Posel Smrti 3

Šup do vody

Pokud si už nepamatujete, o čem přesně pojednával Posel smrti II nebo jste jej snad nedej bože vůbec nehráli, máte smůlu. Třetí díl vás vrhne do plynoucího příběhu naprosto nemilosrdně a s vysvětlováním se příliš neobtěžuje ani později. Zámek Black Mirror je v troskách, váš hrdina Darren Michaels ve vězení a vesnička Willow Creek, kam se celá série nadobro vrátila, je plná lidí a vzpomínek, kterým nebudete rozumět. Vedlejších i hlavních postav je ve třetím Poslovi více než dost a předpoklad autorů, že si po roce a půl po vydání dvojky budeme pamatovat všechny zápletky do nejmenších podrobností, je velmi troufalý. Jestli se vám tedy někde v poličce ještě druhý díl válí, doporučujeme jeho oprášení.

Darren Michaels nebo, chcete-li, Adrian Gordon tedy dále pokračuje v rozkrývání dávných tajemství své prokleté rodiny. A čím hlouběji se v průběhu šesti kapitol hry dostává, tím více chápe, do jakého průšvihu se návratem do Anglie dostal. Vysvětlení nešťastného nedorozumění, kdy je Adrian obviněn z podpálení zámku, se navzdory snaze hoteliéra Murrayho a inspektora Spoonera jeví v podstatě jako banalita v porovnání se zápolením s Mordredovou kletbou. Třetí díl tak velmi dobře doplňuje celou sérii a dokazuje, že uzavřený příběh jedničky v sobě skrýval dostatek potenciálu k dalšímu objevování.

Darrene, Darrene, tvé dny jsou sečtené

Určitý kámen úrazu v tomto směru vidíme jen v postavě hlavního hrdiny. Ať už mu totiž říkáte Darren nebo Adrian, ústřední postavou Posla smrti III je stále ten samý nesympatický mládenec, jakého si pamatujete z dvojky. Autoři se sice snažili seč mohli, aby Darren projevoval nějaké emoce, výsledek je ale spíše rozpačitý. Mnoho potenciálně dramatických scén kvůli tomu vyznívá velmi chladně a okamžiky, kdy za Darrena mluví Mordredův "duch" jsou skoro až k pousmání. I když zde alespoň trochu pomáhá český dabing, který překonává anglickou verzi o světelnou míli. Tam, kde anglická verze až odrazovala od samotného hraní, přichází český dabing (mimochodem pod taktovkou Zdeňka Houba, jednoho z autorů jedničky) se zkušenými hlasy v čele s Davidem Prachařem nebo Jiřím Ptáčníkem. Některé postavy jsou namluveny vyloženě skvěle (lady Viktorie v podání Radky Fidlerové), jinde se zase výběr úplně nepovedl (Helena Dytrtová v roli psycholožky Winterbottomové), celkově je ale nadabování na slušné úrovni. Problém je vidět spíše v úrovni dialogů, které musí herci předříkávat - ty totiž šustí papírem více, než by bylo zdrávo, a hlavně ve vypjatých chvílích nebo při nadávání je úplně cítit, jak hercům slova "nejdou z huby".

Mnoho věcí škodí

Samotný příběh je přitom na poměry dnešních adventur dobře napsaný, a přestože se to v něm jenom hemží klišé, dokáže vás bez problémů motivovat k dalšímu hraní. Sága rodu Gordonů je velmi spletitá, a tak je neustále co dělat a o čem přemýšlet. Posel smrti III i přes svou nadstandardní délku plyne velmi pěkně dopředu, přičemž nerezignuje ani na zajímavé puzzly ani na vyšší obtížnost. Některé problémy jsou ale až příliš přitažené za vlasy a zejména poslední třetina hry zavání syndromem uměle oddalovaného konce. A nezabrání tomu bohužel ani premiérová možnost zahrát si za dvě postavy. Řada věcí je totiž zbytečně komplikovaná a obrovské množství aktivních předmětů v jednotlivých lokacích také přehlednosti nepomáhá. Navíc vzhledem k tomu, že hra umožňuje všechny předměty odhalit stiskem jedné klávesy, ústí jejich přítomnost jen do rychlého naklikávání všech ptákovin na obrazovce. Vedlejším efektem je pak obrovské množství věcí v inventáři, které se v některých částech hry počítá až do několika desítek.

Na hodnocení nezáleží

Posel smrti III je ale jinak důstojným zakončením celé neplánované série. Prostředí kolem zámku Black Mirror a vesničky Willow Creek je důvěrně známé všem hráčům prvního i druhého dílu, a přestože se autoři tentokrát neodhodlali vypravit se i za hranice tohoto území, hra neupadá do fáze znuděného bloumání známým prostředím. Lokace se mění, vedlejší postavy se přímo účastní příběhu a prožívají své vlastní strasti a radosti a i v pozdějších částech hry se vám před očima ukazují další a další nové oblasti. Plynulejší hratelnosti pomáhá také mapa, pomocí které se můžete přesouvat mezi jednotlivými významnějšími místy, přičemž její využívání je vzhledem k rozloze Posla smrti III prakticky nevyhnutelné.

Třetí Posel už zkrátka nemá tu jiskru, díky které nás za srdce chytil první díl. Rozhodně nejde o propadák a v přímém srovnání poráží i Gray Matter. Navíc známka je v tomto případě poměrně irelevantní - pokud jste první dva díly Posla smrti dohráli, trojku si zkrátka zahrát musíte, už jenom proto, abyste se dozvěděli, jak to všechno skončí. A jestli vám naopak první dva díly unikly, nepřesvědčí vás zcela určitě ani nabídka nějakých dvaceti hodin lehce nadprůměrné adventurní zábavy ani Mordredovo prokletí.