Praetorians - HD Remaster

Sedmnáct let je ve videoherním průmyslu zatraceně dlouhá doba, a tak není divu, že co v roce 2003 působilo nezvykle a zajímavě, to zevšednělo a bylo mnohokrát překonáno. Standard se zvedal a v boji proti času obstálo jen máloco. Strategie Praetorians bohužel moc ne.

Příběh se točí okolo rozpínajícího se Římského impéria a coby hráči se v něm zhostíte role dobyvatelů, kteří táhnou po Evropě a blízkém Východě. Pod rukama vám skončí celé legie, ale také mnohé válečné stroje a skupiny barbarských kmenů. S nimi si podmaníte nová území a zajistíte věčnou slávu Impériu! Pokud tedy máte trpělivosti na rozdávání a nevadí vám monotónní mise…

Na jedné straně je potřeba uznat, že možnost ovládat římskou armádu je velmi lákavá, a zatímco se vaše obrněné legie budou prohánět lesy plnými Keltů, tu a tam se neubráníte pyšnému úsměvu. Na straně druhé ale musíme říct, že těch chvílí, kdy je Praetorians zábavná, nebo dokonce uspokojivá hra, je relativně málo a většinu času se spíš extrémně vleče.

Mapy sice nejsou kdovíjak rozlehlé a pohyb po nich nezabírá hodiny, ale budování samotné armády ano. Abyste naverbovali nové rekruty, musíte oblehnout vesnici, zničit její obrannou věž, zabít náčelníka, postavit novou věž a pak do osady umístit svého velitele. Tento systém sice na první pohled vašemu počínání propůjčuje něco jako závan realističnosti, ve skutečnosti se ale jedná o šňůru procedur, které nemají žádný dopad na hratelnost a pouze zdržují.

Čekání na bezmoc

To pravé čekání nicméně nastane teprve v okamžiku, kdy vesnice začne trénovat nové vojáky. V Praetorians si totiž nastavíte žádná kasárna, která by vám produkovala armádu. Obec, kterou pomalu zaberete, jednoduše začne vydávat své obyvatelstvo, z něhož se stávají vaši noví bojovníci.

Verbování probíhá sériově po jednotlivých jednotkách, takže si ve vesnici naklikáte řadu posil a pak čekáte. Skupina legionářů se vycvičí za 75 sekund a další bojovníci také zabírají okolo minuty. Pokud tedy zrovna utrpíte ztráty a potřebujete posily, navolíte si ve vesnici „objednávku“ a pak si doslova můžete jít uvařit kafe, udělat večeři nebo si na vedlejším monitoru pustit nějaký seriál. A ne, hra se nedá zrychlit.

O to víc zamrzí, že když už tu armádu máte, nechová se zrovna chytře nebo uživatelsky příjemně. Nejenže jí dělá problém pohybovat se efektivně terénem a blbne jí pathfinding, ale také se neumí vymanit z probíhajícího boje. Pokud se střetne skupina vašich vojáků s nepřátelskými a zaklesnou se do sebe, ztrácíte nad nimi kontrolu, dokud se nerozhodne o tom, která strana ze šarvátky vyjde vítězně. Hra přitom funguje na striktních principech kámen-nůžky-papír, takže pokud se do skupinky lučištníků pustí bojovníci s meči, můžete je rovnou odepsat – jednoduše nemají šanci a neutečete s nimi.

Nuda a nezájem

Aby se podtrhla hloupost tohoto designového rozhodnutí, musíte v každé misi opatrovat jednu nebo více postav, které nesmějí zemřít. Platí pro ně nicméně stejná bojová pravidla, takže pokud se například váš velitel někde zatoulá a nešťastnou náhodou začne bojovat se skupinkou nepřátel, prostě ho zabijí a vy tomu můžete akorát přihlížet. Jakmile komandér umře, vaše mise končí.

Hra nemá checkpointy, takže pokud průběžně neukládáte, jedete od začátku… A musíme přiznat, že vidina toho, jak znovu hlemýždím tempem budujeme armádu a trávíme v misi o čtvrt hodiny víc, než by normálně měla trvat, nás nejednou spolehlivě přiměla Praetorians vypnout.

U obrazovky nedržela ani herní náplň, která neustále dokola recykluje ty samé úkoly – obsaď, dobuď, ubraň, doprovoď a hlavně udrž při životě tadytu bandu neschopných klíčových postav. Herní prostředí se sice mění, ale jen vzhledově. A příběh netáhnou kupředu žádné charismatické nebo alespoň zapamatovatelné postavy, kterým byste mohli fandit. Praetorians tak působí velmi nezajímavě a do bojů se v nich pouštíte spíše pro boje samotné, než abyste měli pocit, že přispíváte k něčemu většímu nebo se staráte o přežití svých oblíbenců.

Nechte historii spát

Z technického hlediska se sice dá říct, že se zvětšilo podporované rozlišení a uživatelské rozhraní doznalo lehkých změn, nicméně po srovnání s dobovými screenshoty musíme uznat, že jinak se grafika o mnoho nezlepšila a na dnešní poměry vypadá až příliš jednoduše. Modely vojáků jsou primitivní, jejich pohyb rozvláčný a strojový.

Remaster je tedy odfláknutý a hra nezestárla ani trochu dobře. Doporučit ji proto můžeme pouze milovníkům původního titulu – i ty bychom ale rádi varovali, že nostalgie je často lepší než opětovné střetnutí s historií. Obzvláště, pokud jste od roku 2003 nehibernovali a máte nahrané moderní strategie.