RAGE

Verdikt
79

V RAGE možná id Software promeškali šanci vytvořit svůj magnum opus. Ale i přes určitý promarněný potenciál vytvořili hru, za níž se nemusejí stydět oni, ani hráči, kteří se s ní rozhodnou strávit svůj čas.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: id Software
Vydání: 7. října 2011
Štítky: postapokalyptická, fps, akční

O RAGE platí, že si ji buď zamilujete, nebo ji budete nenávidět. id Software sedm let po vydání DOOM 3 škádlí hráče hrou, která se na první pohled vymyká jejich dřívější produkci, aby po pár hodinách hraní odhalila, že její hlavní klady spočívají v lpění na tradici. Nejde přitom o tradici FPS žánru, ta se ostatně v posledních letech dost rozmělnila, ale o tradici přístupu id Software ke hrám jako takovým.

Na RAGE je vidět, že si v id Software jsou velmi dobře vědomi toho, co umí udělat nejlépe a přizpůsobení hry akční moderně berou vážně jen do té míry, dokud neovlivňuje zážitek, který chtějí hráčům přinést. A právě to, zda vám tato důslednost vyhovuje, je hlavní dělící bariérou mezi tím, zda si hru oblíbíte, či nikoliv.

Take my love, take my land...

První věcí, ve které RAGE klame tělem, je dojem, že má nějaký zajímavý či dokonce originální příběh. Dopad asteroidu na Zemi a následná katastrofa apokalyptických rozměrů je ale ve skutečnosti jen umně vytvořenou zástěrkou, která události ve hře klade alespoň do minimálních souvislostí. Ve skutečnosti není příběh jednoho z mála přeživších "lidí z Archy" vůbec důležitý a hra se ani příliš nepárá s tím, aby vysvětlila kdo, co, proč a jak. Od začátku se vše děje v přítomnosti a pro přítomnost, a hráč se zkrátka musí nějak srovnat s tím, že postupem v příběhu ho RAGE skutečně motivovat nedokáže. Hra je v tomto přístupu konzistentní od začátku až do konce a rozhodně tedy nečekejte, že právě závěr vám přinese nějaké překvapivé uspokojení a vysvětlení vaší dosavadní činnosti.

Velkým paradoxem je, že přestože RAGE příběh maximálně upozaďuje, jde určitě o nejpomalejší hru od id Software. RAGE je FPS s tak překvapivě malým množstvím akce, že zejména z počátku bude řada hráčů dosti zmatená a možná i znechucená. Prostor mezi FPS částmi hry je ale využit velmi dobře a v celkovém pohledu se díky nim buduje atmosféra, kterou by jiné, příběhově mnohem rozmáchlejší hry, mohly závidět.

Postapokalyptický svět RAGE je zablácený, špinavý a i přes záblesky moderních technologií funguje spíše na základních principech typu "silnější přežije". Z postav a prostředí na vás chvilku vykoukne série Fallout, ve městech zase ucítíte kovbojské záchvěvy Firefly a čas od času se vám z nedávné minulosti vyplaví i Borderlands. RAGE ale není kopií těchto světů.

Vztekem bez sebe

Tam kde RAGE ubírá na příběhu, přidává na akci. Ta vás už po pár minutách nenechá na pochybách nad tím, že za hrou stojí skuteční zakladatelé a mistři žánru. Akční mise nejsou freneticky krvavou zábavou ani promyšleným bojem založeným na taktice a umělé inteligenci. V některých chvilkách mohou sice jedno nebo druhé připomínat, vždy jde ale jen o důsledky perfektního vyvážení tempa a přirozeného stylu hratelnosti. Přímočará, ale ne primitivní, taková je akce v RAGE.

Nenajdete zde žádný systém krytí nebo složité taktizování. Všechno se přesně v rámci tradice id Software řeší rychlostí, přesností a úkroky a v rámci dnešních her to působí až překvapivě svěže. Co na tom, že interaktivita s prostředím je minimální, a že střelbou zničíte tak maximálně dřevěné bedny nebo prostřelíte trubky s vodou - v provedení id Softu nehrají tyto detaily žádnou roli. Není třeba zapírat, že občasné uvolnění přísně lineárního postupu by hru ještě více oživilo, během samotné akce si toho ale všimnete málokdy. Důvody jsou dva: zbraně a prostředí.

Arzenál zbraní není nijak bohatý ani originální, ale poslouží při každé příležitosti přesně tak, jak očekáváte. Zážitek ze střílení je těžko popsatelný, ale věřte tomu, že pokud ve vás některá hra má vyvolat pocit drsného hrdiny akčních filmů z osmdesátek, pak je to právě RAGE. Těžko si můžete oblíbit jen jednu zbraň, žádná není dostatečně univerzální. A používání většiny z nich je navíc tak zábavné, že ani není důvod, proč byste se měli omezovat.

Do každé bouchačky je možné nacpat několik typů nábojů, které často zásadně mění nejen jejich účinnost, ale i funkčnost, takže variabilita akce je větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Vše záleží jenom na tom, kolik variant dokážete objevit (upgrady získáváte většinou ve vedlejších misích), a kolik peněz vám na ně zbývá. Před každou větší misí je totiž nutné se pořádně vybavit a nacpat kapsy náhradními zásobníky, jinak spláčete nad výdělkem. Z padlých nepřátel získáte jen naprosté minimum vybavení a nemůžete ani sbírat jejich zbraně, což je dosti neobvyklá inovace, která řadu tradičních FPS hráčů stoprocentně zarazí. Ale má svůj důvod - autoři tím motivují k plnění vedlejších úkolů, bez kterých si dostatek peněz na všechna vylepšení nemáte šanci vydělat.

Pár drobností ke sbírání na vás ale v průběhu misí přeci jenom zbude. Některé z nalezených krámů můžete zpeněžit, jiné se hodí k vyrábění předmětů. Vlastnoručně si tak můžete uklohnit třeba obvazy (hra neřeší celkové zdraví a jede v tomto ohledu ve stylu moderních stříleček), náboje, klíče k otevírání dveří nebo dokonce nejrůznější bojové pomůcky včetně šikovných robůtků. Stačí jen vlastnit návod k výrobě a potřebné ingredience.

Jak už bylo řečeno, druhým faktorem, který RAGE povyšuje nad velkou část konkurence, je prostředí. I tady platí, že variabilita je na poměry rutinérů z id Software až překvapivá. Při pobíhání zničenou krajinou navštívíte třeba chaotické základny banditů, továrnu na výrobu autíček na dálkové ovládání, základy zničeného velkoměsta nebo svérázné "podzemkové" město. Všechna tyto prostředí mají unikátní styl a patinu, která vás nechá uvěřit, že jde o něco funkčního a používaného. Přestože je tedy design levelů technicky vzato lineární, prostředí misí je tak dobře navržené, že tento fakt bude vadit jen hráčům, kteří linearitu nesnesou z principu.

Říkal si Hurikán

Přestože si lze bez problémů představit RAGE bez pojízdné části, závody jsou příjemným zpestřením hry. Ve své podstatě jde o velmi jednoduché arkádové okruhy s občasným zapojením zbraní, přičemž akce je omezena jen na střílení před sebe (žádné zběsilé kroužení myší a nutno podotknout, že naštěstí). Závoděním si v podstatě jenom vyděláváte na vybavení, ať už auta nebo vaše vlastní, ale systém hry je nastaven tak, že se mu můžete věnovat v podstatě libovolnou měrou. Hra vám v rámci příběhu vše předvede, a pak už je jen na vás, zda se závodění chytnete, nebo ne.

Tato volba ale chybí při pohybu krajinou. Tady se bez vozítka samozřejmě neobejdete, a přestože vzdálenosti nejsou nijak přehnané, občas je nutné přesuny mezi lokacemi brát jako nutné zlo. Zvláště když vás během nich obtěžují respawnující se bandité hlídající určitá území. Lze jim sice ujet, ale drobný šesták, který za jejich likvidaci dostanete, se vždycky hodí. I ostatní zpestření jízdy působí trochu bezradně a sbírání meteoritů na čas nebo hledání skrytých skokánků nepředstavuje nic objevného.

Jako Motörhead

Když se Lemmy Kilmister snaží udělat něco nového, vždycky z toho nakonec vyleze rock'n'roll. Když se snaží něco nového udělat id Software, je z toho zase vždycky střílečka. Carmackova parta se po dvaceti letech své existence dostala do stádia, ve kterém je přirovnání k rockovým legendám stejně tak trefné a lichotivé, jako varující. Tentokrát ale ještě převládla spokojenost.