Rain World

Kočka

Hra sice obsahuje příběh, ale jedná se spíš jen o lehkou spodní malbu. Rámec, který obepíná dobrodružství monumentálního rozsahu a záběru, ale není jeho hlavním hnacím motorem. Vyprávění probíhá téměř výhradně beze slov formou vizuální komunikace s hráčem. Filozofií Rain World je navíc zásadně nepodávat pomocnou tlapku, minete-li tak při své pouti místa, která vám měla napovědět více o ději a příběhovém vykreslení světa, což se snadno může stát, zkrátka se onu informaci nedozvíte.

Protagonistou je bělostné zvířátko, kterému se říká slugcat. Tedy slimákočka. To zní, přiznejme si, poněkud nechutně, ale ve skutečnosti budete hrát za roztomilou číču s trochu mohutnějším ocáskem. A jak každý sluha, který se doma klaní skutečnému pánu tvorstva, dobře ví, kočky jsou kapalina. Vtečou kamkoliv (hlavně do krabic) a vyplní jakýkoliv prostor beze zbytku. Právě na to si nelze nevzpomenout, když si poprvé vyzkoušíte ovládání Rain World. Pohyby všech tvorů, slimákočku nevyjímaje, jsou totiž směsicí procedurálně generovaných animací na bázi fyziky, a běžných animací. To ve výsledku tvoří neobyčejně plynulý a hladký přesun, kdy zvíře opravdu jakoby elegantně obtékalo překážky.

Paradoxní je, že právě tento prvek, který dodává hře značnou část jejího specifického a podmanivého kouzla, lze zároveň považovat za jedno z největších negativ. Vedení postavy je totiž kontextuální, slimákočka se má tendenci zachytávat všeho, co má v dosahu, a to nezřídka působí zmatky, kdy se nedaří vyhoupnout se na příčku, kam je potřeba, protože se zvíře tvrdošíjně chytá jiného výstupku.

Ovládání jednoduše není zrovna nejpřívětivější. Rozdíl v úhlu, v němž je třeba například lézt do trubky, oproti situaci, kdy se kočka pokusí zalézt někam jinam, se pohybuje v rozmezí několika stupňů. Několikrát dokonce nadešla chvíle, v níž bychom odpřísáhli, že děláme pořád tu samou věc, ale postava reagovala třikrát a pokaždé jinak. Kdyby se to stalo při hraní nějaké meditativní explorativní záležitosti, člověk by mávl rukou, ale Rain World je tvrdá jak železobeton, půlvteřinové zaváhání nebo nepřesný pohyb obvykle rýsuje vratkou hranici mezi úspěchem a zoufalstvím, a za beznaděj může ovládání častěji, než by bylo milé.

Uplakaný svět

Pokud máte názor, že rozlehlý otevřený svět lze znázornit pouze ve třech rozměrech, Rain World vás vyvede z omylu. Mapa má několik zhusta propojených úrovní. Gigantická hrací plocha se skládá z celkem dvanácti výrazně tematicky, vizuálně i herně odlišných lokací, z nichž každá obsahuje tucty větších i menších místností. Celkem jich je ve hře přes šestnáct set, a skoro všechny obsahují nějakou nástrahu, hádanku nebo pointu. Ne, Rain World opravdu není rychlovka na jedno odpoledne.

Velkým lákadlem celého projektu, věcí, kterou se vymyká standardům běžného herního obsahu, je jeho ekosystém. Ve světě funguje potravní řetězec, a slimákočka, jak to tak bývá, se pohybuje nepříjemně blízko jeho spodní části. Každý zástupce flory i fauny má své místo, svůj účel a často i své herní využití. Nikdy nebudete vědět, jestli vás tajemný tvor napadne a usmrtí, nebo si naopak s jeho pomocí lze usnadnit putování. Budete ztracení, bezradní a vystrašení. Jakmile ale se ale do deštivého světa v potu a krvi ponoříte hlouběji, začnete se orientovat. Co se zpočátku zdálo nahodilé, zapadne do celkové logiky prostředí. Nakonec si uvědomíte, že vás obklopuje ohromující hodinový strojek, ve kterém všechno tiká, klape a prolíná se, jak má.

A nejen to. Většina tvorů, které potkáte, vám sice půjde po krku, ale kočka je stále nedílnou součástí celého mechanismu. To znamená, že ekosystém na vás a vaše konání bude reagovat. Budete se chovat dobře k podivným domorodcům a nosit jim cennosti jako dary? Spřátelíte se. Budete lovit a predátory napadat a zabíjet, což opravdu jde, ale je to pekelně těžké? Nakonec se vás začnou bát, jako jste se dříve báli jich. Rain World si jednoduše do jisté míry tvarujete vlastním hraním, vlastním přístupem, a věřte, je to jedinečný zážitek.

Drápy a žihadla

Hra neobsahuje v podstatě žádnou navigaci nebo ukazatel směru, kterým byste se měli ubírat. To však není důvod, proč je tak drakonicky obtížná. Tak moc, že je vůči hráči až neférová. To mimochodem není náš vlastní výmysl, tvůrci neférovost bez vytáček přiznávají na oficiálních stránkách hry na Steamu. Zda je to tak dobře, a zda jste majiteli nervů z kalené oceli, abyste se neúprosnou výzvou nenechali zlomit a odradit, to už je na každém zvlášť.

Jádro pudla leží v několika mechanikách. Každá jednotlivá by sama o sobě znamenala snesitelnou komplikaci, ale když je spojíte dohromady, vzplane inferno. V první řadě jde o počítadlo přežitých cyklů. Abyste mohli pokračovat dál, je čas od času nutné projít přes bránu, která se odemkne jen v případě, že jste přežili určitý počet "dní". Toho dosáhnete tak, že kočku nakrmíte a necháte ji přezimovat v k tomu určené komoře. Tím ztratíte čtyři body jídla z celkových maximálních sedmi a počítadlo cyklů vzroste o jeden.

Problém je, že smrt toto počítadlo opět o jeden bod sníží. A vy musíte znovu hledat jídlo, znovu se dostávat do bezpečí hibernační místnosti, následně třeba znovu zahynout při pokusu o cestu k bráně dál. A zase od začátku. Pak se například při snaze o získání předchozí hodnoty nepovede skok pro životodárné ovoce, aby měla kočka plný žaludek, dopadnete do vody plné pijavic, které vás stáhnou ke dnu, dva cykly jsou v trapu, ovladač letí do zdi, z pokoje burácí řev, sprška vulgarit a výhrůžek směrem k vývojářům.

Už to samo o sobě lehce zavání grindem, ale dá se na to zvyknout. Je to vlastně jenom velice drsné učení se zákonitostem zdejšího světa. Po několika hodinách zoufalství, hladu a opakovaných smrtí, již budete schopní zhruba odhadnout, co si můžete dovolit, a co by skončilo neslavně.

Jenže pak přichází déšť. Každý cyklus má omezený čas. Jakmile uplyne, zlověstně se setmí, začne pršet, a pokud vás příval vody rovnou nerozdrtí, mapa se zatopí a vy jste bez šance. Jediná možnost je průtrž přečkat právě v hibernační komoře, ale to lze jen s dostatkem jídla. Jste moc daleko od bezpečí nebo nemáte zrovna plné břicho? Smůla. Mínus jeden cyklus a zpět na startovní čáru cyklu předchozího.

Přidejte vedle nulových vysvětlivek k čemukoliv ještě element náhody a nestálosti, a máte zaděláno na prvotřídní agónii. Nepřátelé, dravci a nástrahy se při každém cyklu rozmisťují do jisté míry náhodně. Důležité body zůstávají stejné, ale kde vás před chvíli napadal obří sup, můžete další den nalézt jen pár neškodných netopýrů. Postupu stylem pokus omyl se tak zkrátka čas od času není možné vyhnout, což v bolestivém sepětí s ostatními nemilosrdnými mechanikami působí už skoro prvoplánově krutě.

Nechápejte předchozí odstavce jako výhradní kritiku. Je to jen varování. Na konec Rain World se rozhodně nepodívá každý, ale kdo vytrvá, naučí se rozumět světu a zůstane pevně stát navzdory metaforickým i doslovným bouřím, dostane se mu herního zážitku, který jen tak neodezní. Někoho ale nespravedlivá obtížnost otráví, a upřímně, nelze se tomu úplně divit.

Objevitelova radost

K obrazovce dokáže přikovat mimo jiné i atmosféra. To by se sice dalo prohlásit o celé řadě her, ale ta zdejší... dámy a pánové, ta je. Grafika je namalovaná jedním z nejlepších pixel artů, který bylo možné v posledních letech vidět. Je navíc zkombinovaný s dynamickou prací se světlem a stínem podle moderního střihu. Výsledek je neuvěřitelně podmanivý. Ponurá nálada světa je strhující, výborně dokresluje neúprosnou nehostinnost, ale zároveň dokáže tvořit naprosto odzbrojující, dechberoucí, překrásné scény v industriálním postapo stylu. A vše čeká jen na vás a na vaši zvědavou slimákočku.

Je to právě ono objevování, učení se a zjišťování, co dokáže přivodit nevídané potěšení ze hry. Pravdou zůstává, že vinou nulové nápovědy se zkoumání okolí a vlastností tvorů, jež ho obývají, neobejde bez skonů a selhání, ale to je tvůrčí záměr. Právě proto pak může přijít vzrušení a radost, když se povede odhalit funkci, která je naopak prospěšná.

Čeho si cení domorodci? Co jim musíte dát, aby vás nechali projít svou vesnicí? Jak proplavat zatopený tunel, který je na první pohled moc dlouhý a nevydržel by vám vzduch? Jak nalákat predátora do pasti? Jsou k něčemu dobré ty zvláštní modré plody, které se nedají jen tak sníst? A co ty červené bobule? Jak se dostat přes masožravou trávu či smrtící obří řasy, co vás bez milosti utopí? Rain World je plná obsahu a podobných otázek. Každá opravdu má svou odpověď, na kterou si budete muset přijít sami. Občas k tomu sice vede cesta korytem potoku slz, ale když se to podaří, je to moment nefalšovaného uspokojení.

Kolosální, nesmlouvavá, atmosférická, krutá i přenádherná, komplexní a s nečekanou hloubkou herních mechanik - taková je Rain World. Kdo se nenechá zlomit neférovostí a překousne občasné selhání ne vlastní vinou, tomu se dostane dobrodružství, které se jen tak nezapomíná. Hra to není pro každého, je náročná na čas i nervy takovým způsobem, na jaký už dnes nejsme příliš zvyklí. Pod tvrdou slupkou se ale skrývá opravdový unikát. Být ovládání přesnější a výzva alespoň malinko spravedlivější, výsledné hodnocení by bylo ještě výrazně vyšší.