Pragmata

Scéna: Měsíc 

Když v blízké budoucnosti korporace Delphi na Měsíci zakládala výzkumnou stanici, mělo jít o začátek nové éry lidstva. Pokrok technologií 3D tisku, umělé inteligence a objev nového prvku pod krustou zemského satelitu umožnil okamžitou výrobu složitých konstrukcí. Jenže když na stanici dorazí posádka inženýrů, včetně protagonisty Hugha Williamse, přivítá je jen digitální hlas místní umělé inteligence a podezřele opuštěné chodby, kterými kráčejí pouze AI ovládaní androidi. 

Netrvá dlouho a sled událostí vás pošle v robustním skafandru pátrat po temných záhadách nových technologií a osudu lidské posádky. Vše se přitom nějakým způsobem točí kolem malé holčičky Diany, jež vás bude zdánlivě prázdnými koridory provázet. Diana je totiž Pragmata, od člověka téměř nerozeznatelný android, který oplývá obrovskou výpočetní silou.

Od příběhu jsem možná čekal trochu nápaditější práci s očekáváním, k rozuzlení směřuje poměrně předvídatelně, byť vám do cesty hodí několik klacků se zajímavými zvraty. Obzvlášť, když se trailery tvářily mnohem tajemněji, než jak nakonec přímočará celá hra je. Pořád ale jde o výborné sci-fi, které mi náladou hodně evokovalo třeba nedávný snímek Spasitel.

Může za to hlavně vřelý vztah Hugha a Diany, ve kterém sledujeme krásně a roztomile zpracované klišé o androidce, která se snaží pochopit, co znamená být člověkem. Navíc i Hugh je velký sympaťák, takže se naše dvojice hrdinů skvěle doplňuje a prázdné chvíle, kdy zrovna nebojujete o holý život proti obranným systémům základny, tráví někdy banálními, občas hlubokými, ale hlavně nesmírně lidskými rozhovory. Neubránil jsem se úsměvům nad milými vtípky, rozněžnění nad roztomilostí Diany, ale ani obavám nad osudy hrdinů. 

Byť mě příběh Pragmaty vyloženě nevzal na nějakou horskou dráhu emocí, pořád je nesmírně poutavě zpracovaný. Hlavně se mi líbí, že se oprostil od žánrových klišé, nesklouzává k survival hororu, jak bývá na opuštěných vesmírných stanicích zvykem, ani se nesnaží lacině hrát na city, i když k tomu má pořádně nabito. Moc mě bavila celá tematika hry – o vražedných AI slýcháváme minimálně od dob System Shocku, ale Capcomu se povedlo i tohle provařené téma pojmout originálně. I když je jádro asimovské, je pojato natolik svojsky, že si svoji existenci hravě obhájí. Hlavně je Pragmata celá postavena kolem současných technologií, jako je právě výše zmíněný 3D tisk, což se taky ve hrách moc nevidí. 

Heslo: Akce 

Jestli vás ale sci-fi příliš neláká, tak Pragmata určitě stojí za pozornost i kvůli originální hratelnosti. Parádně se mu daří skloubit nové se staromilským. Skoro až arkádové souboje s rozličnými druhy robotů a bossů, s inovativní hratelností, která vám pořádně zavaří mozkové závity. 

Hugh je totiž poměrně standardní chlapík z libovolné akce z pohledu třetí osoby. Díky tryskám na skafandru umí uskakovat, třímá zbraně, kterými následně dělá z lesklých těl mechanických nepřátel řešeto. Jenže Hughovi hlídá záda Diana, která zase dokáže protivníky hackovat a tím jednak různě ovlivňovat jejich chování, ale hlavně odkrývat slabé části v jinak hodně odolném pancíři.

Hackování probíhá v malém okně v pravém rohu obrazovky, kdy se ve velmi svižné minihře pomocí čelních tlačítek snažíte dostat váš čtverec do zeleného cíle a cestou projít co nejvíce uzly s poškozením, případně s různými speciálními efekty. V momentě, kdy se vám to povede, můžete do zkratujících robotů začít pálit dávky. 

Znamená to ale poměrně náročný multitasking, kdy se snažíte bleskurychle rozluštit hlavolam, zatímco pořád musíte uhýbat projektilům a uskakovat útokům. Tady je ale Diana opět neocenitelnou pomocnicí, protože se prostě stačí soustředit na to, co vám říká. 

Na rozdíl od jiných herních parťáků je totiž nejen roztomilá, ale hlavně extrémně užitečná, protože v boji vám říká: „Hughu, teď uskoč! Hughu, něco na nás míří. Hughu, pozor!“ Každá replika je funkční signál, který vám dává najevo, že je potřeba převést pozornost od hackování na bezprostřední ohrožení a funguje to parádně.

Jasně, s rostoucími možnostmi a počty i druhy protivníků se občas dostanete do akčních sekvencí, ve kterých vás rozbolí hlava a rozhodovací paralýzou nebudete vědět, kam dřív skočit a jaký cíl prioritizovat jako první, ale na to, jak komplikovaný souboják vlastně je, vám velmi rychle přejde do ruky a stane se druhou přirozeností. 

Navíc tempo, efektní finišery, skvělá hudba a spousta částicových i světelných efektů si nezadá ani s takovými Devil May Cry nebo Bayonettou, byť Pragmata se samozřejmě drží mnohem, mnohem více u země... na Měsíci.

Výborné jsou i rozličné zástupy různých robotů. Každý s vlastní specifickou rolí, útoky, ale i slabinami. Svým elegantním a dechberoucím detailem si nezadají s robodinosaury z Horizonu. Hlavně když dojde na větší exempláře. 

Je dobré taky podotknout, že byť jsem většinu hry odehrál na gamepadu, i ovládací schéma s klávesnicí a myší mi přišlo funkční. Místo tlačítek hackujete podržením klávesy Alt a pohybem myší, což sice znamená, že třeba nemůžete mířit nebo otáčet kamerou, a občas máte v akci všech pět prstů levé ruky najednou, ale na druhé straně hackování šoupáním myši je výrazně rychlejší. 

Klíč: Variace 

Výtečné akci parádně pomáhá i množství obsahu, které si hraním odemknete. Pragmata na vás neustále hází nové prvky, odemyká nové mechanismy, v tom nejlepším smyslu přidává další vrstvy hratelnosti, byť v jádru je hra v prvé a hlavní řadě o boji. 

Do rukou se vám dostane spousta hodně odlišných zbraní, ale i hackovacích efektů. Hugha můžete vybavit posilujícími mody s různými bonusy do konkrétních situací, jako je třeba rychlejší léčení nebo zpomalení času při úskoku. Dále lze úplně všechno vylepšit včetně vašeho obleku, zbraní, speciálních hackovacích uzlů, dokonce i to, co úspěšné nabourání nervové sítě robota způsobí – dá mu obyčejné poškození, nebo místo toho zahřeje ochranný plášť, aby byl náchylnějším při ničivém finišeru?

Na to, že jsem hlavní hrou prošel za zhruba 12 hodin, můžu s klidným svědomím říct, že jsem se nenudil ani minutu. Navíc má Pragmata smysluplný režim po dohrání se spoustou nového obsahu (i příběhového), takže vám cesta k plnému dokončení může zabrat klidně dvakrát, třikrát tolik v závislosti na vaší šikovnosti. 

A to ani nemluvím třeba o vyzobávání nepovinných aktivit a předmětů. Po úrovních se válí spousta beden s mody, materiály anebo mincemi, které na bingo kartičkách můžete vyměnit za kostýmy, informace v kodexu a podobně. A když si budete chtít dát od hraní pauzu, zavítáte do simulátoru, kde na vás čekají specifické výzvy na čas nebo s různě obtížnými podmínkami. Zkrátka po obsahové stránce je Pragmata parádně kompaktní, ale narvaná k prasknutí! 

Interface: RE Engine 

Cením také špičkový design úrovní. Levely nejsou nijak úmorně rozsáhlé, je po nich ale šikovně poschovávána spousta libůstek k sesbírání. Klidně je můžete ignorovat a vrátit se k nim třeba později, kdy vám úplné vyzobání celé úrovně nezabere, kdo ví jak dlouho. Takhle podle mě vypadá funkční nepovinný obsah, který není jen bezduchou vatou a často důvodem k pročesávání jinak k uzoufání prázdných map. Pragmata před vás postaví dvě arény spojené chodbou, ze které vede jedna odbočka k truhle s materiály na upgrade a hotovo! 

Občas ke kýženému pokladu musíte zdolat nenáročnou plošinovkovou pasáž nebo rozluštit drobnou environmentální hádanku, ale vše je tak krásně... optimalizované, že vlastně není důvod se nepovinnému obsahu nevěnovat.

Obrovský přínos pro šmejdění po měsíční základně má celková estetika hry. Capcom vykresluje skutečný NASA punk, kterým se snažil vytasit Starfield, ale povážlivě selhal, protože neměl sílu RE Enginu. Téma 3D tisku umožňuje zpracovávat různé části výzkumné stanice bez toho, aby se opakovaly. Dostanete se tak i do biomů pro sterilní prostředí mimozemských interiérů netypických. A dokonce si zadovádíte v nižší gravitaci Měsíce v autentickém audiovizuálním zpracování. 

Naprosto fascinující je do maniakálních detailů vyvedený Hughův oblek, i skvělá mimika a fyzika vlasů Diany. Běloskvoucí naleštěné chodby střídají šílené kreace poblázněných 3D tiskáren a hrstka megalomanských bossů, kteří arény promění v opulentní podívanou a napínavý boj o holý život. 

Pochválit musím taky využít ray a path tracingu na grafických kartách od Nvidie. V naleštěných koridorech vypadá realistické nasvícení a odlesky neskutečně. Pragmata je navíc odladěná naprosto famózně, takže nepotřebujete zrovna počítač z NASA, abyste si tu nádheru mohli vychutnat. Hra navíc netrpí žádnými propady FPS, nenarazil jsem na jediný bug či pád, jde po všech stránkách o bezvadně vybroušený produkt, ke kterému nemám jedinou výtku. 

Kód: Pragmata 

Je vždycky velmi osvěžující, když se velké herní studio pokusí o něco trochu jiného. Capcom s novou značkou servíruje úchvatnou akci, která bombasticky vypadá a ještě lépe se hraje. Inovativní soubojový systém, solidní sci-fi příběh a skvěle vyvedené postavy vás vezmou na blockbusterovou jízdu, která patří k těm nejlepším arkádám posledních let, od které se nebudete chtít odtrhnout.

Já jen doufám, že to Capcomu vyjde a stojíme na začátku nové série, která sebevědomě zazářila na nočním nebi, a dočkáme se někdy pokračování. Už jen kvůli tématům, které hra rozebírá a jsou čím dál aktuálnější.