Powerwash Simulator

Když se trend „uspokojivých“ činností spojí s trendem udělat ze všeho herní simulátor, vznikne přesně tohle. Powerwash Simulator je – jak název napovídá – simulátor mytí věcí vysokotlakým čističem nebo hezky česky „vapkou“. Ptáte se, proč byste měli chtít trávit hodiny u obrazovky oplachováním věcí? Protože je to vlastně docela sranda.

Kdo už někdy něco myl vysokotlakou myčkou, ten moc dobře ví, že to vlastně až taková zábava není. Všude je spousta špinavé vody a výsledek je nakonec většinou méně čistý, než byste očekávali. V Powerwash Simulatoru jste na tom ale o dost lépe. I ta nejzahnojenější dodávka v širém okolí se po důsledném opláchnutí blýská jako nová, nikde vám nic nestéká a ani potopu řešit nemusíte. Místo toho si můžete naplno užívat onen uspokojivý pocit z toho, když po přejetí vodního paprsku vykoukne zpod nánosu špíny původní fasáda domu nebo dokonale nablýskaný zahradní gril.

Nic víc od hry z dílen britského studia FuturLab v principu nečekejte, na druhou stranu se určitě nedá říct, že by šlo jen o plytké cákání vody na věci. Ústředním herním režimem je kampaň, v níž vy a vaše vapka dostáváte mycí kšefty – tady chce někdo umýt terasu se zahradním nábytkem, támhle golfový vozík, tu se podíváte do lunaparku, nebo dokonce na Mars, kde poskytnete důslednou očistu Mars Roveru (který má na kole nepozemsky vypadající botičku).

Rozmanitost prostředí a ušpiněných předmětů je pro hru samozřejmě klíčová a v rámci dvou DLC se můžete podívat i do světa Tomb Raideru nebo do Midgaru z Final Fantasy. To proto, že vydání hry má na svědomí Square Enix.

Nad rámec kampaně, kde vyděláváte dolary na lepší čističe, šikovnější trysky, prodlužovací nástavce nebo chemické prostředky (kdo někdy zkusil vyčistit brontosauří skluzavku bez speciálního čistidla, ten rychle pochopí), je tu kooperativní multiplayer, v němž se můžete do očisty vrhnout ve vícero lidech. Pro poměřování sil pak slouží challenge módy, kde můžete soutěžit v mytí na čas nebo na co nejmenší množství vody.

Stříkám dobře, stříkám rád

Volali ze třetí třídy, že chtějí svůj vtip zpátky… No, takže k samotnému mytí. Hra rozlišuje jednak materiály, jednak i druh špíny, který na nich ulpívá. Nečekejte však žádnou velkou mycí alchymii. Základním médiem je pořád voda, pomoci si můžete akorát rozprašovačem speciálních mycích prostředků, které špínu rychle rozpouštějí na velké ploše.

O dost důležitější je volba trysky, která slouží jako zakončení vaší „stříkací pistole“. Trysky s malým úhlem mají vysoký tlak, takže efektivně přebijí i tu nejzažranější špínu, ale omývají jen malou plochu, takže podlahu nebo fasádu s nimi mýt rozhodně nechcete. Trysky s velkým úhlem pak sice pokryjí velikou plochu jedním přejetím, ale přicházejí o tlak a rychlé ošplouchnutí na odolnější špínu nestačí.

V průběhu tak musíte neustále hledat optimální nářadí na to, aby bylo mytí stejnou měrou účinné jako uspokojivé. Je to zábava a trvá překvapivě dlouho, než mytí upadne do rutiny.

Celkem dobře funguje také přepínání režimu zaměřování. Kamera se pohybuje buď jako v klasických FPS, kdy je zaměřovač mycí trysky stále uprostřed, nebo se zaměřovač hýbe po obrazovce nezávisle na kameře a ta se pohne, až když dojede ke kraji.

Během vašeho čistícího snažení se v levém horním rohu průběžně dozvídáte, kolik procent špíny jste už z mapy odstranili. Nebojte se ovšem toho, že byste ke konci každé hry na mapě zoufale hledali poslední dvě procenta, protože jste zapomněli umýt spodek třetího schodu k dětské skluzavce. Předměty k očistě jsou velmi pečlivě rozepsány a postupně se „odškrtávají“, což doprovází uspokojivé cinknutí.

Soupis předmětů, zahrnující třeba i jednotlivé karosářské díly při mytí auta, si samozřejmě můžete kdykoliv zobrazit a podívat se, kam máte ještě soustředit svůj vodní proud. A když si nejste jistí, co hra myslí zrovna popisem „fence top covers“, můžete si předmět na mapě dokonce rozblikat. Jedním tlačítkem si taky lze zvýraznit nesmytou špínu, abyste po sobě nikde nenechávali zbytečky. Protože zbytečky nejsou vůbec „uspokojivé“… To je jen absolutní čistota.

Doom pro pacifisty

Bylo by asi bláhové čekat jakoukoliv formu frustrace od hry, jejíž hratelnost má z principu hladit po duši. Je to takový Doom určený pro chvíle, kdy se cítíte příliš zmoženi už i na anihilaci démonů, tak jdete radši anihilovat špínu a dělat svět krásný a lesklý. Nikdy se vám nestane, že by vás hra něčím otravovala, limitovala vás nedostatkem času nebo vody, chtěla po vás zdlouhavě hledat zapomenutá špinavá zákoutí nebo že byste na novou a výkonnější mycí techniku vydělávali otravně dlouho.

Na druhou stranu je úroveň výzvy tak akorát vysoká, abyste se nezačali po chvíli nudit. Vlastně jsem byl celkem překvapen, na jak dlouho mi tahle sranda vydržela a že jsem se při jejím hraní neomezil jen na dvacetiminutové „uklidňovací seance“. Pořád je nicméně potřeba mít na paměti, že se jedná o v principu jednoduchou hru, omezenou na pár herních mechanismů, takže víc než pár hodin ve světě vysokotlakých myček nestrávíte.

Za zmínku stojí i to, že se na hru hezky kouká. Grafika má trochu komiksový nádech, takže o to lépe vyniknou všechny ty barvy veselého světa, když se klubou ven zpod nánosu špíny. Koneckonců, mytí věcí by nemohlo být tak uspokojivé, kdyby neexistoval pořádný kontrast mezi špinavým a čistým!

Shrnuto podtrženo, Powerwash Simulator mě bavil víc, než jsem si původně myslel, a slušně bavil i moji přítelkyni, která jinak hry nehraje – natož ty, které se v principu ovládají jako FPS. Pořád se ale spíš než o velkolepý hráčský zážitek jedná o odpočinkovou záležitost s veskrze jednoduchou hratelností. Za to se ale absolutně nemusí stydět – vždyť kdo z nás občas nepotřebuje chvilku pro sebe ve svojí (vysokotlaké) zenové zahrádce?