Puppeteer
Věta „Prkna, co znamenají svět“ nikdy nebyla pravdivější než v případě Puppeteera. Plošinovka se totiž celá odehrává na jevišti loutkového divadla. Solidní a stále sílící hratelnost navíc doplňuje úchvatným stylem.
Další informace
Výrobce: | SCE Japan Studio |
Vydání: | 11. září 2013 |
Štítky: | arkáda, plošinovka, akční, logické |
Není důležité, jací jste. Důležité je, jak vypadáte. Můžete si klidně říkat, co chcete o tom, jak důležité je to, co má člověk uvnitř, co v nás skutečně je. Jenže, zeptejte se jakéhokoliv patologa - to, co v nás je, není nic extra. Ať se před ženou vytahujete krásou svých hebkých, růžových a něžně pulzujících střev jak chcete, pokud jste plešatý trpaslík, máte smůlu.
Čímž se dostáváme ke hře Puppeteer. Je to (alespoň ze začátku, než vám začnou přibývat schopnosti) v podstatě obyčejná a nijak omračující plošinovka, která nabízí hodně sevřenou hratelnost a omezenou sestavu pohybů (skoky, údery, krčení, krytí). Celé je to ovšem zahaleno do oslnivého vizuálního pláště, díky kterému si nedostatků ani nevšimnete. Celá hra se totiž odehrává na jevišti loutkového divadla.
„Oukej,“ říkáte si, to muselo na infantily v redakci (kteří pořád ještě se slzou v oku vzpomínají na Spejbla a Hurvínka) zabrat, ale něco podobného už bylo i v Little Big Planet. A tu hned tak něco netrumfne. Ano, máte pravdu, je to stejný princip, LBP je jako hra pořád o dost lepší - ale v Puppeteer je celý nápad dotažený ještě dál.
I s malým maňáskem...
V Puppeteer jsou jednotlivé mise rozdělené do aktů, mezi kterými se zatahuje a roztahuje opona a vypravěč důstojnou dikcí líčí velkolepé události. Postavy se navíc pohybují jako loutky s lehce nezvladatelnými končetinami a každý váš úspěch (ozařovaný reflektorem hbitého osvětlovače) je odměněný nadšeným potleskem malých diváků, kteří budou na těch správných místech řvát hrůzou, smát se, hučet a jinak reagovat. A také je tu fascinující a nádherný výtvarný styl, který nezapomíná, že se všechno odehrává na jevišti.
Když tedy kolem proletí motýl, je vidět, že od něj vede vodící tyčka někam pod jeviště. Což je využité i při samotné hře. Často vidíte, jak se padouch, těsně předtím, než na vás vyskočí, připravuje v zákulisí. A hravé jsou i změny prostředí. Jelikož je to všechno na jevišti, s každou změnou lokace nebo úhlu je nutné přestavět celou scénu. To, co by se v jiných hrách řešilo jen jednoduchým pohybem kamery, tady znamená zcela novou stavbu.
A co hra, princi?
Hlavní hrdina je bezhlavá loutka, která má schopnost nasazovat si na krk hlavy nalezené cestou. Obvykle jsou dost podivné a nechybí mezi nimi hamburgerová hlava, lebka, gilotina, pavoučí hlava, stonožka, buben a tak dále. Každá lebka vám dá schopnosti, které však můžete použít jen na určitém místě. S jejich pomocí můžete získat buď nějaké další body, nebo se dostat do tajných lokací. A tam získat další body. Čili v podstatě jen takový bonus. Hlavy vypadají skvěle úchylně a je škoda, že vám (kromě speciálního „tanečku“) žádné schopnosti nepřidávají.
Hlavy můžete mít až tři, můžete je bleskově vyměňovat a slouží i jako počítadla životů. Když vám protivník hlavu „srazí“, máte ještě šanci ji rychle chytnout, než se odkutálí úplně pryč. Pokud se vám to nepovede, máte ještě dvě. A pak jen jednu. A pak je po vás, a jestli jste nabrali cestou dost bodů, můžete si za ně koupit další život.
Během hry narazíte i na několik speciálních hlav, které nabízejí nové možnosti - třeba odrážení střel nebo házení bomb. Ovšem to jsou speciální hlavy, které obvykle získáte po zmlácení velkého bosse. Nepatří do vaší vystavené hlavové sestavy, nemůžete o ně přijít a nepočítají se do životů. Jsou to spíš jen speciální chvaty, které se spouští přiděleným knoflíkem.
Velké nůžky
I když jsou tyhle věci poměrně užitečné, tak vaší hlavní zbraní bude něco jiného - nůžky. Velké, magické nůžky Calibrus. Slouží jak jako meč, tak (překvapivě) jako nůžky. S jejich pomocí se můžete prostříhat do nedostupných míst, nechat se stříháním prosmýknout po horské dráze vyšívaných vzorů, osvobodit uvězněný magický artefakt nebo rozstříhat protivníka na kusy. A nůžkami taky můžete osvobodit uvězněné duše zajatých dětí (kdybyste si připadali nevyužití).
Kromě Kutara (to je ten kluk s nůžkami a vyměnitelnou hlavou) ovládáte druhou páčkou také létající kočku Jing Jang. Jejím úkolem je průzkum, nacházení skrytých pokladů, osvobozování dětí a kecání do všeho, co děláte. Postupně její funkci nahradí poletující víla Pikarina, ale jinak se moc nezmění. Kecat vám do práce bude stejně.
Hrát nebo nehrát?
Puppeteer není zase tak jednoduchý, jak by se kvůli jeho infantilnímu stylu mohlo zdát. Dost často vám dá zabrat a dost často ho budete proklínat. Jednotlivé levely jsou ale přesně tak dlouhé, aby vás to nezačalo frustrovat a nudit. Navíc jsou plné podivných (a nebezpečných) protivníků a skvělých (a nebezpečných) bossů.
Puppeteer je překrásná, temná pohádka. Sice nabízí solidní hratelnost, ale vysoko nad tím ční její originální styl. Kvůli němu se těšíte na další levely a na to, co vám přinesou nové mise a do jakých bizarních světů vás hodí. Kvůli němu hře odpustíte i určitou neobratnost postavy. A to, že vtipy postav jsou někdy na zabití? Je to přece jen loutkové představení pro děti, takže nemůžete čekat Monty Python.
K tomu si přihoďte pohádková vyprávění coby bonusový materiál nebo spoustu levelů plných tajných odboček a máte hru, která možná není úplně perfektní, ale má dost šarmu na to, aby své nedokonalosti dokázala zamaskovat. Něco na ní prostě je.