Return to Monkey Island

Předně trocha historie, kontextu a vyčíslení. Her ze série Monkey Island je totiž už celkem šest. Návrat na Opičí ostrov ale tvořili autoři prvního a druhého dílu, kteří vždy mluvili o tom, že ze hry chtějí mít trilogii. Ostatní díly série ovšem nejsou ignorovány. Hra je uznává, bere je jako součást kánonu, akorát holt nostalgických odkazů a důvěrných pomrknutí je nejvíce k prvním dvěma dílům.

Ostrov opičí

Vynalézavý nekňuba Guybrush Threepwood se v Return to Monkey Island vrací na fanouškům známé lokace z prvních dílů. Potkává staré přátele i nepřátele v čele se zhoubou sedmi moří LeChuckem a na spletité cestě za tajemstvím Opičího ostrova vzpomíná na pirátská dobrodružství a slávu dní minulých. Není to tak, že by si nováčci série hru neužili, ale vývojáři z Terrible Toybox jasně cílí na veterány a příznivce, byť hra nabízí krátké shrnutí Guybrushových předchozích dobrodružství.

Kdybyste vůbec nevěděli, o co jde, možná nepohrdnete mým krátkým shrnutím: Na plavbách po imaginárních karibských ostrovech budete jako v každé tradiční point-and-click adventuře plnit hádanky, sbírat a kombinovat roztodivné předměty a rozmlouvat s barvitým ansáblem pirátů, šamanů a dalších roztodivných obyvatel imaginárního světa.

Adventura 2.0

Return to Monkey Island sice odkazuje na více než třicet let staré hry, ale hratelnost je skvěle modernizovaná. V prvé řadě si už na začátku můžete vybrat mezi dvěma obtížnostmi. Nejde přitom o volbu arbitrární, která by na pozadí upravovala číselné atributy, časové limity nebo jinak reflektovala hráčskou zručnost. Na vyšší, tedy „hard“ obtížnost mají hádanky akorát více dílčích kroků, které je třeba splnit, jsou krapet komplexnější a předměty pro jejich úspěšné vyřešení se zpravidla nacházejí ve vícero lokacích.

Guybrushovi se do ruky dostane také kniha tipů, která na vyžádání poskytne vítanou radu, jak postoupit dál v příběhu. Tento návod, vestavěný přímo do hry, je navíc odstupňovaný, takže nápověda pokračuje od vágních tipů přes konkrétnější rady až po vyloženě blbuvzdorné: „Použij tento předmět na tuto osobu.“

Žádná řešení ale nejsou nelogická. Když jsem knihu nápověd používal, bylo to převážně z lenosti, než že bych byl doopravdy s rozumem v koncích. Po odhalení odpovědi jsem si nikdy neřekl: „A to jsem jako měl vědět jak?!“ Byť mohou být puzzly a situace bizarní, máte vždy alespoň matnou představu, co a jak bude třeba provést.

Občas se hra nevyhne backtrackingu a nutí vás pobíhat mezi lokacemi stále dokola. Na vymyšleném příkladu bych to popsal asi takto: Najdi zamčenou truhlu. Zajdi vymámit ze zámečníka klíč. Vrať se k truhle. Zjisti, že krom zámku je truhla střežená zaklínadlem. Odběhni k šamanovi získat protizaklínadlo. Použij kouzlo na truhlu. Zjisti, že zaklínadlo lze použít, pouze pokud u toho držíš sošku vyřezanou ze sloní kosti. Vydej se hledat sošku ze sloní kosti.

Takových vrstvených puzzlů ale není mnoho a naštěstí se Guybrush pohybuje bryskním krokem zralého muže. Takže i když se v jedné kapitole budete plavit mezi několika ostrovy, přičemž každý je rozdělený na další dílčí lokace, přebíhání mezi nimi je otázka vteřin, nikoliv minut.

K ruce máte jednoduchý seznam cílů, který vám jasně říká, co máte zrovna za úkol. Ať už to je proplížit se na loď plnou nemrtvých pirátů, sestrojit vlastní mop, nebo třeba odhalit tajemství samotného Opičího ostrova. Nejde o zjednodušení, ale příjemnou modernizaci herního designu tak, aby se hráč mohl více soustředit na hraní a nemusel si pořád pamatovat, kdo a co po něm chtěl.

Adventura pro gamepad?

Při hraní na PC trochu zamrzí nemožnost změny mapování kláves. Například dialogy jdou urychlovat pouze tečkou (?), nikoliv třeba tlačítkem myši. Dialogové volby jsou na číslech a zvýraznění interaktivních objektů zase na tabulátoru. Return to Monkey Island naprosto krkolomně využívá celou délku klávesnice, přitom by dávalo smysl mít všechny klávesové zkratky u sebe, aby je jednou rukou mohli ovládat třeba i lidé bez hypermobilních prstů.

Tento problém ale překvapivě odpadá, pokud se rozhodnete hrát na gamepadu (nebo zabrousíte do zdrojových souborů). Tím, že hra vychází i na Nintendo Switch, disponuje plnou podporou ovladačů. A v ovládání se zorientujete velmi rychle a bezproblémově. Pokud jste na konzoli hráli například Disco Elysium, budete v Return to Monkey Island jako doma. Levý analog ovládá pohyb hlavního hrdiny, zatímco pravým „překlikáváte“ mezi aktivovatelnými objekty. A funguje to náramně!

Hra štětcem malovaná

Nová vizáž s podivně falickým nosem Guybrushe Threepwooda jistě nemusí sednout každému, což platí pro celý výtvarný styl Return to Monkey Island. Byť si série prošla různou stylizací od pixel artu po trojrozměrnou grafiku, současný příklon k ručně malovanému umění je nadčasový, plný detailů a nádherně plynulých a evokativních animací.

Leckdy může kreslená grafika ubírat přehlednosti, ale jak už jsem zmínil výše, hra naštěstí disponuje klávesou pro zvýraznění použitelných objektů, takže se vám nestane, že byste pro samé výtvarno přehlédli důležitý předmět.

Dialogy první jakosti

Zatímco osobitá stylizace mi sedla a především prostředí mi připomíná tvorbu Genndyho Tartakovského (Samuraj Jack, Primal), nemohu pochválit dabing hlavního hrdiny. Přestože se do role vrací původní dabér Guybrushe Threepwooda, některé repliky by dle mého stálo za to natočit znova. Guybrush sice není kdovíjaký mačo, kterému by slušel hluboký hlas, ale v posledním díle je ještě o trochu pisklavější, až to v některých pasážích vyloženě tahá za uši.

A že Guybrushe uslyšíte mluvit HODNĚ. Return to Monkey Island je konverzační adventura. Většinou to jsou právě ostatní postavy, které vás vedou tím správným směrem a pomáhají v řešení svízelných situací. S téměř každým můžete vést větvící se dialogy, každý předmět v inventáři může Guybrush okomentovat, na většinu objektů a zajímavostí v herním světě můžete kliknout a vysloužit si krátkou mluvenou poznámku.

Dialogy jsou naštěstí napsané naprosto špičkově. Série Monkey Island byla vždy komediální, ale na rozdíl třeba od tuzemského Poldy se o humory nesnaží tak křečovitě a nesnižuje se k prvoplánovým a pubertálním vtipům. U Return to Monkey Island se nebudete smát nahlas, nebudou vám téct slzy, zatímco mlátíte pěstí do stolu, ale spíš se jen pro sebe pousmějete.

Někdy jsou vtipem slovní hříčky, jindy zase žertovné výměny replik v rozhovorech. Hra ale za každou cenu zůstává čistá, milá, téměř až naivní. A musím říct, že tónem se výborně trefuje, protože zachycuje romantické pirátské dobrodružství, ve kterém se neděje nic špatného, nikomu nejde o život, nesnaží se filozofovat, moralizovat nebo lacině hrát na emoce.

Return to Monkey Island je o čistém požitku z řešení hádanek, nostalgickém pohledu do minulosti i nadneseném humoru. Hlavně ale dokazuje, že ne vše musí být vážné a občas je fajn si jen tak užít trochu nevinné zábavy.