Redshirt

Vaším hlavním úkolem ve hře je přežit co nejdéle. Aby se vám to povedlo, se svou postavou musíte co nejrychleji stoupat po společenském žebříčku. A za tímto účelem máte připravenou místní sociální síť Spacebook.

Spacebook je vaším hlavním a také jediným spojením s okolním světem. Hledáte na něm nové přátele nebo partnery, posíláte si zprávy s těmi stávajícími, rozdáváte „lajky“ nebo jeho prostřednictvím vyrážíte na různé akce – ať už sami, nebo společně s jinými lidmi.

Interface Spacebooku je – velmi překvapivě – podobný rozhraní Facebooku. Ačkoliv je herní náplň zproštěná jakýchkoliv animací, má velice blízko právě k sérii The Sims. Z toho vyplývá, že pokud jste s těmito dvěma fenomény měli co do činění, v Redshirt se budete cítit jako doma.

Cesta ke hvězdám dlážděná tahy

Dění ve hře je rozděleno na tahy. Před odchodem do práce máte jeden tah, po návratu z práce další tři. Pracujete každý den od pondělí do pátku. Víkendy máte volné a tudíž máte k dispozici více tahů. Jak s volným časem naložíte je čistě na vás a vaší finanční situaci. Pomýšlíte-li ovšem na lepší práci, neminou vás činnosti, které vedou k zisku potřebných zkušenostních bodů, případně aktivity, jejichž prostřednictvím polezete do zadku jednotlivým přijímacím manažerům.

Vedle toho, že vaše postava pro kariérní postup musí splnit určité požadavky jako je třeba úroveň štěstí více jak 40, dovednost řízení lidí na 3. levelu apod., je třeba i vycházet s přijímacími manažery. Pokud jste přijímacího manažera naštvali při nějaké společenské události a chová k vám antipatie, tak místo nedostanete, ani kdybyste se na hlavu postavili.

Tolik možností a tak málo času

V Redshirt je k dispozici nepřeberné množství činností. Stejně jako v The Sims každá činnost i předmět stojí různé množství peněz a má vliv na určité atributy. Těch je tu také poměrně dost. Z paměti bych mohla vyjmenovat minimálně desítku, přičemž k nim se ještě pojí základní ukazatele štěstí, fyzického zdraví a charismatu.

Nemusíte být znalci sim her, abyste si dali dohromady jedna a jedna a došlo vám, že brzy se ze hry stává nepřehledné klubko hadů, které vás na každém kroku mile rádo uštkne. Každá postava ve hře má jiné zájmy a pokud se s ní chcete bratříčkovat, měli byste mít jeden z těchto zájmů jako svůj hlavní (nakupování, chození do kina, stravování atd.), čehož docílíte samozřejmě jen tím, že se této činnosti budete pravidelně věnovat.

Pohnout většinou atributů je ale velice obtížné. Jakmile si budete chtít udobřit některou postavu nebo se vylepšit v nové vlastnosti, můžete počítat třeba i s 20-30 herními dny, což je opravdu hodně. Hra se tím stává stereotypní, zvlášť proto, že jste nuceni číst stále ty samé texty a pohybovat se ve stejně sterilním prostředí bez animací a jiných maličkostí, které by stereotyp rozbily.

Konec na půli cesty

Redshirt se hodí srovnat s nedávno vydanou strategií Game Dev Tycoon. Její premisa je totiž také velice jednoduchá – zpočátku vás k obrazovce přišpendlí takovým způsobem, že se nebudete moci odtrhnout. Jakmile ji však jednou dohrajete, jen stěží se k ní ještě kdy vrátíte. Hratelnost Redshirt ovšem selhává mnohem dříve - herní úkony jsou totiž na oddechovou hru tohoto typu příliš zdlouhavé.

K tomu si navíc přičtěte nepřehlednost. Najít mezi mimozemšťany s cizími jmény toho správného je vážně kumšt, nehledě na to, že osoby ve hře nečekají, až jim dáte pokyn k akci, ale žijí si svým vlastním životem, což v konečném důsledku není zábavné, ale frustrující – o interakci s nimi se snažíte opakovaně, přičemž opakovaně přicházíte s křížkem po funuse.

Spíše než plnohodnotnou hru tak Redshirt můžeme chápat jako zábavnou satiru na dnešní společnost a sociální sítě jako takové. A to je docela málo.