Resident Evil 6

V jednom měly ty potvory toužící po mém mozku a nervech pravdu, tohle vážně není ten starý klasický Resident Evil. Toho, že Resident Evil 6 pokračuje v nastoleném trendu z pětky a jde tedy o dobrodružný, příběhový a především akční horor, si mohl každý všimnout z videí. Vlastně by se k celému popisu hodilo dodat ještě výraz kooperativní, protože pátý díl byl vynikající kooperativní hrou i pro ty, které jinak štval příběh a některé prvky. Šestka herní styl „bojíme se s kamarádem“ rozvíjí.

Akční prvek převzal v šestce už definitivně nadvládu nad survival hororovou složkou, což neznamená, že se nebudete bát, nicméně nepůjde o strach, který je k zažití třeba v titulech Siren: Blood Curse, Amnesia či Penumbra. RESI 6 přesto dokáže alespoň občas navodit pocit stísněnosti, odporu, šoku a klasického „já za ten roh nejdu, vím, že tam něco je a nechci, nechci, nechci...áááh, já vám to říkal!“.

3+1 v jednom balení

RESI 6 je hrou příběhovou. Story kolem Umbrelly, několika verzí virů a vyvolených hrdinů se dále rozvíjí a přináší i pár nových postav. Je to věc, která vás táhne přes momenty, kdy se hratelnost opakuje nebo se už počtvrté snažíte přijít na kobylku tomu samému bossovi.

Nelze tvrdit, že je příběh vysloveně strhující, ale pramení to z toho, že se Capcom odvážil udělat netradiční krok. Nabídl tři (s bonusovou kampaní za Adu Wong čtyři) samostatné kampaně, které se prolínají a doplňují celou mozaiku příběhu. Capcom dokonce zašel tak daleko, že všechny tři kampaně vytvořil s časovou fragmentací, což znamená, že se velmi často vracíte v čase a dokonce vám některé věci nebudou dávat smysl, dokud si neodehrajete i další linie. A to není vše...

Roztříštěnost časových linií

Zní to zmateně? Inu, mezi kampaněmi se dá skákat po dohrání jednotlivých kapitol, takže máte možnost si poskládat vlastní film, kdy si necháte cliffhangery, přeskočíte z jedné krizové situace do druhé nebo si prostě řekněte, že přišel čas oddechnout si od velmi akčního Chrise a skočit právě k Leonovi, tím pádem k plíživému strachu a hutné atmosféře.

Navíc si lze pomocí tohoto prvku poskládat kapitoly tak, aby vše chronologicky sedělo. Ale je to jen na hráči, jak si svůj příběh „uvaří“.

Každý se svým kamarádem a my bez spoilerů

Kromě Leona, kterému sekunduje Helena Harper z tajné služby, a který řeší propuknutí epidemie v USA, jsou tu další dva aktéři. Chris Redfield se nachází (kvůli chronologii by možná bylo lepší napsat „bude nacházet“) v Číně, kde trpí ošklivým případem amnézie a společně s věrným vojákem Piersem Nivansem a menší jednotkou BSAA likviduje místní mutagenní infekci.

Třetím do party je nováček. Jake Muller je žoldák, který s sebou nese břímě/benefit významného rodiče a ve fiktivní Edonii, východoevropské zemi evokující něco mezi Českou republikou a Srbskem, musí, společně s překvapivě sympatickou Sherry Birkin, řešit vlastní problémy.

Třikrát jinak, ale vždy zábavně

Každá kampaň je jiná. Ta Chrisova má nejblíže k tradičním akčním hrám se systémem krytu. Po dvou kapitolách nabere jeho linie skvělé tempo a předhodí vám spoustu zajímavých momentů včetně několika skvělých bossfightů.

A fakt, že má protivníky ozbrojené střelnými zbraněmi, vyžaduje zcela odlišný styl od Leonova. Nábojů také není nejvíc, takže se určitě netěšte na Rambo průchod skrze davy potvor. U Chrise se představují tolik propagovaní noví mutanti, J'avo, kteří udělali dojem. Reagují na poškození a kromě regenerace náhodně mutují do různých podob.

Na J'ava tak neexistuje jedna universální taktika, protože různé formy mívají jinak umístěná zranitelná místa a umí pěkně zatopit. Nevypočitatelnost hezky zvyšuje obtížnost.

Přišel čas na ránu ocelovou pěstí

Linie za Leona je protkána několika plusy a mínusy. Jednoznačným plusem jsou klasické zombie, které nestřílí (pokud nejde o infikovaného policistu, kterému to stejně nemíří), ale je jich hodně a umí ve větším množství nadělat problémy. RESI 6 používá velké, velké množství QTE (quick time event) a ve chvíli, kdy vás zombík popadne, musíte se frenetickým mlácením páčky vymanit a případně mu vystřelit mozek. Zní to prapodivně, pokud nejste fandy QTE, ale funguje to.

Verglování páčkou dobře navozuje pocit zoufalé snahy o vymanění se ze spárů potvory, která vám postupně užírá jeden dílek zdraví za druhým - tenhle typ útoku dělá i z klasických zombií velmi nebezpečné soupeře. Kampaň vás navíc nenutí používat kryt, a tak se soustředíte na uhýbání, pečlivou střelbu a správně načasované útoky na blízko.

Velkou novinkou jsou útoky na blízko. V RESI 6 jsou pro přežití klíčové, protože jsou v menších prostorách účinnější, než míření a střelba, jdou řetězit do komba a samozřejmě vám šetří náboje. Nejdou ale zneužívat. Jakmile se vám vyčerpá stamina, musíte si dát pauzu, takže armáda zombií opravdu nejde ukopat a rozdupat. Nemluvě o tom, že při špatném načasování vás zombie čapne a ohryže a J'avo střelí či práskne po hlavě zmutovaným pařátem. Občas postava použije pěkný kontextuální chvat (práskne zombíkovi hlavou o zeď, propíchne ho vlastní mačetou), který jen podtrhuje migraci k akčnímu stylu.

Vzhledem k zábavné akci je smutné, že mě na Leonově kampani zklamal příběhový obsah. Ačkoliv v ní natrefíte na několik působivých filmových sekvencí, nemá story tah na bránu a samotný Leon jakoby přišel o charisma. Jeho kampaň má alespoň dusný feeling společnosti, která právě zjistila, že má velké problémy se zombiemi a apokalypsa buší na dveře. Některé momenty jsou atmosféricky opravdu hutné a z posledních dvou RESI her se nejvíce blíží stylu prvních titulů.

Ve dvou se to lépe táhne – mnohem lépe

Asi ani nejde dostatečně zdůraznit, jak moc vylepšuje celkový zážitek z hraní kooperace. Capcom od dob pětky udělal další krok kupředu a RESI 6 je tak vynikající kooperativní hrou. Pokud máte kamaráda, který s vámi celou hru projde, rázem se nabízí specifické možnosti řešení situací a logicky se zvedá zábava, jak už tomu u kooperativních her a sdílených zážitků z hraní bývá.

Je tu nemálo momentů, kdy se rozdělíte, a každý má jinou roli, případně razí jinou cestu. Má tak cenu si zahrát vše ještě jednou, za druhou postavu, zvláště pokud jste milovníky odemykání všemožných kostýmů apod.

Příliš monumentální hrdinové a vrtkavá kamera

RESI 6 vás bude bavit a moc dobře, ale nelze zapřít, že zde budou chvíle, kdy hru... nebudete mít rádi, řekněme. Problém bude dělat zvyknout si na kameru – a to není málo. Jistě, zrovna tohle je velmi subjektivní věc. Jenže se mi zdá, že postava zabírá příliš velký kus z obrazu (zvláště hromotluk Chris) a to přehlednosti opravdu nepřispívá.

Třeba se nacházíte v systému úzkých chodeb, třetinu obrazovky zabírá postava a vy se zoufale snažíte najít zdroj zombie chrčení. Bezpočtukrát budete natolik zoufalí, že si narazíte sluchátka a budete se orientovat podle zvuku, který je mimochodem vynikající a dá se podle něj najít i zombík, který se schovává na zemi a plazí se k vám.

V uzavřených prostorách se navíc kamera ráda přehodí do pohledu, který ji přijde lepší, což někdy znamená i přehození ramena, přes které se díváte. Opět je to subjektivní pocit, ale v těchto chvílích možná budete mít obrovskou chuť designéry škrtit, protože jakákoli orientace v situaci je rázem v tahu.

Vrcholem je několik momentů, kdy se kamera zaměří na jedno jediné místo zájmu a nutí vás jít dál. Takže vaše postava jako naprostý kretén (to nejde jinak říct) kouká do vzduchu na nějaký hrozně zajímavý objekt nebo naopak hluboko do země, kde se něco hrozně zajímavého stalo a neřeší, že kolem mohou být zombíci. Dobrá, většinou jde o sekvenci, kdy vás nic nenapadne a vy máte obdivovat nějaký spektakulární pohled, ale není to prostě příjemné a vytrhne to z atmosféry.

Nijak zázračně dobře bohužel nefunguje kryt. Kombinace tlačítek není intuitivní, velmi často místo schování se za překážku na ni vyskočíte. Efekt asi není třeba popisovat...

Stejně tak vyklánění z krytu velmi rádo nefunguje, nebo naopak funguje moc citlivě. Opět jste buď lapačem kulek, nebo naopak čekáte, až J'avo doběhne a začne vás drtit. Raději pak budete pobíhal a snažit se vyhýbat, než abyste spoléhali na nespolehlivý kryt. Naštěstí, třeba Leona tohle netrápí.

Nejvíce však dokáží vytočilt momenty, kdy kromě parťáka máte s sebou ještě nějaké AI střelce, jak to měl Chris. Tupohlavové s klidem ignorují polovinu nepřátel. To si takhle běžíte do místnosti, která je dle nic nedělajícího vojáka v klidu a dostanete mačetou do hlavy od J'ava, který si pro změnu nevšímal vojcla. Když se to stane potřetí, přestanete tupohlavy brát vážně. Logicky se to negativně projevuje na atmosféře.

Zahraj to znovu, Same

Resident Evil 6 je ve výsledku dobrá hra. Disponuje nadstandardní herní dobou, čtveřicí kampaní, dobrou stavbou příběhu (který ale není tak úplně dechberoucí, jak by mohl být) a nabízí možnost poskládat si vše podle svého. RESI 6 má hodně široké spektrum nepřátel, kteří nepůsobí jako natřikrát vyvařené variace toho samého.

Na druhou stranu, je zde několik prvků, které při hraní vadí víc, než by bylo záhodno. Což nic nemění na tom, že pokud máte po ruce kooperace chtivého kamaráda, rozplynou se většina uvedených problémů v designu misí, který zazáří právě až ve dvou. Jen je škoda, že zde není víc chytrých puzzlů, které by využívaly dvou hráčů...