Resident Evil Village

Pokud jste posledních několik měsíců nestrávili někde zaseklí pod kořenem, jen velmi těžko vám mohla marketingová kampaň kolem Village utéct. I kdyby vás hra vůbec nezajímala, třímetrové upíří mamině s obrovským kloboukem a ještě většími chodidly se prostě nedalo uniknout, Capcom vysílal do éteru jeden trailer za druhým, hra dostala celkem tři demoverze a upřímně jsem se trochu bál, jestli kolem ní vůbec zůstane nějaké tajemství, až ji poprvé zapnu.

Puristé, pozor!

Nebojte, všechny karty nakonec na stůl zdaleka vyloženy nebyly, ale i kdyby ano, kdo ví, jak moc by to Village ublížilo. Uvažovat o tomhle kousku jako o příběhové záležitosti by totiž bylo velmi bláhové, a to i v rámci univerza Resident Evil. Hned zkraje raději upozorním pravověrné příznivce této značky – budete prskat. Pokud jste před čtyřmi lety nelibě nesli styl, s nímž přišla sedmička, a halasně prohlašovali, že „todle už přece není ten náš Resík se zombíkama, tyjo!“, bude na vás Village působit zcela skličujícím dojmem.

Vzpomínáte si na závěrečnou pasáž sedmičky, která se odehrává na lodi? Tak přesně takový je celý nový díl. Resident Evil Village není survival hororem, nýbrž akční střílečkou s velmi mírnými hororovými prvky. Hlavnímu hrdinovi se sice dějí otřesné věci, zpravidla k nim ale dochází v cutscénách a mimo ně je Ethan Winters nesmiřitelným strojem na zabíjení.

Pokud jste do série naskočili třeba s remakem druhého dílu a zalíbila se vám nutnost počítat náboje, léčivé bylinky a vždy nedostačující políčka v inventáři, vězte, že nic podobného tu není (tedy pokud budete hrát na standardní střední obtížnost jako já v rámci recenzování). Ve Village neexistuje situace, kdy byste neměli hromady zásobníků do všech zbraní, které s sebou Ethan vláčí, a totéž platí i pro miny, vrhací bomby a léčiva.

Survival nepřežil

Po celé vesnici a okolí se válí tak obrovské množství střelného prachu, lahviček s chemikáliemi a kovošrotu, že 1) jde o velmi nebezpečné místo i bez všech nadpřirozených bytostí a 2) zvažovat, zda toho slabšího protivníka radši neubodat perořízkem, abyste ušetřili čtyři náboje, nebude snad ani ten největší škrt. Jestliže jste tedy doufali, že vás hra přitlačí do kouta, chytne pod krkem, sebere vám peníze na svačinu a přinutí vás bít se holýma rukama, hledejte jinde. Případně doufejte, že bonusová obtížnost odemčená po prvním dohrání naplní vaše masochistické touhy.

Jak jsem už naznačil, totéž platí pro děsivé situace: V celé hře je přesně jeden okamžik, z něhož mi bylo relativně úzko (a pokud vás děsí zaklínačské potracenky, máte se na co těšit), oproti plesnivému domu buranské rodiny v louisianských bažinách minulého dílu na mě ale východoevropská vesnice a její přilehlé okolí zdaleka nefungovaly tak dobře.

Dost možná je to tím, že hororu obecně prospívá klaustrofobie, zatímco ve Village se autoři rozhodli jít zcela opačnou cestou a vytvořit polootevřený svět, nebo spíše jeho iluzi. Ano, po vsi a přilehlých usedlostech se můžete pohybovat relativně svobodně, i když autoři mají vaše kroky stejně ve svých rukou a skrz systém postupně vylepšovaného klíče, otevírajícího přístup do dalších oblastí, přesně vědí, kde se v konkrétní danou chvíli můžete pohybovat.

Pořád to ale znamená, že se kromě plnění ústředního úkolu můžete věnovat procházení nepovinných vedlejších oblastí, hledání pokladů, syslení peněz, za něž si od otylého obchodníka koupíte novou flintu nebo nějaký nástavec na ni, případně lovu zvěře, dobytka a ryb (nedělám si srandu), z nichž vám tentýž obézní kulíšek vyrobí posilující kalorický oběd, který Ethanovi třeba permanentně zvedne zdraví, obranu nebo rychlost běhu.

Klamání tělem

Možná se teď trochu škrábete na hlavě, protože vám předchozí popis malinko rozdupal představu o hře. Mysleli jste si, že se budete chvíli potulovat v podzámčí, abyste následně zamířili na zámek plný tajemství, upířích dam s velkými klobouky a hmyzofilními dcerami? Chyba lávky.

Zámek i celá Lady Dimitrescu ve skutečnosti tvoří jen drobnou epizodku, tak malou, že by se scény s nimi daly spočítat na prstech jedné ruky. Skoro mě až zarazilo, kolik prostoru dal Capcom ve své reklamní kampani vnadné zralé ženě s okouzlujícím úsměvem (ok, zas tak mě to nezarazilo), když v rámci celé hry představuje zámek a vše kolem něj zhruba dvouhodinovou záležitost se vším všudy.

Panství Dimitrescu je jednou ze čtyř částí, které v průběhu příběhu musíte navštívit a „vyřešit“. Bohužel jsem si v průběhu celé hry říkal, jak málo si vlastně Capcom v rámci Village váží svých záporáků, prakticky žádný z nich nedostane příležitost pořádně zazářit a kdyby neměla Lady Dimitrescu tak masivní reklamní podporu, z pouhého hraní bych rozhodně neodtušil, že je něčím extra.

Rozhodně ale dopadla o něco lépe než dva z jejích kolegů, rybomuž Moreau a pomatená loutkářka Donna, kteří, byť jsou jejich epizody hratelností zábavné, působí z hlediska příběhu jako výplňová stafáž. Zámek je prvním místem, kam se z vesnice vydáte, a svými mechanismy nejvíce připomíná minulý díl. Lady Alcina funguje podobně jako Jack Baker (nebo Mr. X ze dvojky), zkrátka chodí po jednotlivých místnostech a pátrá po vás. Její tři dcerušky se pak objevují v rámci skriptu na předem daných místech, kde je třeba se s nimi vypořádat.

Zámek také působí (vedle finální Heisenbergovy továrny) jako místo, do nějž šla největší porce vývojářských zdrojů a kreativity, ačkoli jsem ocenil, že část věnovaná psychotropní loutkářce se obešla zcela beze zbraní a spoléhala jen na logické hádanky (kterých je jinak ve hře po čertech málo) a takřka outlastovské hororové momenty. Bravo!

Není tak zle!

Cvičené oko mi říká, že jsme tak zhruba v polovině recenze a zatím to vypadá, že novému Residentovi notně nakládám, že? Nezbední čtenáři, kteří si napřed přečetli finální číslo, jsou teď zmatení a dost možná se dokonce cítí podvedeni. Ještě než začnete psát ten rozhněvaný komentář, několikrát se nadechněte, hrdelně si zamručte a čtěte dál.

Pokud se totiž oprostíte od toho, že Village není takový Resident Evil, jaký by ho puristé chtěli mít, tak zvíte, že se pořád jedná o velmi kvalitní a především zábavnou hru. Zatímco v případě komorní sedmičky působila nečekaná akční holomajzna ve druhé půli jako pěst na oko, střílení ve Village je nesmírně zábavné, už jen díky slušné zásobě rozdílných (a krásně zpracovaných) monster. Ať už jde o vyzáblé pod plachetkou osoby v zámeckých sklepeních, krvežíznivé a obratné vlkodlaky nebo Heisenbergovy pokusy o vytvoření kyborgů, souboje mají šťávu.

Nepřátelská monstra mají výborné animace, ale díky dostatku munice vás nemusí zas tak trápit, když se párkrát netrefíte do hlavy kvůli jejich klátivým pohybům a mrštným úskokům. Čas od času na vás hra vyplivne pořádnou přesilu (v určitých situacích jsem měl dojem, že je nepřátel nekonečno), a to pak brokovnice nezahálí a lycané se v krvi válí.

Zbraňový arzenál obsahuje kousky, které byste čekali: pistole, brokovnice, magnum, granátomet. Po prvním dohrání se vám jako obvykle zpřístupní speciální obchod, kde můžete za body získané plněním výzev nakupovat bonusové zbraně, případně vylepšení typu neomezená munice a podobně. Hrál jsem na PlayStation 5 a s adaptivními triggery v DualSense je střelba brokovnicí nesmírně uspokojivou záležitostí.

Zásobník tapet na plochu

Když už mluvím o PlayStation 5, nelze nezmínit technický stav. Village na nové konzoli od Sony běží naprosto hladce a plynulost příliš znatelně nesráží ani zapnutý ray-tracing. Zároveň je třeba dodat, že hra vypadá naprosto báječně. Resident Evil Village může směle fungovat jako generátor pozadí na plochu, RE Engine opět ukazuje svou sílu ve ztvárnění bombastických exteriérů i atmosférických interiérů s různými typy nasvícení. Monstra, která se vám velmi často dostanou pěkně na kůži, oplývají celou řadou detailů a potěšilo mě, že dlouhá, mrskající se chapadélka mutujících organismů konečně vypadají k světu.

Autorům se ale podařilo skvěle trefit také atmosféru východní Evropy. Jejich nepřiznané Rumunsko je prostě parádní, body ztrácí snad jen za anglicky psané nápisy na ukazatelích. Jinak je ale kombinace folklórních motivů s klasickým východním „bordelem“ na zahradách, porouchanými traktory, všudypřítomnými slepicemi a kadibudkami dokonalá. Zvláštní pochvalu si zaslouží pohádkový příběh v intru, jehož estetika mi trochu připomněla pohádku o třech bratřích z Harryho Pottera a vůbec bych se nezlobil za celovečerní film s nějakou lehce zvrácenou burtonovskou zápletkou.

Základní hratelnostní smyčka (abychom mluvili hezky česky) ve Village funguje velmi dobře, s radostí jsem objevoval skrytá zákoutí, vracel se na místa, kam jsem se dříve kvůli absenci konkrétního klíče nebo předmětu nemohl dostat a hledal poklady, které jsem následně směňoval za zbraně a vylepšení.

Autorům se rozhodně nedá upřít, že by do hry vetkli málo obsahu, sám jsem určitě neobjevil vše a další slušné penzum času můžete strávit v arkádovém režimu Mercenaries. Moje finální uložená pozice mi sice ukazuje, že jsem příběh prošel za méně než deset hodin, ale to je dokonalý nesmysl, ve skutečnosti jsem se hrou zcela jistě strávil zhruba dvojnásobek.

Vše při starém

Moje největší výtka vůči Village tkví v tom, že ačkoli může na první pohled působit jako odvážný krok kupředu, ve skutečnosti jede Capcom v pěkně zajetých kolejích a na jistotu. Některé mechanismy hratelnosti (např. nesmrtelný, věčně pronásledující padouch) se mi už začínají zajídat, stejně jako třeba opakující se předměty (ano, opět tu jako první věc najdete štípačky). Bohužel invence chyběla i u většiny soubojů s bossy, přičemž ten poslední je dokonale otravným cvičením v pumpování olova.

Village je na první pohled jasným pokusem se zas o krůček přiblížit publiku, které by o survival horor raději ani nezakoplo. Vývojáři sice vábili příznivce čtvrtého dílu série na „podobný zážitek“, ale ruku na srdce, čtyřka byla proti Village hardcore záležitostí. Přesto oceňuji několik pomrknutí. Kdyby se ale Village nejmenovala Resident Evil, nic by se nestalo.

Osmička je samozřejmě dějově navázána na události sedmičky (kterou krátce shrnuje, přesto by si ji zájemci měli zahrát pro lepší pochopení) a samozřejmě jsou všechny nadpřirozené bytosti v rámci děje jasně a vědecky vysvětleny, nemůžu se ale ubránit pocitu, že se Capcom dostal do podobné situace jako Ubisoft se sérií Assassin’s Creed.

Závěrečné rozuzlení mě přeci jen docela potěšilo, byť se samozřejmě můžeme připravit na další pokračování a já se při sledování titulků nemohl především zbavit myšlenky, jak moc bych si v takhle velkorysé produkci přál spíš nový Silent Hill.

Tak či tak je Village zábavnou střílečkou s vysokými produkčními hodnotami, se skvělou hratelností a dostatečnou porcí obsahu, která vás dokáže udržet i po prvním dohrání. Ostatně já sám zvažuji, že se k Ethanovi vrátím a vyzkouším tu nejvyšší odemčenou obtížnost. Přesto je tahle osmička především zdviženým prstem, že příště už znovu totéž stačit nebude.