REPO

Design k nezaplacení

Herní smyčka přitom zůstává na první pohled podobná. První změna je ale patrné třeba už v tom, jak se dostanete do lokace – Doslova autem projedete stěnou na místo. Dostanete košík, finanční kvótu na to, kolik musíte vydělat a hurá do akce! Zbytek už je na vás. Ve hře jsou zatím bohužel jen tři lokace: kouzelnická škola, polární základna a staré, opuštěné sídlo. Příjemně se od sebe liší, ale byť se mapy náhodně generují, velmi brzy se začnou opakovat.

REPO taky sází na fyziku. Všechno cenné můžete rozbít a při transportu se musíte spolehnout na telekinetický paprsek. Budete tahat křehké talíře z polic, lovit diamanty zpod prádelníků a snažit se nepřijít s každým nárazem o cenné peníze. Na tuhle mechaniku se pak vážou samozřejmě další zábavné prvky. Těžké předměty musíte ideálně nosit ve dvou a mnoho dalších podobných mechanik dokáže potrápit. Chytněte třeba vycpaného klauna za nos nebo upusťte natahovací žabku a uvidíte, jaký se spustí cirkus.

To ani nemluvím o zbraních nebo výbušninách, které při neopatrném zacházení umí celý obsah vašeho vozíku zničit během několik vteřin. Na druhou stranu, jako zbraň může sloužit skutečně cokoliv, stačí se dostatečně rozmáchnout. Nastávají skutečně bizarní scény při kterých obrovským obouručákem mlátíte po hlavě anglického lorda s brokovnicí, či se na protivníky snažíte shodit z druhého patra zasklenou fosilii mamuta.

REPO vás ale nenechá bez pořádné zbraně navěky. Po každé misi můžete své prostředky v obchodě směnit za vylepšení vlastností a užitečné předměty. Drony, které vám pomohou zdvihat předměty jsou skvělá věc, ale na granáty, brokovnice nebo miny jsou prostě krátké, protože destrukcí protivníkovi uškodíte mnohem více.

Potrhaná bránice

Jenže to, co mi REPO nakonec prodalo, je snad důležitější než celá smyčka hry – hlavní postavy. Tihle robůtci kromě nošení předmětů totiž umí zalézt třeba pod postel nebo za kredenc. Mají pusy jak Kanaďané ze South Parku a oči připomínající nalepovací „googly eyes“. Tvůrci si navíc dali pořádnou práci s tím, aby ústa klapala v rytmu toho, co říkáte v herním voice chatu, a komicky vykulené oči všechno sledují včetně stahování zorniček.

Netřeba říkat, že na hluk reagují i nepřátelé, a když se na sebe se spoluhráčem podíváte schovaní pod komodami, stačí to k tomu, aby člověk musel zadržovat smích. Hlídat si bránici musíte i při obyčejném pohybu a snad každé animaci herních postav. Když pak smíchy vybuchne jeden a v mžiku ho smete laser z oka nepřátelského monstra, začíná dominový efekt k nezaplacení.

Když spoluhráč zaběhne za roh, jen aby během vteřiny hopsající robot vyběhl s varovnými výkřiky, které vtipně doplňují animace mluvení, dostáváte takovou porci situačního humoru, který nabídne málokterá hra. Hlavní ale je, že nemusíte být nijak třeskutě vtipní sami o sobě. Hra se o to prostě postará sama.

Připojte si k tomu ještě to, že některé předměty vám hlas modifikují. Magické hodiny zpomalí vše kolem včetně vaší mluvy, když se na vás přilepí jedno z monster, tak kromě změny hlasu dostanete i občasné zvracení kyseliny. Obecně jsou příšery udělané přesně tak, aby byly zároveň děsivé a ve správné konstelaci situací i komické. Třeba nevinná kachnička kolem vás jen běhá a kdáká, dokud ji omylem něčím nepraštíte, načež se změní ve řvoucí kov trhající bestii.

Vítejte v předběžném přístupu

REPO úplně obecně vzato nedělá vlastně nic nového. Přináší hratelnost podobnou Leathal Company, ale obohacuje ji o drobná vylepšení. Například tím, že začínáte přímo v místě mise, vylepšujete se průběžně a můžete se od prvních momentů úspěšně bránit. K tomu přidává zábavné nošení předmětů, ale hlavně geniální situační humor spojený s hlavními postavami, které na jedničku reagují na váš hlas. Dokonce i ti, co nemají mikrofon, se můžou aktivně zapojit díky dobře udělanému převodu psaného chatu na hlas.

Vlastně jedna z mála věcí které REPO momentálně trápí, je menší porce obsahu. Tři druhy map a hrstka nepřátel se rychle okouká, a i když je hra zábavná, pocit, že by všeho mělo být víc, se zkrátka nevytrácí. Technický stav problémy naštěstí nedělá a vše šlape, jak má. S postupem jednotlivých kol se obtížnost nevyhnutelně zvyšuje, a pokud se vám nedaří, snadno se může stát, že jediný útok vražedných zahradních trpaslíků na váš vozík znemožní splnění kvóty pro danou úroveň — jednoduše proto, že už nezbývá dost předmětů k prodeji.

I po konci si ale alespoň v malé aréně dáte správně šílený bratrovražedný zápas, kdy musíte sprovodit ze světa své přátele a vyhrát titul King of the Losers. Zkrátka a dobře, už teď hra nabízí pořádnou porci zábavy a je na co se těšit do budoucna.