Reanimal

Chlapec a dívka

Už úvod hry, kde se ocitnete na člunu uprostřed moře, působí důvěrně. Chvilka mručení motoru a naleznete svou parťačku. Dívku. Titulní postavy jsou tentokrát jen bezejmenná dvojice, chlapec a děvče. Na rozdíl od Little Nightmares 3 jsou ale oba pevně spjatí s příběhem a dává smysl, že jsou na cestě za záchranou skupiny dalších dětí oba.

Mluvit konkrétně o příběhu Reanimal by byla škoda. Jednak kvůli spoilerům - celé dobrodružství zabere sotva pět hodin - jednak proto, že Reanimal stojí především na symbolice. Výklad všeho, co se kolem vás bude dít, nechá na vás. Přitom věřím, že se najdou lidi, kteří budou jednotlivé lokace pokládat jen za expozici rychle se střídajících hororových kulis, a na druhé straně i tací, kteří budou do krve obhajovat génia a tisíc skrytých náznaků každého pohybu v podivném světě kolem.

Přitom se v plné síle vrací všechno, co jsem měl na předchozí hře rád. Velcí nepřátelé. Nehostinné nepřátelské prostředí plné znepokojivých výjevů. Když se třeba plížíte potemnělou prádelnou, kde si jedno ze zdejších monster žehlí kůže, které visí všude kolem a vy se musíte pohybovat v rytmu přerušovaného řvaní praček, rytmicky tuhne krev v žilách.

Navíc i během své krátké herní doby stihne hra vystřídat hromadu prostředí, od přírody přes ulice až po interiéry, a pořád se něco bude dít. Reanimal vás prostě nenechá vydechnout. Dostatečným důkazem budiž to, že jsme hru spustili a dojeli za jediné sezení, které skončilo až ve dvě ráno.

Návrat kooperace

Ano, i Reanimal si zahrajete v kooperaci. Naštěstí je přítomný režim na jedné obrazovce i online hraní, ke kterému je navíc k dispozici friend pass a hru si tak nezbytně musí pořídit jen jeden z dvojice. Jedním dechem je nutno dodat, že se společně hraje dobře, ale stejně tak si užijete sami. Ovládání druhé postavy je totiž i v hádankách chytře namapováno, aby vám ani nepřišlo, že reálný parťák schází.

Trochu horší je to se samotnou kvalitou online hry, kdy jsme bojovali s občasnými záškuby postavy ovládané druhým hráčem. Došlo i na několik vykopnutí ze seance a tím pádem i návrat do menu, protože mezi kooperací a sólo průchodem nejde volně přecházet. Uloženou pozici ale můžete alespoň hrát v obou módech, jen si musíte vybrat přímo z hlavního menu.

Jinak mezi hratelnými postavami nenajdete jiné než vizuální rozdíly. Chlapec má v pozdějších fázích sice páčidlo, kterým umí vylamovat prkna, ale tím to končí. Jinak záleží čistě na tom, kdo začne interakci. Dívka umí vysadit na římsy chlapce a naopak, a dokonce i ve chvíli, kdy se chopí řízení takového člunu, předá svému parťákovi ráda lucernu, co nosí u pasu, aby mohl svítit na cestu, a tím pádem ovládat i celou kameru. Což je mimochodem skvělý nápad, která hezky prověří vaše schopnosti domluvy, přeci jen, když proplouváte minovým polem na vratké loďce a nemáte kontrolu nad tím, kam se jako řidič díváte, stojí to za to.

Nejkrásnější hnus

Herně se toho ale obecně od dob Little Nightmares moc nezměnilo. Lehké hádanky střídá lehké skákání následované honičkou s monstrem, kdy máte kameru nalepenou metr před obličejem, nebo plíživou pasáží, kdy jediný špatný krok přivede rychlou smrt. Ano, občas se dočkáme nějakého řízení vozidla, souboje nebo dalších ozvláštnění, ale není jich zase tolik. Jeden by si myslel, že je to málo, ale naštěstí čas přemýšlet nedostane.

Hra totiž nezastaví. Každá scéna je působivá jak obrazem, tak zvukem. Hraje si s kamerou, světlem i jednotlivými zvuky v pozadí, aby dosáhla co největšího efektu. Kromě samotného kryptického příběhu je právě atmosféra tím, čím je Reanimal pozoruhodné. Právě tady je cítit posun oproti prvním dvěma Little Nightmares. Přitom se naplno vrací jejich schopnost rozhýbat znepokojivě fascinující hrůzy, na kterou je zvrácená radost pohledět.

Přesto se ale hra nevyhnula několika menším designovým přešlapům. První za mě je samotné hledání sběratelských předmětů, masek pro vaše hrdiny a dalších drobností Často totiž na rozcestí nemáte šanci poznat, která cesta vede dál a která je odbočka. Když je odhadnete špatně, často se za vámi prostě zavřou dveře a nemáte šanci se vrátit.

Bohužel ani po dohrání hry nemůžete třeba spustit jednotlivé kapitoly, a pokud budete hru chtít projít znovu, musíte celou, s jedním záchytným bodem. Přitom by se nějaká forma New Game+ třeba pro odemčení druhého konce vyloženě nabízela.

Další věc, která mi časem začala trochu vadit, je samotný systém záchytných bodů. Není totiž vždy zrovna logický a jako bonus se trochu zmateně liší, když hru vypnete, odpojí vás v kooperaci nebo zemřete. Navíc každé nahrání hezky protáhne animace, kdy ústřední postavy sedí na zemi a po chviličce vstanou. Změna animací sice pěkně reflektuje vývoj vztahu hlavních hrdinů, ale v některých pasážích, které zkoušíte stylem pokus omyl, nebo v sérii těžších skoků, se ze zastaveníčka stává zdržení.

Děkuji za všechna ta monstra

Hodně dlouho jsem přemýšlel, jak se k Reanimal postavit. Zda si zaslouží svoji cenovku, jestli si obhájí svoji délku a jestli náhodou není trochu zahleděný do vlastní kryptičnosti. Jenže nakonec jsem došel k závěru, že ho musím zhodnotit kladně. Klidně si vezměte moje peníze za atmosférickou krátkou filmovou podívanou. Jsem rád, že nepřetahovala zábavu, protože vím, že kdyby byla delší, už by ztratila dech.

Občas si navíc stojí za to zahrát hru, o které se po hraní chcete pobavit, vykládat si o tom, jak jste co pochopili. Která ve vás bude rezonovat, až si půjdete večer lehnout. Protože přesně tohle se nám stalo bez ohledu na zmíněnou druhou hodinu ranní. Nakonec jsme Discord vypínal až o půl třetí a odcházel s pocitem, že jsem rád, že jsem večer ve společnosti Chlapce, Dívky a jejich společníků v jejich pokřiveném světě zažil.