Resident Evil 5

Vítejte v (zmutované) Africe

Působivý (ingame) příchod na místo činu vám hned v úvodu navodí husí kůži. Je to jiný druh strachu, než jsme zvyklí ve hrách zažívat. Je to zcela reálný strach z nebezpečných, zlých lidí. Resident Evil 5 již není ten tradiční, temný zombie horor, jako původní trilogie. Je to spíše intenzivní akční hra s hodně nebezpečnými protivníky a pečlivým dávkováním napjetí – podobně jako čtyřka. Je to mnohem více Biohazard než Resident Evil: příběh se soustředí na bio-terorismus, nikoliv na odhalování děsivého tajemství v temnotách.

RE5 je prostě akční hra s přehlednou a bohužel i docela průhlednou zápletkou o vojenské operaci proti teroristům. Dost to připomíná Metal Gear Solid 4, včetně finále hry. Příběh, postavy i dialogy jsou poněkud béčkově nadsazené, jak už ostatně zombie příběhy bývají. Je v tom také cítit trocha té japonské jinakosti v duchu „larger than life“ pojetí – podobně, jako to má zmíněný MGS4. Místo filozofování MGS zde ovšem nejdete údernou přímočarost, hodně podobnou Gears of War. Klíčovou složkou atmosféry je dynamičnost a akce. Přesto jsou ve hře momenty pečlivě dávkovaného napětí, které zvládnou hráče bez problémů vyděsit.

Pestré prostředí

Některé lokace jsou poněkud „okoukané“ z minulých dílů série (ruiny, laboratoř). Podobně se opakují i někteří bossové ze čtvrtého dílu (např. obr El Giante), což je ale v příběhu hry příhodně vysvětleno použitím stejného viru jako v předchozím dílu série. Další prostředí ale dokáží mile překvapit – např. poměrně otevřený exteriér na pobřeží moře, kde vlny omývají v jasném slunečním světle vraky lodí a křik racků dodává skoro idylickou atmosféru. Tedy dokud si nevšimnete postav, míhajících se mezi budovami na pobřeží. Je zde také nádherná pískovcová jeskyně s říčkou a světlo lomícími komíny.

Herní území je rozkouskované do úseků dle potřeb loadingu a kapitol. Kromě tradičního průchodu koridory či otevřenějšími arénami je zde také jízda (za hlavní kulometu) na korbě jeepu nebo palubě lodi. Příjemná změna je relativní volnost na velkém jezeře s motorovým člunem – musíte postupně prozkoumat (dle vámi zvoleného pořadí) jednotlivé zátoky jezera a sesbírat předměty, nezbytné pro postup dále.

Síla okamžiku

Vaši nepřátelé jsou v první řadě domorodci, postižení virem Las Plagas 2, vylepšenou verzí biologické zbraně z RE4. Znamená to, že tyto zombie jsou rychlé, umí používat zbraně od sečných po střelné a útočí téměř výhradně ve skupinkách. AI a schopnosti protivníků jsou výborné – lezou za vámi prakticky kamkoliv, otevírají si dveře, mění taktiku.

Pozor na hady a krokodýly

Kromě zmutovaných monster a např. psů zde najdeme i docela „obyčejná“, ale o nic méně smrtící divoká zvířata - hady, krokodýly, pavouky atd. Takoví hadi rádi útočí z nádob či beden, které rozbíjíte ve snaze hledat předměty – to se pak člověk pořádně lekne. Stejně tak se řádně vyděsíte, když se budete po pás brodit v jezeře či bažině – a najednou se před vámi zpod hladiny vynoří obrovské rozevřené čelisti aligátora.

RPG obohacení

Pestré souboje s bossy a různorodé souboje s hloučky lidských nepřátel by samy o sobě zvládly udržet hru dostatečně zajímavou, ale tohle není čistokrevná střílečka, jako třeba Gears 2. Významnou roli hraje také management předmětů (byť většinou zbraní) – jejich nakupování, vyměňování a vylepšování. Svým způsobem jde o náhradu vylepšování vaší postavy. Mezi jednotlivými kapitolami hry či při nahrání uložené pozice se vám pokaždé otevře obrazovka managementu předmětů. Zde můžete prodat nalezené cennosti (různé religiózní sošky, sesbírané v herním prostředí nebo… ne nadarmo se jedna úroveň odehrává v diamantových dolech).

Za utržené peníze lze nakupovat nové zbraně/vybavení a hlavně je vylepšovat – palebnou sílu, velikost zásobníku, rychlost dobíjení, průraznost, automatiku a další funkce. Je zde také (stejně jako kdykoliv ve hře) možné přerozdělit předměty a munici mezi oběma postavami. Tato obrazovka naskočí i po každé smrti, takže můžete např. přehodnotit taktiku na daného bosse a vyzbrojit se jinak. Předměty se ukládají každému živému hráči (profilu) zvlášť kvůli opakovanému hraní a vylepšování zbraní.

Pokud jde o adventurní prvky hratelnosti, kromě průzkumu prostředí a hledání klíčů či předmětů je zde i nějaké to puzzle. Mezi ty výraznější patří ruiny podzemního chrámu, ve kterém budete muset nasměrovat několik soustav zrcadel tak, aby vám sluneční parsek otevřel cestu dále. Bylo docela zajímavé řešit takovýto „typicky singleplayerový“ adventurní úkol souběžně ve dvou hráčích. Podobných úkolů nebo hádanek je ale ve hře skutečně jen hrstka – jde hlavně o akci.

Bok po boku

Největší inovací pětky není její prostředí nebo „odlišný druh strachu“, ale možnost hrát s parťákem. Rozdělování munice a vzájemné krytí jsou naprosto zásadní, hra je pečlivě vystavena tak, aby jeden bez druhého neměl šanci. Výsledkem jsou infarktové okamžiky „nešikovnosti“ jedné postavy nebo extatické chvíle vzájemné záchrany či souhry v intenzivnější bitvě. Nepřátelé se vás často budou snažit zezadu chytnout, aby vám znemožnili bránit se proti ostatním okolo (prostě jeden protivník vás podrží, aby vás druhý mohl snadno zabít). V takové chvíli můžete zoufale kvedlat analogovou páčkou – nebo se spolehnout na parťáka, že vás jednou přesnou ranou vysvobodí.

Vrcholným zážitkem je pasáž v černočerně temné jeskyni, kde jedna postava nese těžkou svítilnu s agregátem, zatímco druhá musí oba chránit (mimochodem, AI partner zvládá svítit dobře, pokud mu svítilnu svěříte). Hra světla a stínu je v této pasáži mimořádně kvalitní (v úzkém kuželu světla se z temnoty plné kapání vody a šustivých zvuků vynořují siluety prohnilých zombií). Výsledkem je zdařilá herní pasáž.

Nehrozí tedy, že byste kvůli kámošce umřeli (smrt kterékoliv z obou postav je vždy game-over pro oba) a jestliže jí nastavíte útočný režim, stane se z ní velmi schopná „velká sestra“, která půjde do bojů krok před vámi a postará se minimálně o polovinu protivníků. Jistě, hra je díky tomu poněkud jednoduchá, nicméně vždy máte možnost zvednout si obtížnost (v nabídce jsou nízká, střední a vysoká, lišící se především vaší zranitelností).

Hledání chyb

Nejvykřičenějším nedostatkem je nemožnost chození a střílení zároveň: musíte se zastavit, abyste mohli zamířit a střílet. Postava je zmražená na místě dokonce i tehdy, když dobíjí zbraň (!). V tomto ohledu se ovládání nijak neposunulo proti předchozímu dílu série a je škoda, že si tvůrci „nevšimli“ rozruchu okolo MGS4, kde přesně tento problém tvůrci s velkou slávou vyřešili. On je pohyb obecně relativně pomalý, včetně otáčení (byť je zde tradiční možnost svěží otočky čelem vzad za pomoci jednoho tlačítka). Pomalejší pohyb sice logicky napomáhá zvyšovat napětí, ale je to mírně křečovité a občas nepříjemné.

Jako relativně zastaralý by šlo označit také inventář postavy, nebo minimálně některé jeho vlastnosti. Obsahuje 3x3 pozice, o které se během hry staráte realtime (nezastavuje se čas, když jej průhledně přes herní scénu otevřete). Pohyb v inventáři a některé úkony (kombinování, předávání, vyměňování s druhou postavou) mohou uprostřed boje zavařit. Naštěstí je zde možnost okamžitého výběru čtyř krajních předmětů v inventáři pomocí směrového tlačítka – sem si většinou nastavíte jednotlivé zbraně, případně jednu lékárničku nebo granát.

Závěr

Samotné herní finále RE5 opravdu uzavírá osudy klíčových postav – další pokračování bude muset být založeno na nové zápletce. Další věc je ovládání. Fanoušci, zvyklí na starosvětské řešení z předchozích dílů, tento neduh pětce asi odpustí. Horší to možná pro některé hráče bude s příklonem od hororu směrem k intenzivní (vojenské) akci, byť plné hnusných potvor a kořeněné několika řádně napínavými až strašidelnými momenty.

Na druhou stranu je zde možnost prožít celé dobrodružství bok po boku s parťákem, což je zážitek vskutku nezapomenutelný a díky pestrosti i relativní realističnosti hry. Dech beroucí výprava RE5 v rozlišení pak završuje jízdu, kterou se vyplatí absolvovat navzdory některým kostlivcům v herních mechanismech.