Quantum Conundrum

Vytvořili milého a rozverného vědce s úžasným jménem Fitz Quadwrangle. Quadwranglovic rodina si po dlouhé generace budovala obrovské rodinné sídlo a jelikož byla plná šílených vědátorů, odpovídalo tomu jeho vybavení. Fitz sídlo převzal a dále zveleboval. Žil v ústraní, v klidu prováděl experimenty a užíval si sen každého samotářského vědce. Jediným jeho problémem bylo, že měl sestru a sestra měla malého klučinu (vás). Jednou za čas sestře rupne v bedně, spakuje vás a nechá na prázdniny u strýčka - nutno říci, že k jeho velkému „potěšení“.

Jak už to tak ale ve hrách bývá, ještě si ani pořádně neprohlédnete vstupní halu a už se na scéně objevují problémy. Strýček, zaskočen vaší návštěvou, spáchá ve své laboratoři nějaké zvěrstvo a skončí uvězněn v neznámé mikrodimenzi spolu s bolehlavem a ztrátou krátkodobé paměti. Nezdařený experiment navíc vyřadí všechna tři energetická jádra pohánějící sídlo, což vyústí v kompletní karanténu.

Čtyři pohledy na věc

Že hrajete titul od autorky Portalu, si uvědomíte už v podstatě z intra, protože přetéká osobitostí. Strýček je ten typický bručounský vědátor s labužnickým britským přízvukem a stařeckou rozverností. Vaše přítomnost v jeho království mu nedělá radost a nebojí se vám to říct. Bohužel jste nutné zlo potřebné k jeho záchraně a tak vám jen mrzutě a neochotně bude pomáhat.

Postupem času vás ale začne mít rád, sem tam přidá nějakou tu informaci o domě a každou chvíli utrousí jeden z těch nejsušších britských vtípků, jaké ve hrách můžete nalézt. Dále vás také představí pár vedlejším charakterům a občas dokonce pochválí! Zkrátka je to „postavička“, kterou si prostě musíte oblíbit.

Radit vám samozřejmě nebude v tom, jak poskakovat po úrovních. Spíše vám představí svůj úžasný vynález - rukavici schopnou cestovat napříč dimenzemi. Rodina Quadwranglů prý vždycky měla zálibu ve zkoumání alternativních realit a tahle rukavice je jejich splněným snem.

Jakmile ji oblečete a zasunete speciální baterii do příslušného přístroje, získáte schopnost přenášet se mezi dimenzemi, kde je všechno polstrované, měkké a lehké; kde je naopak všechno těžší než ve skutečnosti a nezničitelné; kde je obrácená gravitace a čas plyne daleko pomaleji než ve skutečnosti.

Procházka čtyřdimenzionálním sadem?

Strýček s touto rukavicí stavěl jednotlivé místnosti v sídle a nutno říci, že se během jejich designování značně vyřádil, takže si užijete spoustu zábavy. Postupně se propracujete od nejjednodušších hádanek k těm složitějším, u kterých se skutečně zapotíte, a když už si budete myslet, že nic těžšího se s čtyřmi dimenzemi nedá vymyslet, přidá se potřeba preciznosti.

V pozdějších fázích vás hra postaví před výzvy, během nichž budete muset nejen uvažovat a předvídat, ale také bude vyžadováno perfektní načasování a pečlivost každého pohybu. V podstatě si občas budete říkat, že by se za některé části nemuseli stydět ani vývojáři Maria. Což je rozhodně dobře, pokud vám nedělá problém výzva.

Jednotlivé hádanky se příjemným tempem obměňují a vyvíjejí, takže se nedá říci, že by na dveře kdykoli zaklepala nuda. Navíc při nich občas tuhne krev v žilách a adrenalin se hlásí o slovo také často. Pocit z dobře odvedené práce je následně skutečně sladký a nejednou se přistihnete, jak nejenom s úlevou odfukujete, ale také výskáte radostí.

Drobné detaily

Bohužel je třeba podotknout, že ač autoři věnovali velkou pozornost jednotlivým místnostem a jejich hádankám, nějak pozapomněli na variabilitu prostředí jako takového. Jednoduše řečeno celou hru potkáváte ty samé krabice, ta samá křesla, tytéž větráky, knihovny a sejfy... Na jedné straně je pravda, že se pohybujete v rámci jednoho domu, na straně druhé by ale neškodilo vymyslet trochu více druhů stolů a nábytku nebo předmětů určených k řešení hádanek - byť by měly stejnou funkci.

Vrcholem lenosti jsou pak spojovací chodby mezi jednotlivými místnostmi, které jsou nejen nudné a prázdné, ale hlavně se doslova opakují. Což se sice může zdát jako detail, ale je to detail zabraňující Quantum Conundrum dosáhnout na vyšší hodnocení. Nemluvě o tom, že grafika je sice stylová, ale jednoduchá, a to místy možná až moc. Trochu více detailů a ostřejších textur by jí rozhodně neuškodilo, obzvláště při uvážení faktu, že hra běží na Unreal 3 enginu.

Stranou jistých nedodělků a „nedoladěností“ se ale Quantum Conundrum ohromě povedla a ostudu Kim Swift rozhodně nedělá. Je to hra svižná, místy náročná a často obojí. Vyždímá z vás mnoho, okouzlí vás svou osobitostí a odmění pocitem ze zatraceně dobře odvedené práce.