Ratchet & Clank: Rift Apart

Příběh začíná velkou oslavou velkolepých hrdinských činů dvou protagonistů, která se neobejde bez ohňostrojů, konfet a obřích nafukovacích podobizen. Nad grafikou se sice budeme rozplývat patrně v průběhu celé téhle recenze, ale musíme začít už teď. Když totiž skončila úvodní animace, která svými produkčními hodnotami stojí na úrovni moderních animovaných filmů, a my mohli převzít kontrolu nad ušatým lombaxem, aniž by se na vizuálu cokoli změnilo, polilo nás horko.

Oční orgasmy

Množství prvků, které autoři nacpali do každé scény, je doslova dechberoucí, totéž ovšem platí pro jejich detaily, nádherně implementovaný ray-tracing, zpracování materiálů, částicové efekty rozbitých beden a samozřejmě ničivé účinky zbraní.

Oslava ve velkoměstě Megalopolis má vyvrcholit předáním daru, který robot Clank svému parťákovi připravil – nástroj zvaný Dimenzionátor má Ratchetovi pomoci vydat se do jiných vesmírů a pátrat po svém ztraceném druhu. Jak to ale bývá, nic neproběhne tak, jak by si hrdinové přáli. Na scéně se totiž objevuje zlotřilý Dr. Nefarious, jenž se Dimenzionátoru zmocní a v několika okamžicích zadělá na šlamastyku doslova multivesmírných rozměrů.

Právě dimenzionální rifty mezi jednotlivými realitami jsou jedním z velkých taháků hry. V rámci jednotlivých úrovní se díky nim jednak můžete rychle přesouvat při manévrování během soubojů, skrz některé jde zas navštěvovat kapesní dimenze s bonusovou kořistí, zpravidla novým kusem garderoby.

Trhliny v časoprostoru fungují naprosto báječně, v celé řadě akčních sekvencí vás hra s bleskovou kadencí protáhne několika prostředími a díky extrémně rychlému SSD je jejich střídání okamžité. Nejcitelněji tuhle schopnost pátého PlayStationu pocítíte na planetách, kde se nacházejí speciální krystaly. Ty po úderu okamžitě změní dimenzi a tedy prostředí kolem vás, to, co by se v minulosti neobešlo bez nahrávací obrazovky se stane během jediného mrknutí.

Po prekérní situaci v Megalopoli se Ratchet dostává do jiného vesmíru a objevuje se v Nefarious City. A tady nám brada spadla podruhé, přičemž jsme se ji po zbytek hraní ani neobtěžovali sbírat z podlahy. Dystopická realita neony ozářeného města s tisícovkami vznášedel na vzdušných dálnicích je naprosto oslňující, nešťastné zástupy ujařmovaných robotů se snaží předstírat oddanost ke zlotřilému tyranovi, zatímco z tlampačů zní propaganda. Nefarious City je zkrátka jednou z nejbombastičtějších lokací, jaké jsme kdy za to čtvrt století hraní her navštívili, přinutilo nás zas jednou dělat to, na co už jsme dávno zapomněli – jen tak se procházet a kochat detaily.

Právě tady se naučíte základní pohybové fígly, jako je speciální fázovací úskok, běhání po zdech (některých) a také tu potkáte starou známou paní Zurkonovou, která vám v průběhu hry pomůže vybudovat zbraňový arzenál. A že je to nějaký arzenál.

Do rukou zbraně a hurá na ně

Ratchet sice začíná s obyčejnou pulzní pistolí a brzy dostane brokovnici, to jsou ale jen úplné základy vašeho vybavení. Brzy do rukou dostanete třeba zahradní kropítko, které z nepřátel nadělá lístečky obrostlé sochy, naprosto famózní metač elektrických výbojů, jež dokáží roztančit celé skupinky nepřátel naráz, různé druhy granátů, ledovač, odstřelovací pušku schopnou zpomalovat čas a spoustu dalších. A pokud budete zvlášť šikovní, odemknete si generátor riftů a můžete na skupinky nepřátel nechat z jiného vesmíru spadnout třeba…pirátskou loď?

Skvělé je, že zbraně se postupně vylepšují tím, jak je používáte, a prakticky každá najde své využití. Druhotně pak můžete posilovat některé jejich vlastnosti skrz speciální nerost, který nacházíte všude možně po herních světech, obrovská výhoda a krása Ratchet & Clank: Rift Apart ovšem tkví v tom, jak jednoduše a nekomplikovaně přistupuje prakticky ke všemu. Přesně tak, aby si tuhle hru mohli užít i mladší hráči, ale pořád dost zábavně i pro odrostlejší kusy.

Podobný přístup má hra i k získatelným kostýmům. V průběhu můžete poskládat několik setů, složených vždy ze tří částí (helma, tělo, nohy). Každý má specifické bonusy, ale podobně jako ve Spider-Manovi od stejných vývojářů dostáváte zásadní svobodu – bonusy odemyká pouhé vlastnictví setu, nemusíte jej kvůli nim nosit, a tak váš Ratchet nebo Rivet může vypadat pořád tak, jak chcete.

Kdo je Rivet? Pokud jste viděli aspoň nějaké screenshoty, asi vám neušla přítomnost fialové lombaxí dívky, která se místo obřího francouzského klíče ohání kladivem. Ano, Rivet je novou hrdinkou, která se s Ratchetem dělí o přítomnost na obrazovce prakticky fifty-fifty, možná má toho prostoru i o něco víc. Vůbec to ale nevadí, je totiž skvělá.

Fialová hvězda

V tomto bodě je asi vhodné upozornit na něco, co vám dost možná i tak došlo – Ratchet & Clank: Rift Apart není kdovíjak srdceryvný příběhový opus na úrovni The Last of Us. Opět si v tomto případě pomůžeme s přirovnáním k moderním animovaným filmům, kterým se ovšem scénář vyrovnává naprosto skvěle. Rivet má pro jeho potřeby velmi pěkně vykreslený charakter, na rozdíl od Ratcheta, který má svého Clanka, je spíše samotářkou bez přátel a o záludnosti mezilidských (no, lidských…) vztahů se ještě musí leccos naučit. Zároveň jde o kurážné děvče, které se nezalekne ani tak ostřílených mořských vlků, jako je Pierre La Fer, pirát extraordinaire!

Ohromnou devizou celé hry je situační humor, který autoři zvládají tak akorát dávkovat, aby byl pořád okouzlující a nespadal do hlubin trapnosti, jako se to stává filmovým Avengerům nebo Hvězdným válkám. Svět(y) Ratcheta a Clanka jsou zkrátka nabité bizarními postavičkami i technologiemi, ve vesmírném baru se můžete kochat plejádou prapodivných štamgastů a jejich kratochvil, pirátská planeta s rádoby hrdlořeznými bukanýry se nakonec ukáže být (poměrně zoufalým) zábavním parkem a tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Prakticky každý svět přichází s nějakým novým nápadem, ať už je to měnění dimenzí, létání na drakovi, prohánění se na rychlých šnekokrabech, bruslení na antigravitačních botách a podobně. Ano, zcela nepopiratelně je hra ve svém jádru „pouhou“ 3D skákačkou, nebo spíše akční adventurou, jenže je také po všech směrech dovedena k dokonalosti.

Jakýkoli střet se skupinkou nepřátel je prostě událost, každá zbraň přímo křičí, abyste tentokrát vyzkoušeli právě ji a ta skoro až epilepsii budící paseka, co můžete rozpoutat na obrazovce, je prostě jinde nevídaná. Jestli jsme si mysleli, že v Returnalu dochází ke svižné akci, pak je Ratchet & Clank: Rift Apart ještě o několik úrovní dál.

Je těžké vám popsat tu ryzí bezstarostnou zábavnost, stejně jako žádný z obrázků, které najdete kolem těchto řádek, nedokáží ani omylem vystihnout dokonalost výtvarného a technického zpracování.

Kadence nápadů, gagů, technická dokonalost a hlavně ta kýžená svižnost. Ratchet & Clank: Rift Apart zvládá to, co tolik moderních her ne – zcela se oprošťuje od nudných a rozvleklých prvků a neustále vás zahrnuje něčím novým. Úrovně jsou tak akorát dlouhé, abyste si je užili a už zase metelíte dál. Rozhodně se ale nejedná o nějakou jednohubku na odpoledne, pocitově jsme v ní strávili stejné množství času, jako ve Spider-Manovi z roku 2018.

Nastavení pro každého

Hra během recenzování fungovala bez jediného problému, nenarazili jsme na žádné bugy, glitche, pády a podobně. Po většinu času byl k dispozici jediný režim zobrazení, tedy ten, který skýtá to nejlepší grafické nastavení a ray-tracing při 30 FPS.

Vývojáři nicméně stihli relativně včas zpřístupnit day one patch, se kterým už budou automaticky hrát všichni kteří si hru pořídí, a který přináší dva nové režimy. Hrát tak můžete v dynamickém 4K při 60 FPS a dokonce i v režimu 60 FPS plus ray-tracing, který Insomniaci přinesli už do Spider-Man: Miles Morales. Musíme říct, že poslední zmiňovaný režim už docela citelně zasahuje do rozlišení a ostatních efektů a vlastně jsme nebyli ochotní vyměnit ultimátní grafiku ani za těch 60 FPS. Je ale rozhodně skvělé, že si můžete vybrat dle vlastních preferencí.

Quality režim ale prostě nesnese jakoukoli kritiku. Jak už jsme zmínili, nikdy jsme neviděli v pohybu cokoli tak působivého, jako je Rift Apart. Všechny součásti dokonale pasují dohromady a výsledek je prostě strhující. Na jednotlivých planetách se pořád něco děje, ať už jde o zmíněný dopravní provoz nebo obřího walkera, líně se potulujícího pustinou.

Několik minut jsme strávili jen sledováním pohybu Rivetina huňatého ocásku, kterak přechází mezi světlem a stínem a jeho osvícení ještě ovlivňují prolétající vznášedla. Materiály jako srst nebo třeba Clankovo ocelové tělo, které správně odráží rozmazaný obraz, prostě z plna hrdla řvou „next-gen“ a my se můžeme jen radovat, že takové hry vycházejí v prvním roce života konzole.

A není to jen grafika, díky SSD přestaly existovat nahrávací časy, 3D zvuk i tady funguje na jedničku a stejně jako v Demon’s Souls či Returnalu nebo Resident Evil Village se stará o budování amosféry, no a pak je tu DualSense. Díky adaptivním triggerům má skoro každá zbraň různé režimy střelby podle toho, jak moc domáčknete spoušť, podobně kouzelně pak funguje i postupné zrychlování při jízdě na antigravitačních bruslích.

Rift Apart je pádným argumentem k rozladěnosti, že v Sony hodlají i nadále své velké hry vydávat i na PlayStation 4. Ne, nejde o elitářství a samozřejmě chápeme ekonomický smysl. A nejde ani o grafiku, věříme, že ta se dá škálovat relativně snadno. Jde právě o ty konkrétní technické možnosti, které nabízí nová generace. O technologie, jež umožňují budovat zcela nový gamedesign, který zkrátka dřív nebyl možný. Věříme, ano, nový Horizon nebo God of War budou jistě skvělé hry. Ale budou to o něco hezčí hry z minulé generace. A to je škoda.

Je toho ještě tolik, o čem bychom mohli zpívat ódy, ať už je to vynikající dabing nebo třeba vydařené bonusy, jež získáváte za hledání schovaných zlatých šroubků, a mezi něž patří třeba nové barevné filtry, skiny na zbraně a podobně. Studio Insomniac se s Rift Apart po všech stránkách překonalo a směle se může řadit mezi ty největší velikány Sony Worldwide Studios.

Nulové výhrady

Ať přemýšlíme sebevíc, nenapadá nás, za co Ratchetovi a Clankovi strhnout hodnocení. Ano, pokud hrajete výhradně realistické střílečky nebo historické strategie, nebude to asi šálek vaší kávy. V tom, co se ale hra snaží dělat, naprosto bezvýhradně exceluje. Snad jen variabilita robotích bossů a jejich schopností by mohla být trochu větší, ale upřímně, při hraní nás to ani nenapadlo a vytáhli jsme to z rukávu po dlouhém přemýšlení.

Jestli máte doma PlayStation 5, rozhodně musíte mít i tuhle hru, zahoďte veškeré pochybnosti o tom, zda by měli velcí kluci a holky hrát něco na první pohled takhle dětsky vypadajícího. Pokud nám extrémně nevěříte, zahrajte si posledního Ratcheta & Clanka z roku 2016 a vězte, že tohle je zkrátka ještě mnohem lepší.

Jako ti, kdo dobrodružství téhle nesourodé dvojky sleduje od samých kořenů, hlasitě aplaudujeme autorům a smekáme svou nejoblíbenější kšiltovku. Na žebříčku těch nejlepších her letošního roku bude pořádná tlačenice a zdá se, že hry ze stáje Sony v ní budou mít hodně ostré lokty. Vedle Returnalu si PlayStation 5 připisuje další letošní zásah do černého. Nenechte si ho ujít.