Quake Remastered

Naplno jsem ale význam Quake docenil až před několika lety, po přečtení Masters of Doom Davida Kushnera. Kniha pojednává o raketovém vzestupu i bolestivém pádu původního studia id Software a především o nevšedním spojení dvou legendárních Johnů, Romera a Carmacka, jejichž přátelství Quake v podstatě ukončil, nebo minimálně na čas přerušil.

Co bylo, to bylo. Co je teď?

Co bylo či nebylo před čtvrt stoletím je ale více méně jedno, v dnešní době už vám při hraní bude pramálo záležet na tom, že hra nabízela plně 3D renderování a podporu OpenGL. To důležité je, jestli se vám bude dobře hrát třeba i navzdory tomu, že k němu nechováte nostalgické vzpomínky a chtěli byste si zkrátka jen doplnit historický rest.

Quake Remastered je skutečně pouze remasterem, nikoli remakem na úrovni první Mafie nebo loňské Final Fantasy VII. Nečekejte tedy zbrusu nové modely nebo zásahy do herních systémů, hra sice podporuje moderní rozlišení, jinak si ale užijete klasický titul v celé jeho staré kráse, s hranatými modely a efekty, nad nimiž se dnes spíše už jen shovívavě pousmějete. Kouzlo ale stejně stojí a padá s hratelností, a ta plynutí času odolala na jedničku.

I po pětadvaceti letech je frenetická akce prvního Quake nesmírně uspokojivou, byť občas v porovnání se současnou produkcí až vyčerpávající zábavou. Tepající rychlost vás zejména v pozdějších úrovních nenechá chvíli postát na místě, tedy pokud si srabácky neaktivujete cheat na nesmrtelnost a nestanete se bohem smrti. A tím se stát v každém případě chcete, protože arzenál, který hra nabízí, je doslova k pomilování.

Devítipalcové hřebíky

Quake má fantastickou brokovnici, která funguje i na delší vzdáleosti a navíc můžete najít i její dvouhlavňovou sestřičku, se kterou se to kydlí jedna báseň. Silnou součástí arzenálu je i granátomet, jehož úspěšné ovládnutí vám ve skrumáži nadělá spoustu radosti, stejně jako raketomet, umožňující pro sérii typické rocket-jumpy. 

Mou největší láskou je ale stejně hřebíkomet, případně jeho posílená varianta, která chrlí nekonečné salvy devítipalcové munice. Každé sebrání bedýnky s náboji do této vražedné hračky je navíc radostí samou pro sebe, protože je ozdobena logem Nine Inch Nails, formace Trenta Reznora, jež se postarala o fantastický hudební doprovod.

Na rozdíl od sci-fi zasazení předchozího Doomu sází Quake na gotickou atmosféru kombinovanou s futuristickými motivy. Oblíbenou motorovou pilu zde vystřídala masivní sekera, kromě mutantních bytostí, odpudivých arachnidů a ozbrojených mariňáků se hlavní hrdina s prostým jménem Ranger musí popasovat třeba i s rytíři, rottweilery a ve finále i s bytostmi, které jsou silně inspirovány dílem H.P. Lovecrafta.

Herní porno

Zároveň ale nečekejte nějaký zvlášť propracovaný příběh, ten by tu ostatně byl platný asi jako v pornu, jak se kdysi vyjádřil jeden z otců zakladatelů id Software. Rozdíl proti moderním střílečkám je neskutečný, žádné pompézní a bombastické momenty, cutscény, emotivní okamžiky, zpomalené záběry či padající mrakodrapy. Po celou dobu máte akci pevně v rukou a na závěr vás nečekají oslavní fanfáry, ale strohá textová gratulace.

Quake Remastered obsahuje kromě základní hry také dva původní datadisky a jako bonus dvě další rozšíření, které vytvořili vývojáři z MachineGames, momentální správci značky Wolfenstein. Když k tomu připočtete přítomnost multiplayeru, jehož technický stav byl upraven na moderní standard, vyjde vám velmi slušný balík obsahu, o to sladší, že jej majitelé původní verze dostanou zcela zdarma a hra kromě toho figuruje v nabídce Xbox Game Pass.

Quaka jsem kromě PC zkoušel i na konzoli od Microsoftu (kromě toho je k dispozici i na PS4 a Switchi) a bohužel jsem s konzolovým ovládáním spokojen nebyl. S ohledem na rychlost a nesmiřitelnost nepřátel je zaměřování na myši optimálním zážitkem, který gamepad v tomto případě nedokáže ani napodobit, pohyb po úrovních postrádá ladnost a spěch a rozdíl mezi oběma verzemi je ještě palčivější než v případě rebootu série Doom.

Muzejní kousek

Samozřejmě není vše jen zalité sluncem a radostí, pořád je třeba mít na paměti, že do rukou dostáváte 25 let starou hru, na jejímž pojetí se vůbec nic nezměnilo. Pokud tedy na současných střílečkách oceňujete všechny ty věci, které jsem vyjmenoval výše, bude pro vás zážitek z Quaka neobyčejně strohý. 

Hrát Quake znamená pobíhat po úrovních, střílet a a hledat klíče a přístupové karty, skryté místnosti s bonusy a východ do dalšího levelu, tečka. Jednotlivé části hry jsou navíc po vzoru Doomu navrženy především jako bludiště s různými přepínači, skrytými průchody a jinými vypečenostmi, na které se v době lineárních průchodů už pozapomnělo. Je také třeba říct, že kvalita level designu kolísá, protože vývoj hry rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem a na tvorbě úrovní se podílela celá řada autorů s často velmi odlišným přístupem (a úspěchem).

Přesto bych vám ale výlet do minulosti v případě Quake Remastered doporučil. Asi nejsilnějším argumentem je fakt, že by mě ani omylem nenapadlo investovat čas do některé z aktuálně populární vlny retro stříleček. Nechci hrát variace na Duke Nukem 3D nebo Heretic, protože v době, kdy byly tyhle hry aktuální, jsme snili o tom, jak krásní a technologicky vyspělejší budou jejich potomci a nemám zájem vracet se ke kořenům v napodobeninách.

Quake je ale autentický, skvěle funkční a zábavný důkaz nadčasovosti Romerova designu a Carmackova technického génia. Je to zásadní součást herní historie, evoluční stupeň 3D stříleček, na cestě mezi Doomem a Half-Life, který byste neměli vynechat, i kdyby to znamenalo jen ochutnání několika úrovní. 

A mimochodem, Masters of Doom si určitě přečtěte, zjistíte třeba i to, proč se Quake jmenuje Quake.