Ratchet & Clank: All 4 One

All 4 One sází na multiplayer až pro 4 lidi. Na rozdíl od kooperativního titulu Ratchet: Gladiator pro PlayStation 2, kde fungoval splitscreen, je tu obrazovka jen jedna a prohání se na ní všichni čtyři hrdinové naráz. Tentokrát se totiž k obligátnímu Ratchetovi s Clankem přidali ještě kapitán Quark a hlavní ultra záporák Dr. Nefarious. Právě výběr hrdinů, za které lze hrát, malinko překvapil - ne ovšem pozitivně. Ačkoliv je Dr. Nefarious bezpochyby legrační postava, nikdo za něj nechtěl hrát a nejfrekventovanější byli stejně nakonec Ratchet s Clankem. U fanoušků série to zřejmě bude podobné, výběr postav mohl být větší, celá série nabízí bezpočet potenciálně skvělých adeptů.

Samotná hra však funguje podobně jako předchozí tituly, jen je možná více zaměřená na střelbu. Skáčete po plošinkách a jiných nástrahách, likvidujete nepřátele a sbíráte šroubky. Novinkou je tu ovšem všeobecná nutnost spolupracovat s dalšími postavami. Do některých nepřátel musíte střílet všichni najednou, vzájemně se přehazovat z jedné strany na druhou a podobně.

Obrazovka funguje pro všechny společně, podobně jako třeba v Lara Croft and the Guardian of Light. Kamera se vzdálí, jestliže od sebe odstoupíte moc daleko, ale v případě, že se někde zatouláte a zmizíte z obrazu, umřete. Je to rozhodně příjemnější řešení než splitscreen, ale na druhou stranu je to pořádně otravné, pokud chcete prozkoumávat okolí, jelikož musíte spoléhat na vaše kolegy v tom, že vám to dovolí a půjdou s vámi. A to se ne vždy podaří. Stejně tak vás dokáže nezřídka nakrknout pevně daná kamera, která nepatří mezi ty nejlepší. Touha trochu pohnout s pohledem bude asi dráždit nejednoho z vás.

To ale přivádí i dalšímu nedostatku nového Ratcheta, kterým je bohužel zmatečné ovládání. Postupem hry si můžete za sesbírané šroubky nakoupit nové zbraně, které se vybírají pravou analogovou páčkou. Naopak pod směrovým křížkem máte předměty pro nebojové akce - kupříkladu sbíječky. Ve vypjatých momentech je pak zásadní vědět, kde co je, a umět si vše správně a rychle přehodit, což při standardním rozmístění jednotlivých nabídek není vůbec jednoduché a může vás to klidně stát i život. Minimálně ten virtuální.

Na rozdíl od předchozích dílů je v All 4 One kladen důraz hlavně na střílení, jak je výše zmíněno. Ve víc lidech je to zábava a střílení na jedné obrazovce funguje mnohem lépe než třeba plošinovkové hopsání, kde se perete s kamerou a ještě se vám špatně orientuje přes všechen ten bordel na obrazovce. Na druhou stranu, pro fanoušky série to může být trochu zklamání z odklonu od klasického herního principu.

I když se dá All 4 One hrát ve čtyřech lidech, nelze to doporučit. Jakmile přijdou na scénu víc než dvě postavy, začne být hra neskutečně nepřehledná. Musíte se neustále držet svých spoluhráčů a důkladně se soustředit, za koho vlastně hrajete. Zní to absurdně, protože jsou si hrdinové podobní opravdu jen vzdáleně, ale ve zmatku probíhající bitvy se nejednou stane, že začnete sledovat cizí postavu. A to může přijít draho vás i vaše spoluhráče.

Nejlépe si prostě Ratcheta užijete ve dvou. V ten moment se projeví nejsilnější stránka hry - kombinace zdravé rivality a nutnosti spolupracovat. Kromě toho, že musíte vzájemně střílet po nepřátelích a krýt si záda, tu výborně funguje možnost soupeřit o to, kdo posbírá víc šroubků, zabije víc nepřátel, či získá nejvíc zvířátek, která se musí po cestě zachraňovat. Právě tyhle vzájemné šarvátky jsou skvělým hnacím motorem zábavy.

Nechybí samozřejmě možnost hrát nového Ratcheta o samotě, bez kamarádů, jen s pomocí umělé inteligence. Připravíte se tím však o mocné kouzlo společného hraní, ke kterému patří nejenom spolupráce, ale i soupeření – kdo by nechtě vyfouknout spoluhráči všechny šroubky rovnou před nosem, když má tu možnost?

Jinak na vás hra neustále posílá něco nového, prostředí se často mění, úkoly jsou dost variabilní a nepřátel je neskutečné množství. Navíc všichni vypadají naprosto úžasně. To všechno je navíc podpořené typickým ratchetovským humorem, takže se po celých 10 hodin rozhodně nudit nebudete.

Přesto je nutné si ještě jednou postěžovat. All 4 One je totiž hra dosti zabugovaná. Nejednou se při společném hraní stalo, že zmizel zásadní předmět a nešlo jinak, než restartovat. Jindy zase hrdinové umírali bez důvodu nebo propadli texturou do videoherního zákulisí. Nelze říct, že by hra byla kvůli chybám nehratelná, ale rozhodně to člověku leze na nervy a kazí zážitek.