RIDE

Jinak, ale od povědomých základů

Opatrnější ohlasy označují RIDE za nový začátek, marketingově vznosné hlášky mluví rovnou o Gran Turismu pro motorky. Pravdou je, že RIDE se chce odlišit od sevřenosti dané oficiální závodní licencí, a místo toho volí licence civilní, tak jako úspěšné automobilové polo-simulace Gran Turismo nebo Forza. V RIDE se stáváte milovníkem jedné stopy, posedlým sběratelem a závodníkem pro radost - nikoliv z donucení.

Na začátku si koupíte naháče o objemu 700 kubíků a méně, čímž nakopnete svou motorkářskou kariéru. S výjimkou harleyek a vyloženě cestovních motorek tu na vás čeká všechno, co dvě kola má - historické závodničky, těžké polozávodní motorky, vysokoobjemové trhačky rychlostních rekordů, ale i regulérní závodní speciály, které obdivujeme v televizi. A možná i pár exotických kousků v otevřené kategorii.

Podobností se zmíněnými automobilovými hrami najdeme spoustu. Kariéra je postavená podle podobného mustru, kdy postupujete kupředu skrz sběr trofejí a absolvování šampionátů i výzev v jednotlivých kategoriích. Tím vás hra žene k rozšiřování motoparku, protože na každou nově odemčenou kategorii potřebujete jinou motorku.

Za urvané skalpy v závodech, časovkách, duelech nebo sprintech získáváte kredity a zkušenostní body. Jedno otvírá tunerskou dílnu a nákup nových strojů, druhé vás posune dál v kariéře a odemkne další závody. Jednoduché jako facka, dokonce i tuning stroje je na první pohled pochopitelný a na rozdíl od aut i viditelný, protože na motorce je každá výměna výfuku, řetězu nebo kol okamžitě poznat.

Honba za hloupými přízraky

Hned na začátku budete mít pocit, že půjde všechno jako po másle a se svým podtaktovaným naháčem se po pár závodech rozloučíte. Chyba lávky! Kromě toho, že hra disponuje opravdu brutálně dlouhými loadingy (připadáte si jako na konci staré generace konzolí a nikoliv na startu té nové), vám dá hned v prvních několika závodech najevo, že máte co dohánět.

Pokud jste nikdy žádnou hru od Milestone nehráli a motorky jsou vám úplně cizí, dostanete něco na způsob studené sprchy, protože umělá inteligence, jakkoliv nastavená, je možná konzervativní v nájezdu do zatáček (o tom později), ale na rovinkách vám to dá bez váhání sežrat. A jak se říká tomu úseku před cílem? No ano, cílová rovinka! V tuningovém shopu tak ze začátku strávíte hodně času, abyste z chatrného stroje udělali konkurenceschopnou motorku. Ani to ovšem nemusí stačit, kromě techniky musíte hlavně vytunit sebe sama. A půjdete přitom doslova na kolena. 

V tý televizi to vypadá tak lehce!

Jestli máte pocit, že Milestone do své nové motorkářské hry nakročili s čistým štítem, pak se hluboce mýlíte. Ano, RIDE je plná silničních motorek a otevřených tratí z A do B, ale pod tímhle pozlátkem se samozřejmě skrývá celá řada vnitřností ze série MotoGP. Jízdní model je velmi podobný, pokud odhlédneme od toho, že první nabízené motorky jsou logicky pomalejší, malátnější a uživatelsky přítulnější.

Graficky se také jedná pouze o oprášení, což poznáte na typickém znaku této série - modely samotných motorek jsou bezchybné, všechno ostatní, vzdálené jeden, dva metry od silnice, už vypadá poměrně tragicky. Dokonce jsou tu i podobně otravní komentátoři, jen tentokrát vám místo hecování do lepších výsledků zakapávají uši medovými slůvky o jedinečném propojení člověka a stroje.

Jízdní model je tedy podobný, což znamená, že je dost sofistikovaný. RIDE na to pamatuje, možná až moc, protože vám na začátku bez ptaní nastaví všechno jako pro úplné břídily. Je to trochu podraz, protože to zahrnuje i automatické brzdy, které vás zabrzdí zbytečně brzo, v podstatě ve stejných intencích jako umělou inteligenci. Na rovinkách byste pak neměli sebemenší šanci, přičemž tahle disproporce se opakuje v podstatě s každým nákupem nového stroje.

Zlatá střední cesta při nastavování asistencí je asi opravdu někde uprostřed. Vypněte všechny brzdící roboty, nechte si kontrolu trakce v té přísnější půlce (ale nikoliv naplno), nezdržujte se řazením a ze začátku si nechte zapnuté alespoň pomocné indikátory brzdných bodů. Ty lze později vypnout, až budete všechny tratě umět z hlavy. Zas tak moc jich není a jinou možnost stejně nedostanete. V autových hrách nenáviděných rewindů se ale zatím nevzdávejte. Budou se hodit.

Tenká hranice mezi mistrem a amatérem

RIDE je totiž jako každá motorková hra od Milestone. Ano, tváří se jinak, ale jakmile ji osedláte a chytnete se řidítek, pochopíte, že jakákoliv změna bude během na dlouhou trať. Podobně jako v MotoGP se totiž poměrně dlouho trápíte a necháte slezinu v každé druhé zatáčce, než to všechno klapne a vy se cítíte, že řídíte motorku - nikoliv ona vás.

V reálu každý motorkář doufá, že nikdy v životě nepotká chirurga, který se snaží jeho tělesnou schránku uvést do původního stavu. V RIDE se musíte chirurgem stát, protože jinak to skončí rozmláceným počítačem, televizí nebo porcelánem po babičce. V autových hrách si můžete dovolit občasné probrždění, jízdu po obrubníku a netrefení apexu. V motorkových hrách v podstatě jakákoliv podobná chyba znamená přinejmenším ztrátu pozice. Pokud přiletíte do zatáčky příliš rychle, nemůžete spoléhat na ruční brzdu, při prudkém manévru se vám smekne kolo a letíte ven - z tratě, města, státu nebo rovnou galaxie, podle rychlosti, kterou jste se zrovna pohybovali.

Ale řekněme, že vás zachrání naplno zapnutá kontrola trakce. Rázem je z vás sedící kachna, kterou závodníci jedoucí za vámi nemilosrdně odmrští mimo trať. Jakákoliv snaha ocitnout se v jejich tanečním prostoru, též zvaném ideální stopa, vyústí v kolizi a nervózní mačkání rewindu. Nicméně pozor, pokud budete příliš aktivní a zvoráte stejnou zatáčku dvakrát rychle po sobě, žádný rewind už vás nespasí, protože ho nelze použít dvakrát po sobě v průběhu patnácti vteřin. Takže budete muset svojí motorku "rozšlapat" (jako rozjet, nikoliv rozdupat), zatímco ostatní už jsou dávno v háji.

Jedinou vaší šancí je jezdit zatáčky na krev, protože právě předčasné brždění je tradiční slabinou umělé inteligence. Vám navíc kontrola trakce umožní i akcelerovat trochu dříve než při výjezdu a rovnání se z oblouku. Jenže je to dvojí ostří - každou zatáčku si musíte pamatovat, protože jakmile do ní vjedete jen o fous rychleji, už mizíte po tečně ven. V jednom případě ze tří vás to jen zpomalí (kačírek), v ostatních dvou (zeď, obrubník), sbíráte silniční lišeje.

Ano, všechno se dá naučit, ale "learning curve" je v RIDE stejně strmá jako v MotoGP hrách, což je s podivem, protože Milestone se všude prsili, jak chtějí touhle hrou otevřít motorkářský svět širšímu spektru hráčů. Co naplat, že můžete strávit dlouhé hodiny tuněním motorky i svého outfitu, že je tu na výběr pestrá škála disciplín (ty vyjmenované se ještě kombinují v šampionátech a festivalech, přičemž dojde i na týmovky, které lze absolvovat s virtuálním nebo reálným spoluhráčem), když samotné ježdění doplácí na totéž, co vždycky. Úmornou snahu simulovat motorky na ovladačích, které k tomu ani náhodou nejsou uzpůsobeny.

Náklon předchází pád

Zatímco u autových her si stačí pořídit slušný volant a máte okamžitě jakž takž spojení s virtuálním děním, tady ovládáte motorku náklonem a v podstatě v každé zatáčce odhadujete, kde motorka skončí, jak moc ji v náklonu můžete držet atd. atd. Nulová zpětná vazba, nulové fyzické chápání toho, co se vlastně se strojem děje.

Auto můžete řídit i s mrtvým řízením, jak nám dneska ukazují elektrické posilovače řízení v opravdových vozech. Představte si ale řídit naslepo motorku? Umřete během jediného dne. Motorku musíte cítit, protože si nemůžete dovolit v zatáčce přibrzdit nebo ji utáhnout víc než by se stroji líbilo. V autě začnou gumy pískat, ale vy přežijete. Na motorce budete hoblovat hlavou asfalt než stihnete vykřiknout nejkratší nadávku, co vám zrovna přijde na mysl. Prostor pro chybu na motorce je minimální a Milestone se bohužel tuhle krutou životní realitu snaží cpát do svých her.

Výsledkem je, že jsou poměrně realistické, ale nejsou moc zábavné a onu simulaci si v nich nikdo pořádně neužije, protože nemůže ukázat na konkrétní věc a říct "jo, tady se to chová přesně jako moje motorka". Pokud tedy nemá důkaz od své zdravotní pojišťovny o tom, že jeho tělo je na minimálně pěti klíčových místech drženo pohromadě titanovými šrouby.

RIDE tak sice po stránce image vykročila správným směrem, ale táhne za sebou obří šutr v podobě polorealistického jízdního modelu, který ani všechny ty asistence nedovedou polidštit - jejich zapnutí ho naopak rozšteluje do míry, kdy se z použitelné simulace stávají přebory ve frustraci. Pro skutečné otevření světa motorkovým fandům je potřeba opisovat nikoliv od Forza Motorsport, ale od Forza Horizon. Dát lidem otevřený svět, možnost se na bajku jen tak projet, a prominout, když náklon není ideální a rychlost je trochu optimistická. To je ostatně důvod popularity motorek v Grand Theft Auto. Neukousnou vám hlavu při první jezdecké chybě.

Určitě nikdo nechce, aby se z RIDE stal Road Rash, ale není právě otevřený svět a jízda "lážo plážo" příčinou popularity většiny motorek. Neprodává se náhodou mnohem víc cestovních než závodních strojů? Možná, že Milestone k tomuhle poznání musí dojít skrz několik generací. V takovém případě je RIDE solidním pokusem a jen polovičním omylem. Musíte ale opravdu hodně milovat motorky, abyste zaplatili za to, že budete pokusným králíkem.

Dejte RIDE šanci jen v případě, že už jste nějakou tu virtuální torturu v jedné stopě absolvovali a docela vás bavila. V opačném případě se radši držte opravdových řidítek. Ta virtuální jsou zatím jen pro dobrovolné dárce finančních příspěvků.