Punch Club 2: Fast Forward

Se hrou jsem strávil dlouhé hodiny a s postupem času se začal těšit na pokračování, které ne a ne přijít. Tvůrci ze studia Lazy Bear Games si totiž v mezičase střihli jinou skvělou hru Graveyard Keeper, kde si pro změnu vyzkoušíte roli hrobníka.

Ale o sedm a půl roku později jsme se přece jen dočkali pokračování fighterského manažeru Punch Club 2: Fast Forward, který je… No, docela dost podobný jedničce. Jedna změna je ale patrná na první pohled – děj se přesunul o pár desítek let do budoucnosti a z důvěrně známého města a jeho interiérů je nyní ten pravý kyberpunk.

Jsem synem svého otce

Hrajete za syna hrdiny z prvního dílu, který se rozhodl zjistit, co se stalo s jeho otcem poté, co se konečně probojoval na nejvyšší post a jednoduše zmizel. A jak jinak to zjistit, než že budete kráčet v jeho stopách, tedy posilovat o sto šest, vyhrávat zápasy a stoupat kariérním žebříčkem.

Jádro hry se tedy vůbec nemění. Máte spoustu způsobů, jimiž můžete posilovat různé části těla, zapisujete se na zápasy a místo toho, abyste svého bojovníka přímo ovládali, mu jen před jednotlivými koly navolíte sestavu chvatů.

Je jen na vás, zda dáte tři údery pravačkou za sebou, proložíte je nějakým tím kopancem, případně třeba i jedno okno pro útok vynecháte, abyste během bitky načerpali energii. Vaše výdrž je totiž vším a pokud s ní budete zacházet neomaleně, brzy se unavíte a soupeř vás knockoutuje.

Zároveň se tu postupně můžete naučit i úplně novým, zastřešujícím bojovým stylům, kdy se můžete (vlastně byste vyloženě měli) více soustředit na udělování tvrdých ran na úkor vlastní obrany, zvolit cestu velmi mrštného bojovníka, případně se stát tím, kdo nejprve svého protivníka unaví vlastní hroší kůží a pak si s ním v klidu pohraje.

Město je jako bonboniéra…

Nicméně tohle je jen zlomek toho, co můžete v Punch Club 2: Fast Forward dělat. Jedná se totiž o docela komplexní simulátor života, kde kromě energie řešíte i své zdraví, hlad a finance. Zejména hlad bude vaším největším nepřítelem, protože je neukojitelný. A lednička věčně prázdná.

Takže mezi zápasy, na které se můžete, ale také nemusíte zapisovat, musíte chodit do práce. Je tu jedna počestná, tedy prodávat po nocích nudle. Ve stejné době můžete otročit pro ruskou mafii a ohýbat pro ně na vrakovišti trubky. Případně můžete za bílého dne mlátit obří červy a vymačkávat z nich tak tekutinu, která krmí celé město, aniž by měl kdokoliv tušení, odkud jejich strava pochází.

Za těžce vydřené peníze si nakoupíte nějaké to jídlo schopné nejen ukojit hlad, ale třeba také pomoct s vaší energií. Některé jídlo můžete sníst hned, jiné si musíte doma ukuchtit, což nejen že stojí čas, ale zároveň se vám to vůbec nemusí povést, pokud prvně nekoupíte své nevrlé mámě prášky na spaní…

Zároveň vám bude dělat vrásky cestování po městě. Všude se dostanete pěšky, ale to zase stojí čas a čas znamená, že potřeba jíst bude za chvíli neodkladná. Místo toho můžete cestovat autobusem, ale ten není zadarmo a peníze jste po těžké dřině utratili za jídlo a prášky na spaní, tedy mimo jiné.

Možná už vám začíná docházet, že Punch Club 2: Fast Forward je neskutečný grind. Zatímco chcete posilovat, vyhrávat turnaje a odkrývat střípky příběhu, většinu času místo toho chodíte z práce do práce, nakupujete jídlo, proces opakujete, až se jednou dostanete do bodu, kdy je vaše lednička zásobená na několik dní dopředu a vy se tak chvíli můžete věnovat něčemu jinému než práci. No jako ze života!

Je to nefalšovaný a postup zdržující grind. Pokud vás už na začátku hry přestane bavit, ani s přibývajícími hodinami se to moc nezlepší. Proto, pokud vás herní smyčka začne otravovat, doporučuji začít hru na lehké obtížnosti, kdy je snazší porážet nepřátele, tedy nepotřebujete tolik trénovat a máte díky tomu víc času na vše, co hra nabízí.

Pěkná, povědomá jednohubka

A ta toho stále nabízí poměrně dost. Jelikož jsme v budoucnosti, můžete si pořídit nejrůznější implantáty s pasivními schopnostmi, před zápasem jde navštívit hackera a značně zvýšit výdělečnost (ale i případnou ztrátu) boje, staráte se tu i o svůj ukazatel štěstí, který zvyšujete výhrami a sledováním filmů (které vás taky naučí něco o boji), máte tu vlastní posilovnu, již postupně rekonstruujete a tak dále.

I příběhových linek tu sledujete několik. Ta hlavní vás tahá k policii, jelikož chcete svým dobráctvím nasbírat 2 tisíce bodíků a tím se dostat do lepší části města, kde by se měl nacházet váš otec. Nechybí tu ale ani šílený vědec a jeho úkoly a každý z jobů má vlastní levelovací systém, v jehož rámci musíte pro postup na další úroveň musíte splnit nějaký ten složitější úkol.

Navíc se na to všechno moc hezky kouká a dobře se to poslouchá. Tvůrci s audiovizuálem trefili hřebíček na hlavičku a vystřihli perfektní futuristickou, ale zároveň skvěle retro atmosféru. A samozřejmě tu nechybí humor tolik typický pro jedničku.

Snad úplně každá scéna, místo a postava je nějakou popkulturní narážkou. Vezměte si už jen prodavače v obchodě, který se jmenuje Apu (Simpsonovi) a nemá tělo, jen hlavu v nálevu (Futurama). Elegantní „vykrádačka“ hned několika seriálů. A tak je to prakticky se vším a musím přiznat, že to na mě pořád funguje.

Punch Club 2: Fast Forward je fajnová hra, která snadno dokáže zabavit, chytit a nepustit. Pokud vás tedy neomráčí svým velmi přísným grindem. Oproti jedničce toho nepřináší tolik zásadně nového, ale menší inovace tu a tam dělají z osvědčeného jádra i sedm let po vydání jedničky docela svěží indie jednohubku, která vás okouzlí audiovizuální stránkou, humorem a kyberpunkem.

P.S.: Hru jsem testoval převážně na Steam Decku a myslím si, že na přenosné platformy je jako dělaná. Pokud tedy sháníte titul na nějaké to občasné odehrání pár desítek minut a máte Steam Deck nebo Switch, berte.