Prince of Persia: Warrior Within

Také náš bezejmenný princ z Persie už není tím charismatickým mladíkem, do něhož se kdysi zamilovala maháradžova dcera Farah. Jeho život se obrátil naruby nedlouho poté, co na vlastních bedrech okusil tíhu písků času, které jej měly zahubit. Avšak princ se svému osudu dokázal postavit a pomocí magických vlastností písků změnit svoji předem danou budoucnost. Jenomže takový skutek nesmí zůstat nepotrestán. Na scénu přichází Dahaka – strážce času a vládce osudů všech živých bytostí, aby tento konflikt urovnal tím, že hrdinu jednoduše vymaže ze světa přítomného i minulého.

Léta ukrývání se před Dahakaou v těch nejzapadlejších koutech Persie značně pokřivila princův charakter. Je obhroublý, nemilosrdný a v cestě za záchranou vlastního života hodlá obětovat životy všech, kteří se mu postaví do cesty. Pro hrubý výraz nechodí daleko a zbraň tasí okamžitě. A jaký je cíl jeho cesty? Ostrov, kde vládkyně času dala vzniknout pískům času, vrátit se do minulosti a za každou cenu zabránit jejich stvoření. Zní to prostě, ale každému je jasné, že zase tak jednoduché to nebude.

Je to řezničina

Tvůrci nového Prince vyslyšeli požadavky všech, kterým v předchozím příběhu chyběla k dokonalé zábavě krev a krájení nepřátel ve všemožných osách jejich mrzkých těl. Tyto chirurgické vteřiny jsou pak často umocněny zpomalením běhu času, aby si každý krvežíznivý hráč vychutnal ony báječné okamžiky do sytosti. Jednou letí hlava vzduchem, jindy zase princ dělá z nepřítele „dva malé do školky“ a vzduch se barví do ruda. Zkrátka dokonalá podívaná, oko nejednoho hráče nezůstane suché. Nacházíte-li mezi těmito řádky náznaky ironie, máte bod.

Výsledkem je mimo jiné i „M-rating“, tedy zapovězení hry všem, kteří jí ještě nedospěli do věku 16 let. I když vnímání násilí, díky tunám akčních filmů, je dnes i u dětí zase někde jinde. Ale násilí prodává a tak vkus jde stranou. No a pro jistotu tu jsou ještě dvě spoře oděné ženy a to buď v těsném koženém oblečku nebo v napůl rozpáraných šatech, v obou případech poodhalujících ta správná místa (vzpomínáte na Heavy Metal: F.A.K.K. 2?).

Vybledlé barvy

Písky času nás mimo jiné ohromily i velmi dobrým grafickým zpracováním. Warrior Within není v tomto směru pozadu, i když barevná paleta je v tomto díle citelně chudší. Je to samozřejmě záměr, jak vyvolat ještě větší pocity sklíčenosti, čemuž by pestrobarevné interiérové doplňky asi nepomohly. Vyjma odlišně barevných tkanin oděvů, praporů, závěsů apod. či občasné zeleně a plamenů loučí, jsou všechny chodby sladěny do odstínů špinavé zelenožluté či modrošedé barvy a zahaleny do všudypřítomného lehkého oparu až mlhy.

Opět se zde ale setkáváme s propracovaným designem úrovní, z nichž drtivá většina je situována do interiéru paláce a zbytek pak do asi dvou zahrad, jednoho jeskynního komplexu a několik cest podél zdí paláce. Interiéry nejsou vůbec uniformní, nachází se zde spousta odlišných míst od klasických chodeb po například velkou knihovnu, vězeňské kobky, trůnní sál nebo obrovskou věž, v jejíž útrobách se nalézá monumentální hodinový mechanismus.

To vše skýtá nekonečné možnosti pro ty nejdivočejší akrobatické výkony, kterých je princ nucen neustále využívat, aby se z jednoho rohu dostal do rohu sousedního cestou okolo celé místnosti a to včetně stropu, využívajíc žebříků, štěrbin, říms, trámů, tyčí, sloupů, provazů, kolmých stěn atd. atd. Nově zde přibyla možnost sjet stěnu se zabodnutým mečem do dlouhého praporu a obměnou jsou provazy, které nyní nevisí volně ze stropu, ale jsou zavěšeny na stěnách.

Plno nových nepřátel

Oblastí inovacemi nevíce zasaženou jsou nepřátelé. Jednak citelně vzrostl jejich celkový počet ve hře, ale co je důležitější, počet jednotlivých typů. Zprvu jde o několik variací méně či více silných, ale pomalých pirátů. Pak přibude Pán vran, následují velmi mrštné pirátky v několika provedení, včetně průhledné duchové verze, stínový přízrak, čtyřnohé mnohazubé šelmy, obři a několik bosů. Narozdíl od Písků času zde nejsou bojové a „plošinové“ lokace tak přesně ohraničeny. Naopak, nepřátele musíte čekat všude, a také že skoro všude jsou.

Pirátky se nebojí vás zaskočit ani na tenkých trámech, po nichž se pohybují jako gymnastky po kladinách, a občas se proti vám rozeběhnou, když běžíte po zdi. Vesměs jde o nejaktivnější a také nejhůře zasažitelné nepřátele, neboť mrštně uskakují a dobře se kryjí. Ostatní protivníci již tolik vynalézaví nejsou, ale to je zase vyváženo jejich počtem. Takovou drobností jsou občasné průpovídky či bojové pokřiky nepřátel, jde však jen o několik stále opakovaných vět.

Máme zbraně v ruce

Nyní konečně přichází řada na dovednosti samotného prince. I zde došlo k výrazným inovacím, byť ne vždy zrovna k lepšímu. V prvé řadě je to bájně opěvovaný „Free-Form Fighting System“, aneb vytvořte si vlastní bojový styl. Není to ale zase tak volný systém, jak by se z názvu mohlo zdát. Smysl spočívá v již dávno objeveném receptu, kdy se hráči předloží velké množství různých bojových komb, která lze vyvolávat přesně danými kombinacemi několika kláves (něco jako v Mortal Kombatu).

Tady pak záleží na tom, jak je princ vyzbrojen. Dominantní je jeho primární zbraň v pravé ruce, kterou postupně vyměňuje za lepší a s nimi získává nějaké ty zvláštní dovednosti. I s jednou zbraní princ dokáže v vřavě nepřátel docela slušně poklidit, ale mnohem efektnější (nikoli efektivnější) jsou dovednosti jako uchopení nepřítele zezadu a jeho škrcení, použití jako štítu a následného přepůlení v oblasti břicha. Poslouží i přeskočení nepřítele a jeho odkopnutí či lépe odhození za okraj bezpečné podlahy. Nechybí ani uloupení protivníkovy zbraně a její následné vrácení do těla jeho vlastníka.

Čas pracuje pro nás

Nebyl by to novodobý princ, kdyby kromě síly ocele neuměl zužitkovat sílu písků času. Jeho zásoby byly oproti minulému dílu bohužel radikálně sníženy, přičemž na začátku hry má princ k dispozici pouze tři dávky, ke konci pak šest. Tento handicap je kompenzován snazší výtěžností písku z nepřátel, kdy písek vypadne z většiny poražených a jste-li nablízku, sám se k vám přivine. Občas jej najdete i v mnoha různých nádobách, není-li poblíž nikdo, z koho byste jej mohli vymlátit. Písek slouží ke klasickému zpomalování a vracení času, čehož můžete využít jak při souboji tak i během překonávání překážek. Například mnoho kombinovaných pastí se tak stane daleko průchodnějších.

Speciálními časovými efekty oplývají některé zbraně a občas se nějaké té dovednosti naučíte i během cestování časovými portály. Budete tak moci daleko výrazněji zpomalit čas a rozmělnit skupinu nepřátel během několika sekund nebo různě silnými časovými vlnami odhodíte a zlikvidujete vše v okolí. Stojí to samozřejmě nejednu dávku písku.

V propagačních materiálech se velkolepě hovoří o cestovaní v čase. Celý chrámový komplex je rozdělen na několik pojmenovaných částí, které jsou vidět v mapě. Mapa je pro podrobné navigační účely zcela nepoužitelná, protože její rozlišovací schopnost je asi tak kilometr. Tedy ujdete kilometr a pak se v mapě vaše postava možná někam hne. Je ale vidět cíl vaší cesty. Ne všechny úseky jsou ale dosažitelné v jedné časové rovině. Mnohdy budete muset cestovat do minulosti, tam nalézt jiný portál a v přítomnosti se dostat k cíli. Je hezké vidět změny stejné lokace při posunu času některým směrem, ale je hezké to vidět tak maximálně dvakrát. 

Když pak procházíte stejným územím již poněkolikáté, není to už tolik zábavné a navíc máte trochu pochybnosti, zda vůbec jdete správně. Hlavně ke konci hry, kdy jsou přístupné téměř všechny lokace není cesta k cíli již tak zřejmá a riziko bloudění je vysoké. Během bloudění ale můžete objevovat speciální truhly, po jejichž rozsekání (princ neumí nic otevírat, pouze rozbíjet) se vám zpřístupní některé artworky. Nacházet můžete zapomenuté posilovače zdraví, přičemž po nalezení všech devíti má hra jiný konec. 

Shrnuto a podtrženo. Po ročních úpravách je výsledkem hra, která respektuje některé požadavky hráčů. Jde o soubojový systém, jenž byl doplněn o řadu novinek, a přidáni byli zajímaví nepřátelé. Celkově vzrostla obtížnost hry, která se čím dál více vleče kvůli stále stejnému schématu průchodu jednotlivými úrovněmi, frustrujícím úsekům v pokročilých fázích hry nebo nutnosti jejich opakovaného hraní. Zvýrazněna byla násilná stránka hry v podobě porcování nepřátel za přítomností masivního krvácení. Zůstala špatná kamera, kterou lze sice pohybovat, ale ne vždy stejně dobře. Jsou místa, kde je pohyb hodně omezen a mnohdy se klávesy pro natáčení pohledu mezi sebou prohodí.  Akce je nicméně strhující a ačkoliv se tedy nekoná blesk z čistého nebe jako v případě Sands of Time, stále jde o výbornou akrobatickou mlátičku s plošinovkovými mezihrami.