobné. Je to k nepochopení. Unbounded sice po vzoru BurnOutu umístilo svoje soutěžení do jednoho velkého města, to ale není volně průjezdné, takže leckdo čekal, že tratě rozházené do devíti nezávislých distriktů se od sebe budou dost lišit.

Designéři ale zřejmě neměli chuť použít své vlastní hlavy, a tak pro závodní prostředí vystřídali jen několik věčných témat jako dálniční obchvat, downtovn, přístav či tunel a na něco zajímavého či odlišného tak můžete zapomenout. Bohužel.

Od začátku do konce vás budou nudit takřka nerozeznatelné závodní mapy ve velmi podobném barevném nasvětlení a v sice v solidní, leč nijak dechberoucí grafice, která se snažila honit body především částicovými efekty. S pocitem již milionkrát viděného se můžete začít těšit maximálně tak na doplňkový obsah.

Internetové editorství

Bugbear nám totiž dal šanci, abychom ho ve stavitelství překonali. Prostředí samozřejmě nezměníte, protože editor je poplatný materiálu, ze kterého vznikla samotná hra, leč skrývá velmi mnoho příležitostí k relativní seberealizaci. Jedinou nevýhodou editoru je tak čas, který u něj budete muset strávit. Nabízí totiž nejen základní servis pro nováčky, ale také komplexní staveniště s desítkami předmětů a atrakcí pro mnohahodinové piplačky.

Ty nejlepší výtvory v budoucnu jistě oživí internetové závodění, s nímž je editor hladce propojen. O samotném multiplayeru však prozatím můžeme kvůli malé členské základě prohlásit pouze to, že technicky funguje bez větších obtíží, což je vzhledem k nedobré pověsti PC verze mezi prvními hráči malý zázrak.

Nám to jede

To, co vás může opravdu rozčílit, je macešské odportování hry právě pro PC. Že jsou pro Namco mnohem důležitější mutace na Xbox a PS3, poznáte v PC verzi hlavně na nemožnosti nastavení čehokoliv, například grafických detailů nebo ovládání. Můžeme jen pochybovat, že by například uvolnění interfacu k libovolnému přenastavení kláves programátory zabilo - tady spíše chyběla vůle. A tak PC hráč dostává na výběr pouze z několika pevných klávesových schémat a může si připojit xboxový gamepad. Bohužel, s jinými si už hra nerozumí. Respektive jim po detekování nedovolí namapovat tlačítka.

Suma sumárum, Namco si od BugBearu nechalo vyrobit hru, která až na světlé záblesky v hratelnosti zaznamenala rekord v průměrnosti a také v plagiátorství. Oč více se nový Ridge Racer liší od těch starých, o to méně se vymezuje proti své konkurenci. Navíc přidává i nezajímavé prostředí a mizerný interface. Přiložený editor s multiplayerem na více, než na mírně nadprůměrnou známku tuhle arkádu nevytáhne.