Rage: The Scorchers

(Not) this ♥ again

Sarah, jak se ona spoře oděná ženština jmenuje, nejde jedním šmahem odsoudit. Není to neschopné děvče v nesnázích, ale její přítomnost ve finálním „kumbálu na trofeje", neustálé nakrucování zadku napasovaného v minišortečkách, virtuální útoky na váš virtuální poklopec, velmi otevřená řeč těla a ohoz hodný lehké děvy jsou dostatečně výmluvné. Herní kulturo, vítej v zastydlém pubertálním stádiu.

Sarah je dílo křečovité snahy idSoftu o vytvoření vztahu ve světě, kde je každý karikaturou. Sarah je nechtěně vtipná a trochu vlezlá nápodoba Alyx Vance nebo nedávné Elizabeth. Nicméně, Rage patří mezi komiksovou nadsázkou prolezlé šestákové novely, a když tu vlezlost člověk přehlídne, tenhle doplněk ze hry stylem nijak zásadně nevybočuje. Od téhle hry boření stereotypů moc čekat ani nejde.

Rage, to je především atmosféra fantaskní postapokalyptické pustiny a krásné exteriéry, kde není radno „pomalu, důkladně, abych z toho něco měl" zkoumat detaily. Všemu pak samozřejmě kraluje jedinečná dynamická akce. DLC Scorchers nepřináší nic nového či inovativního. Padouši kují pikle, vy musíte kout padouchy dokud nepřestanou dýchat. Jde prakticky o čtyři mise, přičemž ta poslední je roztažena na tři větší dějství.

Horkou jehlou

Hoši a dívky z idSoftu ale všili tohle DLC do hry tak trochu narychlo. Představuje se série misí, jejíž jednotlivé fáze mají určité opodstatněné požadavky, například dostat se do osady Wellsprings. Jenže oznámení jsou však podaná velmi lacině formou dialogových oken. Po čase je celkem evidentní, že jde o obsah, který měl být už v základu, ale neprošel střižnou. Otevírají se vám doposud zamčené dveře, původní provizorní zátarasy mizí. Zároveň ale nemalá část zůstává stále neodemčena a je celkem jasné, že původní záběr hry byl mnohem, mnohem větší.

Zamrzí, že krom nového přírůstku ve vaší osobní zbrojnici neprorůstá nový obsah nikam mimo svůj vymezený, od základní hry striktně oddělený, dvorek. V ostatních misích nikdy nenarazíte na nový typ mutantů, nikde nenajdete „náhodně" pohozený balíček erárních hřebíků, nikdo vás za vaše úspěchy nepochválí (což základní hra normálně a pěkně dělá!). Zakomponování obsahu DLC do hry je tak bohužel docela zklamáním. I přes naroubování do kostry příběhu stojí osaměle.

Ani to nové kasino není otevřená volně přístupná místnost. Jako vše ve Wellsprings ale musí být schované za dveřmi. Jen abyste zjistili, že vevnitř provozuje liliputka osekanou nezajímavou ruletu a... že už si nikdo nestěžuje na zavření kasina Autoritou, čímž hra ztrácí jeden z motivaci budujících, příběhově relevantních výkřiků.

Na začátku předposlední mise dokonce, jako by se nechumelilo, potkáte toho fousatého dědulu Stewa z druhé části hry, u něhož můžete kupovat akční zboží. Ani vás nepozdraví. Dokonce má zde, oproti základu, normální plnou nabídku, ale láká vás k sobě stejnými řečmi o exkluzivitě jako v Subway Town. Byl tam plácnut bez kontextu, jen abyste si mohli dokoupit zásoby a nemusela se modelovat a dabovat další postava.

Olovo v duši

Jinak už je tomu u soubojů, které plně přebírají vše úchvatné ze základu, ba dokonce koncept mírně rozvíjejí. Reaktivní pohyb bojištěm, úhybné manévry, změny postojů, útěky do krytu, vyhánění pomocí granátů - všeho se dočkáte dosyta. Velice často se v přídavku bojuje v otevřenějších prostranstvích, která nahrávají Scorcherům s jetpacky. Vrhají se na vás z nečekaných stran a nejednu už tak zajímavou situaci krásně ozvláštňují.

Gang jinak oplývá klasickým složením jednotek včetně bojovníků na blízko a těžkooděnců, kteří se vás v tomto případě snaží upéct svou variací na vrhač ohnivých koulí. Příjemně působí i noví mutanti obalení betonovou krustou nebo bůhvíčím, která je činí odolnějšími a zároveň z nich při zásahu odpadává. Škoda, že jich za celou dobu zabijete asi třicet a nejsou nikde jinde k vidění.

Potěší i drobné hrátky s designem, kdy např. čelíte vlnám mutantů podporováni statickými nezničitelnými věžičkami. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Zhruba v půli začne trochu omšele působit násilné nadužívání arén a závěrečný boss je vyloženě otravný. Je příliš silný, což má za následek, že ve značně dynamické střílečce náhle trávíte 80 procent času dloubáním se v nose schovaní za zdí při čekání na předem daný moment v sekvenci, kdy můžete konečně vykouknout a párkrát vystřelit. Finální boss je také příliš odolný, což má za následek, že tohle opakujete do zblbnutí. Ani jedno však nedokáže převážit předchozí tři hodiny, které prostě a jednoduše baví. Navíc obsah DLC nutně střídáte se základní hrou, takže se jen těžko okouká.

Kulisy si nezadají ve své kráse se zbytkem hry. Snad jen první mise je trošku nenápaditě zasazená do obyčejných jeskyní. Už druhá Rafinerie vás ale probudí z letargie, abyste se pak přes roztomile pompézní druhou arénu v Mutant Bash TV a pěkně vyvedené tunely dostali až do aztécko-maysko-incko-bůhvíjakých ruin. Že to hned vedle pouště utažsko-nevadského typu nedává smysl? Rage je explozí imaginace, ne logiky a zeměpisu. Sice tam kýčovitě zapadá slunce 24 hodin denně, ale to nijak nebrání bradám v padání.

Grafikou (z technického i uměleckého hlediska) i designem soubojů idSoft pořád umí stát nad ostatními, nebo se jim alespoň bez problémů vyrovnat. Krásná je i více než adekvátní cena, jež činí 5 euro, čímž se tohle DLC stává kandidátem na herní ekvivalent ocenění Bib Gourmand - dobrá hra za adekvátní cenu.